Při rekonstrukci podlahy nesmíte na nic zapomenout

Typ podlahové konstrukce se odvíjí od konstrukce celého objektu a také od místa a způsobu uložení – přízemí podsklepeného či nepodsklepeného domu, podlaha/strop podlaží, podlaha podstřešního prostoru... Ve většině starších rodinných domů ještě najdete řešení ze stropních trámů, prkenného záklopu a izolační výplně hlušinou nebo škvárou. Hodláte-li původní podlahu kompletně zrekonstruovat, čekají vás poměrně rozsáhlé stavební úpravy.

Role a skladba podlahy

Podlahu může tvořit jednovrstvé nebo vícevrstvé souvrství vrchní části vodorovných (a šikmých) nosných stavebních konstrukcí. Vždy bezprostředně navazuje na podkladový materiál, kterým může být v nejnižším patře podkladní betonová vrstva nebo ve vyšších patrech stropní konstrukce. Konstrukce podlahy musí splňovat podmínky odolnosti, neprůzvučnosti, protipožární bezpečnosti i hygienických norem.

Rekonstrukce podle typu objektu

Každá z uvedených vrstev podlahové konstrukce plní přesně definovanou a svým způsobem nezastupitelnou funkci. Je logické, že jinak bude vypadat podlaha v přízemí nepodsklepeného domu, jinak v jeho podkroví a jinak ve vícepodlažním domě.

Při rekonstrukci podlahy nepodsklepeného domu je bezprostředně po odstranění původní podlahy nutné řešit eliminaci případné vlhkosti, vyrovnání povrchu pomocí vrstvy betonu s následným položením hydroizolace. Teprve poté přichází na řadu tepelná izolace, kupříkladu deskami podlahového polystyrenu, komponenty Fermacell apod., na něž se posléze nanese další vrstva betonu (asi 6 cm). Je však nutné zateplit (izolovat) rovněž soklovou část domu a základy pod úrovní terénu z venkovní strany.

Příklad použití polystyrenu

Na betonovou desku s hydroizolací se položí tzv. „podlahový“ polystyren (např. Styropor Z – základní, s nižší přesností desek bez procesu stabilizace nebo S – stabilizovaný pro izolaci plochých střech a běžně i více namáhaných podlah. Oproti základnímu prošel stabilizací a vykazuje vyšší rozměrovou přesnost a tlakovou pevnost desek). Nejčastěji se používá polystyren s označením EPS 100 Z (expandovaný, tl. 100 mm, základní). Nabízí se i podlahový izolant Bachl, pěnový polystyren Penopol a jiné. Pro namáhané podlahy lze použít extrudovaný polystyren XPS, který má pevnost v tlaku při 10% stlačení od 150 do 700 kPa v závislosti na typu a výrobci.

Existuje i nenasákavý polystyren Perimeter s uzavřenou povrchovou strukturou a nízkou nasákavostí (max. 2% objemu), s předurčením pro izolace podlah, základů, soklů a podzemních částí budov. Při použití běžných podlahových desek stačí 10 cm polystyrenu, pro doporučenou normu U = 0,3 W/m2K 14 cm desky a pro nízkoenergetický standard desky tl. 20 cm.

Podlaha podkroví

Prvním krokem je opět odstranění staré prkenné podlahy až na záklop s vybráním zásypu (většinou škváry). Všechny odkryté dřevěné prvky je dobré pečlivě zkontrolovat, případně je vyměnit za stabilnější a rozhodně je ošetřit proti plísním, hnilobě, dřevokazným houbám a hmyzu. Původní tepelně a částečně i zvukově izolační vrstva se dá nahradit lehčím a nesrovnatelně kvalitnějším Liaporem (známý keramzit), který zároveň slouží k vyrovnání povrchu.

