Dlažba v interiéru je nejen praktická, ale oživí i celkový vzhled
Dlažba se do interiéru stěhuje již natrvalo, protože splňuje podmínky kvalitní a nenáročné podlahové krytiny. Dlažbu lze zakoupit ve velké barevné a designové škále, která dokáže imitovat dřevo, kámen i moderní vzory. Velkým hitem je velkoformátová dlažba.
Dlažba se dostává do našich domovů čím dál tím častěji. Vnímáme její nesporně pozitivní vlastnosti. To mohou být vysoká trvanlivost, odolnost vůči povětrnostním vlivům, oděru, chemickým přípravkům i vodě, snadná údržba, estetický vzhled nebo snadná pokládka. Interiérová studia nabízí dlažbu jako podlahovou krytinu do všech místností kvůli její praktičnosti. Dávno už neplatí, že dlažba je pocitově chladná, moderní pokládání podlah pracuje i s variantou podlahového topení, které je možné pod dlažbu instalovat.
Velkoformátová interiérová dlažba
Hitem posledních sezón je velkoformátová dlažba, nabízená v rozměrech 120x60 cm, v případě tzv. slim dlaždic (tenkostěnné) až 300x100 cm. Takto velké dlaždice se dobře pokládají, ušetří se spousta spárovací hmoty a práce jde rychle od ruky. Velkoformátová dlažba bývá většinou kalibrovaná, takže jsou eliminovány spáry a tím je snazší údržba.
Dlažby se nemusí vzdát ani zarytý milovník dřeva. Dekor, věrně napodobující palubky, parkety či staré dřevo, je v široké nabídce. Lze zajistit dokonce i suky, které jsou k nerozeznání od těch skutečných. Tato dlažba je dodávána jak v matném, tak lesklém provedení a s protiskluzovou úpravou.
Pokládka dlažby v interiéru
Objednali jsme si tedy dlažbu. Při převzetí dodávky vše zkontrolujeme, na pozdější reklamaci nemusí být brán zřetel. Pokud budeme dlažbu instalovat sami, nejprve pochopitelně vystěhujeme celou místnost a odstraníme původní podlahovou krytinu. Je nutné zkontrolovat původní podklad a raději znovu vybetonovat nebo použít nivelační stěrku, která podklad sjednotí a vyrovná. Rozhodně se nebudeme pokoušet nivelovat pomocí lepidla. To má svou doporučenou tloušťku.
Dlaždice pokládáme od nejzazšího rohu místnosti směrem ke dveřím. Na zaschlou a vytvrzenou stěrku naneseme tenkou vrstvu rozmíchaného lepidla a pomocí zubatého hladítka roztáhneme. Pak skládáme dlaždice tak, aby navazovaly spárami k sobě. K zachování stejně silných spár můžeme použít speciální křížky či kolíčky, které seženeme v každém hobby marketu. Povrch dlaždic po položení očistíme od lepidla, aby nedošlo k jejímu poškození. Dlaždice do lepidla přitlačíme, ale opatrně, aby nám nepraskly. Musíme počítat s tím, že budeme dlaždice řezat. Největším problémem bude pro většinu kutilů provádění přířezů. U dlažby je to ještě obtížnější než u dlaždic. Na to nám poslouží ruční řezačka na obklady nebo diamantový řezací kotouč. Pro estetický vzhled i údržbu je lepší, když dlažbu zakončíme nízkým soklem.
Spárování je lepší nechat na druhý až třetí den, kdy je lepidlo už suché a dlaždice se nemohou hýbat. Spárovací hmotu pečlivě naneseme do všech míst, uhladíme a dlaždice očistíme. Po vyspárování a zaschnutí spár se prostor důkladně vyčistí a je hotovo.
Do interiéru je možné použít i venkovní dlažbu, musíme ale počítat s rozdílnou nasákavostí takové dlažby. Zásadně nepokládáme na podlahu obklady na zeď. Dlažbu však na obkládání stěn použít můžeme. Bude-li dlažba vystavena deformacím v podkladu, je lepší použít elastické lepidlo. Pokud prostor vyžaduje dilatační spáry, musí se tyto spáry shodovat ve vrstvě obkladů s dilatací v podkladu.
Dlažba v interiéru je tedy velmi vhodná. Minimálně nám zajistí dlouhodobě kvalitní podlahu, kterou stačí zamést a setřít mokrým hadrem, není nutné ji nějak odborně a namáhavě ošetřovat. A proto bude vítaná v mnohé domácnosti.
