Stálezelené listnaté a půdopokryvné dřeviny

Stálezelené dřeviny by neměly chybě na žádné zahradě. Jejich krása totiž vynikne i v zimě, kdy jsou ostatní rostliny opadané. Klasickým keřem je mahonie. Pochází ze severní Ameriky, ale u nás se pěstuje již dlouhou řádku let. Kvete brzy na jaře v dubnu žlutými květy. Tmavě modré plody zůstávají až do zimy. Pecky z plodů jsou jedovaté, stejně jako listy a dřevo. Mahonie dobře regenerují a proto je můžeme tvarovat řezem. Nejvhodnější termín na to je začátek září. Existují i jiné kultivary, jako například variegátní kultivar versicolor. Některé kultivary jsou zakrslé, nebo mají jiný tvar listů. Stálezelené dřeviny mohou být i půdopokryvné. Ze spojených států pochází pachystima canbyi, která vytváří husté porosty bránící růstu plevele. Květy i plody jsou malé a nevýrazné, takže její krása spočívá v olistění. Vysazujeme ji ve sponu 15cm od sebe. Další dřevinou je pachysandra. Pěstuje se ve dvo druzích, asijské terminalis a americké procumbens. Osmantus je keř podobný cesmíně. Je příbuzný ptačího zobu. Nejvíce druhů roste v tropech a subtropech. U nás se dá pěstovat pouze odrůda heterophylus. Ten existuje v několika barevných variantách. Variegátní kultivary se musí na zimu zakrývat chvojím. Jednou z nejběžnějších pěstovaných stálezelených dřevin je bobkovišeň. Pochází z Kavkazu a náší dobře řez. Často se používají do živých plotů, ale jsou i zakrslé druhy jako miki a mont vernon. Dokonce je i jeden panašovaný kultivar s názvem white marbled. Je dobré dževinám zajistit polostín. Nejvíce je ohrožuje zimní slunce které vysušuje a pálí listy. Potřebují výživnou a humózní zem.Důležité je dřeviny před zimou pořádně prolít, aby listy nasály dostatečnou zásobu vody na zimu.