Souvrství lze uzavřít např. OSB deskami (kvůli zamezení průhybu jsou vhodné dvě křížem položené vrstvy, což zároveň zvětší roznášecí schopnosti v ploše). Stejnou funkci jako Liapor zvládne i zmíněný polystyren, minerální vlna, foukaná izolace, sádrovláknitý Rigidur. Konstrukce nové podlahy by měla být plovoucí, tedy po stranách s dilatačními spárami pro snížení kročejového hluku.

Podlahové konstrukce a ticho

Kromě prioritních tepelně izolačních vlastností musí horizontální stavební konstrukce podle norem disponovat i předepsanými akustickými požadavky. A jestliže u svislých konstrukcí, tedy stěn a příček, stanovuje především vzduchovou neprůzvučnost, v případě podlah se zabývá i kročejovou neprůzvučností. Rozdíl?

Vzduchová neprůzvučnost představuje schopnost podlahové konstrukce (v součinnosti se stropní konstrukcí) izolovat dvě vzájemně sousedící místnosti od zvuku přenášeného vzduchem. Kročejová neprůzvučnost pak vyjadřuje schopnost podlahové konstrukce tlumit hluk, vznikající při mechanických nárazech do jejího povrchu (chůze, pád či náraz předmětu) a šíří se jako vlnění do okolních, pevně navazujících konstrukcí.

Stavebně složitější varianty

Může být, že zmíněná „jednodušší řešení“ rekonstrukce podlah mezi podlažími staticky nevyhovují (např. při plánované pokládce dlažby) a je třeba zvolit naprosto radikální řešení. Nabízí se alternativy demontáže stávající vodorovné konstrukce a její kompletní nahrazení montovaným systémem z keramobetonových a prefabrikovaných nebo ocelových nosníků (I) a keramických vložek, stropních panelů nebo samonosných stropních vložek (Miako, Hurdis, Ytong) s nanesením podkladní a ztužující betonové či jiné (potěr, mazanina, stěrka) vrstvy. Zhotovení takovéto nové podlahové konstrukce pak přímo nabízí možnost instalace podlahového vytápění (bez markantního zvýšení tloušťky podlahy a snížení světlé výšky místnosti elektrického, s větším zatížením nosné konstrukce vrstvou teplovodního betonu). I tyto podlahy však musí obstát ve všech předepsaných normách a ukazatelích.

Potěry, stěrky, směsi

K nejpoužívanějším technologiím zhotovování podlah patří podkladní betonové mazaniny, lité betonové podlahy ze směsí takové tekutosti, že se rozlévají a rozvlněním hladiny se docílí srovnání (nivelace). Pokud se směs lije přímo na podklad, hovoří se o betonech kontaktních, lije-li se na měkkou podložku s vodotěsnou fólií s vyztužením svařovanou síťovinou (armaturou) 100 x 100 mm, jde o betony plovoucí. Směsi se vyrábějí buďto jako mokré finální přímo na staveništi, s dopravou autodomíchávačem nebo jako suché v balení, které se „rozdělávají“ s tekutými složkami.

Na tuhý rovný podklad stačí vrstva 10 až 20 mm, pružné podklady si žádají zhruba 40 mm vrstvu potěru. Cementové a polymercementové samonivelační stěrky jsou suché maltové směsi, které po rozmíchání s vodou vytvoří řídkou „kaši“, vhodnou na pevné podklady v interiéru. Výhodou předpřipravených směsí je poměrně rychlá aplikace a vysoká pevnost v tlaku 20 až 40 MPa, což podlahám dává do vínku značnou mechanickou odolnost.

Finální, nášlapná vrstva

Většinu podlah obytných místností starších rodinných domů kryla dřevěná prkna, v lepším případně parkety, ve vlhkých „provozech“ koupelen, toalet a kuchyní pak prostý (někdy probarvený) beton, keramická dlažba nebo PVC. Současná nabídka je nesrovnatelně pestřejší, nicméně i tak je vhodné volit podle užitných vlastností, životnosti, pochopitelně i estetických parametrů a kdysi zcela opomíjených zdravotních kritérií. Výběr se pak ponejvíce řídí charakterem místnosti, předpokládaným provozem (zatížením) a způsobem údržby. Prim hraje přírodní dřevo a to dokonce v koupelnách, v kurzu je stále keramika a nově zákazník sleduje i způsob výroby a možnost následné recyklace.

