Uvolnění šroubů u auta může být snadné, pokud máte správné nástroje a postupujete podle osvědčených kroků
Technické myšlení je u nás buď na ústupu, nebo technika plus svaly překonávají současnou metalurgii. Tuto skutečnost zejména v době výměny obutí auta vám potvrdí v každém servisu.
Uvolnění šroubů u auta může být někdy náročné, zejména pokud jsou zarezlé nebo příliš utažené
Jistě všichni známe heslo: Nejde to opravit? Tak použijte větší kladivo! A s montážními pákami je to stejné: mnozí z těch, kdo letos měnili „zimní za letní“ a sami demontovali disky, se zařadili do početné množiny těch, kdo si pak nevěděli rady s ukrouceným šroubem.
Jak se to stane?
I když pevnost spojovacích prvků se proti minulým dobám výrazně zvýšila (některé z dnešních šroubů například ruční pilou na kov nelze vůbec přeříznout), i naše manipulace se šroubovými spoji se změnila. V servisech se dnes používají vysoce výkonné rázové (zpravidla pneumatické) utahováky, které si, samozřejmě v subtilnějším provedení, může i laik pořídit v cenově dostupném síťovém či akumulátorovém provedení.
Často se setkáme i s nadměrně dlouhou ráčnou, nastavenou někdy dokonce pomocnou trubkou, díky níž působíme na šroub mnohonásobně vyšší silou, než s jakou výrobce šroubu počítal. I v domácích podmínkách „zapečený“ šroub namáháme, pokud použijeme buď zmíněný rázový utahovák, nebo násobič krouticího momentu.
Mnozí vědí, že lze povolit zrezivělý šroub lépe, pokud před nasazením klíče nebo šroubováku na něj přijatelnou silou udeříme. Na tomto principu jsou založeny i tzv. úderové šroubováky, které občas kutilové používají. Mnohem větší výkon vyvíjejí stroje, u nichž dochází ke kombinaci rotace a úderů. Ty na rozdíl od příklepových vrtaček a kladiv nepůsobí axiálně, tedy v ose nástroje, ale ve směru jeho rotace.
Při povolování šroubu dochází tedy k intenzivním úderům nástroje doleva, a to asi 2000 až 3000krát za minutu: na rozdíl od příklepových vrtaček nepřechází tyto vibrace do tělesa stroje (respektive většinou se konstrukcí utahováku utlumí), takže dotahování šroubů nebo jejich povolování není příliš únavné. Zpětné rázy při práci jsou pak minimální a účinnost zařízení značná, takže i bez pomocných lubrikačních tekutin úspěšně povolují i zašlé a zrezivělé šroubové spoje.
Nástrčkový klíč (ráčnový klíč) je ideální pro rychlé a snadné uvolnění šroubů a matic
Násobič krouticího momentu
V autoservisech můžeme někdy vidět zajímavé zařízení, které se dá zařadit mezi běžnou vrtačku a šroub, jenž by se měl povolit nebo dotáhnout. Tento mezičlen je schopen vyvinout mnohem větší sílu než sama vrtačka a povolit či dotáhnout i největší matice například na kolech nákladních automobilů a autobusů. Principem je převodovka s poměrem až 50:1. Výstupní krouticí moment, správně moment síly takového zařízení, dosahuje až stovek Nm, což je mnohonásobek krouticího momentu běžného akumulátorového šroubováku (2 až 10 Nm).
A když to urvete?
Při demontáži šroub často přetrhneme a zbývající pahýl je pak velmi obtížné odstranit. Nejprve to zkuste po dobrém – do závitu nakapejte vhodnou tekutinu – nejoblíbenější je brzdová kapalina červené barvy Syntol č. 1, která se sice pro okruhy brzd už nepoužívá, ale pro povolování zkorodovaných šroubových spojů je velice vhodná, jinou možností je olej Konkor 101 (dá se sehnat i ve spreji), popřípadě olej HK-101, Gunex 2000, Povolovač šroubů Multi-Oil, funguje údajně i Coca-cola!
