Když hlodavci hlodají

Přítomnost myší, potkanů, krys či hryzců v našem obydlí je přímo pohromou. Likvidují nejen spižírny v domě, ale také prakticky veškerou úrodu na zahradě. Hlodavci dokáží nám také nadělat značné materiální škody. Proto jim musíme vyhlásit neúprosný boj.

Když hlodavci hlodají

Na návštěvu do domu je určitě nikdo nezve a přece vstupují bez pozvání do našich obydlí. S příchodem zimy zalézají na půdy nebo do sklepů, ale často se dostanou i do obytných prostor. Řeč je o drobných hlodavcích, kteří bez milosti likvidují naše uskladněné zásoby, ale i stěny či podlahy domů. Lidé mají již odedávna dvojí vztah ke hlodavcům, zejména pak k roztomilým myškám. Přestože je v podobě myšky vypodoben dokonce velmi oblíbený animovaný hrdina Mickey Mouse, nemění to nic na skutečnosti, že hlodavci zničí celých 20 procent světové úrody potravin. Kromě toho jsou také přenašeči nebezpečných nemocí, jako např. tyfu, moru a mnoha jiných.

Drobní hlodavci způsobují velké škody
Drobní hlodavci způsobují velké škody

Hryzci, myši, potkani a krysy jsou především škůdci. Nejvíce škody způsobí svým hryzáním; poškodit mohou domy, elektrické instalace, plynová vedení a ostatní civilizační vymoženosti. O jejich vášni po hlodání svědčí dokonce jejich pojmenování – získali jej podle typických zubů – předních sekáčů, které jim neustále rostou. Musí neustále hlodat, aby je opotřebovávali.

Hlavním důvodem pro jejich hubení není strach před nimi, ale daleko nebezpečnější skutečnost, že přenášejí četné nemoci. Proto např. právě černí potkani "zavinili" černý mor, který způsobil ve středověku smrt třetiny obyvatel Evropy. Pravděpodobným důvodem toho, že způsobují tolik škody, je to, že se dokážou lépe než ostatní zvířata přizpůsobit změnám okolí prováděných člověkem. Jsou to totiž velmi inteligentní bytosti s obrovskou rozmnožovací schopností a nemají strach z člověka. Žijí s lidmi ve stejném domě, požívají stejnou potravu a mají stejné nemoci.

Mezi hlodavce, kteří mohou napáchat velké škody, patří i hraboš polní
Mezi hlodavce, kteří mohou napáchat velké škody, patří i hraboš polní

Velice obávaným hlodavcem je potkan, měří až 250 mm a dorůstá hmotnosti 500 gramů. Má šedohnědé zabarvení se světlejší spodní stranou. Je silně vázán na lidská obydlí, kde žije výhradně v přízemních prostorách. Má 2-3 vrhy do roka s 12 až 19 mláďaty.

Na rozdíl od potkana obývá půdy a horní patra budov krysa obecná. Od potkana se liší menšími tělesnými rozměry, delšími ušními boltci a ocasem delším než tělo. Dříve byla rozšířena především v černém zbarvení, nyní převažuje šedohnědé.

Potkan je silně vázaný na lidská obydlí
Potkan je silně vázaný na lidská obydlí

Znáte ten bezmocný pocit, když stojíte v záhonu narostlé mrkve, chcete vytáhnout očekávanou úrodu a v ruce vám zůstane jen nať a kousek vrcholu očekávaného kořenu. Můžeme si být jisti, že na zahrádce se usadil dotěrný hryzec, který dorůstá délky těla 130 – 240 mm a ocasu 75 – 125 mm a dosahuje hmotnosti těla až 140 g. Je rozšířen po celém našem území, především v lokalitách při vodách, březích potoků a řek, močálech a mokřinách.

Žije v rozsáhlých, až několik desítek metrů dlouhých podzemních systémech, ve kterých si vyhrabává hnízda a zásobní komory. Ty obsahují až několika kilogramové zásoby, výlučně rostlinného původu, jako jsou kořínky ovocných dřevin, zeleniny, pcháčů i šťovíků. Žije přerušovanou aktivitou ve dne i v noci, s převahou nočního života. V noci také vychází z nor a hledá potravu na povrchu. V hnízdních systémech žije převážně jednotlivě. Rozmnožuje se od března do září. Má 3 – 4 vrhy s 5 mláďaty.

Hryzec dokáže zničit velkou část úrody
Hryzec dokáže zničit velkou část úrody

Hlodavce hubíme již dlouhou dobu. Boj proti nim na začátku lidé přenechávali kočkám a psům, pomáhali si také kladením návnad, chytáním, jejich výskytu zamezovali zlepšováním hygienických poměrů. Všechny uvedené prostředky používáme dodnes. Před druhou světovou válkou se však začali objevovat také chemické metody hubení, především používání otrávených návnad. Nejdříve to byly akutní jedy, které působily okamžitě, ale byly příliš nebezpečné pro okolí. Kromě toho se hlodavci velice rychle naučili, že se musí takovýmto návnadám vyhýbat. Pokud myš nebo potkan uhyne po požití potravy s novou vůní, je to pro ostatní myši znak, že je potrava otrávená a nebezpečná, proto se jí ostatní nedotknou. Na základě tohoto poznatku vyvinuli odborníci novou generaci návnad, jejichž základem je zpožděné působení.

Jak na hubení hlodavců

Na našem trhu se objevila velmi účinná návnada se zpožděným působením, která se vyznačuje speciální, pro člověka a domácí zvířata zcela neškodnou, aktivní látkou. Přestože je pro myš, z důvodu speciální formulace, osudné již jedno jediné hryznutí do návnady, působí návnady na savce zcela jinak. Pokusy dokazují, že by deset kilogramů těžký pes musel k tomu, aby mu návnada uškodila, zkonzumovat množství rovnající se jeho váze, což je významná přednost před ostatními podobnými návnadami na trhu - u některých je pro psa nebezpečná již pouze jedna jediná návnada, resp. množství přibližně 16 zkonzumovaných gramů.

Pro dodatečnou ochranu obsahuje nová návnada ještě přidaný speciální odpuzovač bitrex, který je tak odporně hořký, že jej těžko spolkne dokonce i ten "nejžravější" pes, v nepatrně větším množství nutí ke zvracení.

Pro zvýšení kvality návnady je dodán prostředek zamezující rozkládání uhynulých hlodavců, čím zabráníme tomu, aby zbytky jedu, které zůstaly v těle uhynulého hlodavce, znečistily půdu nebo pitnou vodu. Tyto návnady mají dlouhodobou účinnost, neboť odolávají i vlhkému prostředí. Nástrahy se umístí do míst, kde se pohybují myši a potkani. Nástrahové sáčky jsou výrazně parfémovány vůní vanilky a kakaa a na stanovišti jsou pro hlodavce vábné po dobu několika měsíců. Na měkké nástrahy nikdy nesaháme holou rukou, a to nejen z důvodu kontaminace. Dochází totiž i k přenosu lidského pachu a tím snížení atraktivnosti pro hlodavce. Z toho důvodu je každé balení vybaveno ochranou rukavicí.

Ani jezevčík, který sní snad úplně všechno, se měkké návnady ani nedotkne
Ani jezevčík, který sní snad úplně všechno, se měkké návnady ani nedotkne
Autor: Jan Kopřiva (text a foto), Depositphotos (foto)

Související k tématu