Vrstvy podlahové konstrukce

- podkladní: beton nebo nosná část stropní konstrukce

- vyrovnávací: řeší nerovnosti podkladové vrstvy

- izolační: hydroizolace, zvuková a tepelná izolace

- roznášecí: roznáší soustředěné užitné zatížení na větší plochu podkladu, zabraňuje mechanické destrukci podlahy, zejména při větší bodové zátěži

- nášlapná: je vystavena přímému namáhání - beton, stěrky, mazanina, samonivelační hmoty, potěry, keramika, kámen, dřevo + nejrůznější typy interiérových krytin

Plovoucí podlaha

Termín se rozhodně nevztahuje pouze ke známým a oblíbeným lamelovým skládankám z tvrzeného papíru nebo ze dřeva, ale znamená, že podlaha není pevně spojena s podkladem ani se svislými konstrukcemi stavby. Tedy není přilepená nebo přišroubovaná a od pokladu ji dělí pružným materiál, umožňující volný pohyb celku, tedy ono „plavání“. Od stěn místnosti ji pak odděluje dilatační spára, krytá lištou, což umožňuje rozpínání v ploše způsobené změnou vlhkosti a zároveň výrazně eliminuje přenos nežádoucích vibrací.

Podle použití vrstev

Podlahové konstrukce se rozlišují (možná především) podle použitých vrstev. Rozhodně nejde o „cosi“ zanedbatelného pod kobercem, už vůbec ne o „něco“ nádherně barevného nad ním. Podlaha je totiž vždycky konstrukční, většinou „na beton“ stavební záležitostí. Spotřebitelsky a komerčně cíleně zjednodušený pohled bohužel stále pomíjí všechny ostatní (hydro, zvukově a tepelně izolační) vrstvy za cenu estetického vzhledu, snadné udržovatelnosti, ceny, apod. Je to stejné, jako když v nezatepleném domě co dva roky křepčíte nad běloskvoucím stropem a novotou zářícím válečkem na stěnách.

Podlahy (v podlaží z druhé strany i stropy) je ale vždy třeba staticky projektovat, důmyslně a kvalitně smontovat, zbudovat (zde doslova) na podkladu, založeném na podlahových vrstvách. Nosných, vyrovnávacích, izolačních a připojovacích až po ty finální. Účinky zatížení a další vlivy, které vyvolá vlastní konstrukce podlahy a také její okolí (ostatní stavební konstrukce), se totiž přenášejí do základové půdy i do ostatních částí domu a způsobují změny v chování celého objektu i v jeho uživatelském komfortu. Což kobercová předložka s vysokým chlupem ani PVC se sebelépe vyvedenou falešnou imitací dřeva, dlažby či kamene, není v žádném případě schopna vyřešit.

Mohlo by vás dále zajímat

Rekonstrukce podlahy

V pravidelné rubrice Prima Nápady si prozradíme, jak správně na rekonstrukci podlahy.

Jak moderně rekonstruovat podlahu?

Znáte pojem lehké podlahy? Jedná se v podstatě o suché plovoucí podlahy. Naučíme vás, jak si takovou podlahu položit, aniž byste museli čekat na specializovanou firmu.

Jak položit podlahu v koupelně tiny housu

Podlaha v koupelně tiny housu potřebuje položit. Začneme PIR deskami, přes které položíme překližku a díky tomu se začne rýsovat celá koupelna včetně sprchového koutu

Vinylové podlahy

Kvalitní podlahové krytiny nemusí být pouze ze dřeva, ale samozřejmě můžou být i z plastu.

Podlaha z keramzitu

Podlaha z keramzitu

Pepa položí click-clack podlahu do svého letního sídla

Jak položit podlahu v koupelně