Jestliže je pahýl šroubu aspoň částečně přístupný, pokuste se úzkým sekáčem (majzlíkem) vytvořit v něm drážku skloněnou doleva, aby se v ní zachytil šroubovák (případně s naostřeným břitem). Po zalití závitu by se vytočení šroubu mělo podařit. Ochota šroubu v tomto směru se dá zvýšit jeho nahřátím – ocelovou tyčku s o něco menším průměru než je hlava šroubu zahřejte do tmavočerveného žáru a přitiskněte na šroub. Tím by se měla narušit korozní adhezivita a zlepšit vzlínavost lubrikačních tekutin. V kombinaci s citlivými úhozy a snahou o vyšroubování je úspěch pravděpodobný.
Vytahovač šroubů je speciální nástroj pro odstranění poškozených nebo zalomených šroubů
Spolehlivým řešením je použití vytahovače šroubů, který vynalezl roku 1914 J. O. Roberts, a v letech 1936 a 1942 vylepšili M. A. West a H. S. Maling. S nástrojem, který svým tvarem připomíná závitník, je princip práce jednoduchý: do ulomeného šroubu je nutné vyvrtat klasickým vrtákem díru a následně do vratidla pro závitníky nebo do pomaloběžné vrtačky s regulací otáček zatlačit vytahovač. Předem musíme navolit reverzní otáčky. Pozor – vytahovač je levotočivý!
Průměry otvorů pro vytahovač
Vytahovač
Vhodný pro šroub
Průměr vrtáku
1
M3-M4
1,8
2
M5-M7
3,2
3
M8-M10
4,5
4
M11-M14
6,5
5
M16-M18
8,5
6
M18-M24
12
Pokud ani tak neuspějete, zbývá jediné: šroub odvrtat tak, abychom nepoškodili závit, nebo aby se dal obnovit závitníkem. Jinak byste museli vyvrtat příslušně větší díru, vyříznout větší závit a do díry zapustit „futro“. Před radikálním řešením využívajícím autogen (opraváři v servisech ho nazývají "teplej klíč") varujeme – i když zrovna nedojde k požáru, budou součásti ohřátím zřejmě zbavené všech ochranných nátěrů a konzervantů.
Pro mechanické uvolnění matic se vyrábějí speciální „ořechy“, které se do matice zakousnou a umožní ji vytočit. Sada je však tak drahá, že je vhodnější se obrátit na autoservis. Méně známá metoda využívá elektrické svářečky: speciální elektroda WELCO 1099 umožňuje odstraňování zalomených a utržených šroubů, svorníků či závitníků tak, že na utrženém zbytku šroubu vytváří čep, na který je možné nasadit odpovídající matici, spojit ji s ním svařením, a po ochlazení utržený šroub vyšroubovat.
Značky na hlavě
Podle platných norem by měly být šrouby a matice větší než M5 označené třídou pevnosti – třídy se označují čísly 3.6, 4.6, 5.6, 4.8, 6.6, 5.8, 6.8 a 6.9 (standardní šrouby), 8.8, 10.9 a 12.9 (vysokopevnostní šrouby) a A2 a A4 (nerezové šrouby). Údaje bychom měli nalézt spolu se značkou firmy a případným dalším kódem na hlavě šroubu nebo na ploše matice.
Spojovací prvky nesou obvykle dvojí označení: jedinečné identifikační označení výrobce (ve formě písmen či znaků) a informaci o pevnosti prvku
Aktuálně (1. 10. 2009) skončila platnost normy ČSN EN ISO 898-1 – Mechanické vlastnosti spojovacích součástí z uhlíkové a legované oceli, a nová norma dosud nevyšla, takže nelze poskytnout informace například o momentech pro utahování šroubů s přihlédnutím k třídám oceli, které určují její kvalitu a jakost. Jinak, upřímně řečeno, je značení na šroubech a maticích nedůsledné a při nákupu prakticky nelze určit parametry šroubů či matic, značení dokonce často chybí nebo se omezuje jen na logo firmy.
Zdroj informací: Karel Štech
Publikováno: 8. 12. 2009, Autor: Karel Štech (text), autor a archiv (foto), Profil autora: Redakce
