K létu neodmyslitelně patří nádherně rozkvetlé zahrady. Podívejte se na jednu z nich, která podle odborníků patří mezi ty nejkrásnější. Najdete ji v Brně na Kociánce a v soutěži Zahrada roku 2016 získala bronzovou medaili.
Profesní sdružení Svaz zakládání a údržby zeleně každoročně uděluje ocenění nejkrásnějším zahradám. Zlatou medaili za rok 2016 získala Zahrada mezi vinicemi v Praze-Braníku. Stříbrnou medaili si odnesli projektanti Zahrady s hráčem nad vodním zrcadlem v Olomouci. Třetím místem se může pochlubit Rozkvetlá zahrada v Brně na Kociánce, kterou si můžete prohlédnout ve fotogalerii.
Brno jako na dlani
Hlavní roli při řešení této přírodní zahrady o výměře 1200 m² paradoxně hrál působivý výhled na brněnské panorama. Krajinářští architekti Zdeněk Sendler a Radka Táborová museli při úpravách přizpůsobit veškerý provoz, stavby i výsadby svažitému terénu. Hlavní dominantou zahrady se stal částečně zapuštěný altán se „zelenou“ střechou.
Protože se zahradou byl současně rekonstruován i navazující dům, zahrnul architekt Martin Folprecht do svého projektu také úpravu terasy s bazénem.
Na nejnižší terase je ve svahu umístěn zahradní domek se sklepem. Na prostřední terase najdeme altán a ohniště s posezením z dubových trámů. Horní terasa pak navazuje dřevěným molem na dům, což je ozvláštněno originálním vodním prvkem. Střechy zahradních staveb plynule navazují na terén a jsou extenzivně ozeleněné.
Terasy jsou lemovány suchými kamennými zídkami a svahy jsou osázeny bohatými travino-bylinnými výsadbami. Některé druhy rostlin jsou opakovaně vysázeny po celé zahradě, u vstupu i na plochách před bránou. Mění se však jejich zastoupení, buď jsou jen v určité části zahrady, nebo se objevují v jiném kultivaru. Květinové svahy nejsou mulčovány, jen prohozeny štěrkem.
Problémy působily původní dřeviny i obtížný přístup
Během úprav již existující zahrady byly některé dřeviny zachovány, jiné byly přesazeny nebo zlikvidovány, čemuž byl dodatečně přizpůsobován i terén. Vzhledem ke špatné dostupnosti však musel být veškerý materiál včetně odvozu výkopů a navezení zeminy, kamenů či dřevěných trámů být občas doslova přenášen po chodníku kolem domu nebo přes betonovou zídku nad vodním prvkem.
Naštěstí spolupráce architektů a majitele byla bezproblémová, ačkoli některé věci se řešily „za pochodu“. Péče o zahradu však rozhodně neskončila, zahradníci o ni i nadále pečují a řeší drobné detaily ke spokojenosti majitele.
Jeden z členů poroty Petr Mičola o zahradě napsal: „Exkluzivita místa byla využita opravdu do posledního atomu a pohled na Brno vás doslova obalil. Přísnost úpravy končí na hranici roviny. Tam se zastaví rozmotaný koberec z trávníku a dál už pokračuje rafinovaně organizovaná nedbalost stavící se do kontrastu s travnatou cestou tvořící elegantní křivku jako potůček spěchající od pramene dolů do údolí. Travnatý potok se zastaví o několik metrů níže, kde se rozlije v zelenou rovinku. Dojdete k velmi příjemnému krytému sezení, neokázalému, ale přesto vypovídající velkou silou o své existenci, jako by říkalo, že ono patří také k domu, je jeho poslední výspou. Od možného ruchu je toto posezení chráněno nejen vzdáleností, ale i převýšením a svahem, do kterého je vetknuto.“
Publikováno: 25. 7. 2017, Autor: autor: Ivana Kukalová
