Choroby domácí drůbeže jsou opět postrachem chovů

Choroby drůbeže

Jsou běžné choroby drůbeže, se kterými si i drobní chovatelé za pomoci veterináře dokážou poradit. Ale pak tu jsou takové, které ohrožují nejen drůbež samotnou, ale také chovatele. Často jde o plošný a velmi obtížně likvidovatelný problém. Podívejte se na přehled nejčastějších chorob drůbeže a na to, jak se s nimi poprat.

Problém číslo 1 - Ptačí chřipka

Dříve se označovala jako mor drůbeže, její správný název ale je aviární influenza. Tuto chorobu způsobuje chřipkový virus typu A. Měla by být zařazována do skupiny tzv. antropozoonóz, což jsou choroby přenosné na člověka. Ve výjimečných případech totiž dochází k přenosu z ptáků na savce. Poprvé byla diagnostikována v roce 1878 v Itálii a jednou z jejích forem byla obávaná španělská chřipka, která měla na svědomí několik milionů lidí, nakažených touto vysoce virulentní chorobou.

V současné době se ptačí chřipka dostává do patogenních forem a je rozšířena prakticky po celém světě. Jednotlivé kmeny virů, označované např. jako H5N1, mezi sebou mutují a vytvářejí nové typy. Právě typ H5N1 je nejsledovanějším virem, protože zapříčiňuje úhyn mnoha milionů kusů drůbeže a ptáků obecně, a navíc je tento vir schopen infikovat i člověka. Protože tento virus dokáže narůst do pandemické či epidemické vlny, přijímají státy opatření proti množení viru a zavlékání choroby do dalších zemí.

Opatření, prevence

Vzhledem k častým mutacím viru je prakticky nemožné provádět účinnou prevenci proti šíření této choroby. Nejčastěji se totiž vyskytuje u volně žijících ptáků, více u vodní než hrabavé drůbeže. Proto je neúčinné vyhledávat nakažené jedince a likvidovat malá ohniska výskytu. 

Drobní chovatelé drůbeže přijímají spíše preventivní opatření ve chvíli, kdy se objeví nákaza bezprostředně v jejich blízkosti. Jako celkem účinnou prevenci spatřujeme v izolaci domácí drůbeže z volných výběhů ve smyslu uzavřených prostorů (výběhy obehnané hustým pletivem, případně zastřešené) tak, aby se zamezilo pohybu volně žijících ptáků do prostorů domácích chovů. Taktéž je potřeba kontrolovat jakékoliv změny v chování domácí drůbeže včetně jakýchkoliv odchylek od běžného zdravotního stavu. V případě výskytu ptačí chřipky a jejího potvrzení je nutné, aby chovatel zlikvidoval, resp. nechal odborně zlikvidovat celý chov, kde elementárně hrozí rozšíření choroby. Tuto likvidaci provádí pověření pracovníci Státní veterinární správy.

Příznaky ptačí chřipky

Pokud dojde k poklesu v příjmu potravy a vody o více než 20 %, poklesu v produkci vajec o více než 5 % po dobu delší než 2 dny a drůbež vykazuje znaky apatie a nechutenství, je na místě informovat Státní veterinární správu, která provede rozbor krve u vytipovaných jedinců a potvrdí či vyvrátí místo nákazy. Taktéž je na místě být ve střehu, pokud dojde ke zvýšené úmrtnosti o více než 3 % týdně. 

Aktuálně je hlášen výskyt ptačí chřipky v Pardubickém kraji:

Další známé a častěji se vyskytující choroby drůbeže

• Infekční bronchitida

Jedná se o onemocnění respiračního (dýchacího) a urogenitálního (močové a pohlavní ústrojí) traktu kura domácího. Napadá častěji mladé kusy, u nosnic snižuje snášku a zhoršuje kvalitu vajec. Drůbež trpí kašlem, rýmou, výtokem z nosních dutin, depresemi, nechutenstvím, průjmem. Chorobu lze určit sérologicky při odběru krve nebo pitvou z uhynulých kusů. Léčba téměř neexistuje, jako prevence je ideální sanitace, zvýšená hygiena a podávání přípravků pro zvýšení imunity.

• Infekční laryngotracheitida

Jedná se o nebezpečnou nákazu respiračního traktu. Přenos je možný kapénkovou infekcí, ale taktéž mechanicky. Příznaky choroby - namáhavé dýchání, chrčení, kašel, nález krevních sraženin v kurnících, v dalších formách choroby záněty kloaky. Infekci lze léčit včasným podáváním antibiotik. Prevencí je hygiena a vakcinace.

• Newcastleská nemoc

Jedná se velmi rozšířenou respirační chorobu zejména u hrabavé drůbeže, její akutní forma podléhá povinnému hlášení na SVS. Tato choroba je přenosná na člověka. Přenos probíhá kapénkovou infekcí, kontaminací prostředí nakaženými volně žijícími ptáky, ale také exotickými ptáky z tropických oblastí, či mechanicky. Postihuje respirační a nervový systém, vyznačuje se sníženou snáškou, posedáváním, načepýřeným peřím, slabostí, netečností, průjmem, teplotou a ve finále kómatickým stavem. Respirační příznaky se projevují jako frkání, chrapot a kýchání, otoky v oblasti očí. Nervovými příznaky jsou špatná koordinace pohybu, křeče, paralýza křídel a končetin. Při akutním a plošném výskytu této choroby je bezpodmínečně nutné zlikvidovat celý chov, u individuálních případů pak léčba širokospektrálními antibiotiky. Prevencí je zamezení přímého styku volně žijících a chovných druhů. 

Zatím poslední výskyt této choroby byl zaznamenán v roce 2012 ve Švédsku, v ČR naposledy v roce 2007 u holubů.

Postavte pro slepice mobilní kurník