Objevte tajemství ručně šitých bot s duší, jedinečného kousku, který nemůže mít nikdo jiný
Výroba obuvi sahá hluboko do minulosti. Je totiž pravděpodobné, že již neandrtálci používali nějakou formu obuvi k ochraně nohou před chladem a rizikem poranění v terénu. Od prvních primitivních krytů uplynulo mnoho času a po celou tu dobu nás boty doprovází. Bohužel samotné řemeslo ševce se ocitlo na pokraji zapomnění. Proč tomu tak je a je možné to zvrátit?
Výroba obuvi byla známá již před více než 10 000 lety. Z této doby ostatně pochází i nejstarší dochované boty, jednoduché sandály. S rozvojem civilizací se samozřejmě rozvíjelo i obuvnictví. V Egyptě, Řecku i v Římě se objevily různé typy sandálů, které již měly podrážku, byly zdobené dokonce i drahými kameny a začala se rozlišovat pravá a levá bota. Už tehdy jste podle bot poznali, jakou práci daný člověk vykonával. A tato skutečnost se ve středověku jen prohloubila.
Obuv se totiž stala důležitým prvkem společenského postavení. Špičaté boty, tzv. poulaines, byly dokonce tehdejším symbolem bohatství a moci. V 19. století došlo ve světě obuvi k velkému průlomu díky vynálezu šicího stroje. Hromadná výroba bot pak výrazně zlevnila a zpřístupnila obuv širším vrstvám obyvatelstva. Současně tím však začal úpadek tradičního řemesla ševce.
Obuvnictví v Česku
I v Česku měla obuvnická výroba dlouhou tradici. Zvláště v období první republiky byla česká obuv ceněná po celé Evropě. Tomáš Baťa u nás vybudoval obuvnický průmysl, který zaměstnával tisíce lidí. Po druhé světové válce byl však tento průmysl znárodněn a tím začal postupně upadat. V době komunismu bylo ruční šití bot na míru značně omezené, ne však zcela nemožné. Zatímco oficiálně byla životnost zakázána, řada šikovných ševců si přivydělávala tím, že opravovali boty nebo šili nové na zakázku, často skrytě v domácích dílnách. Bylo to riskantní a hrozily jim pokuty nebo dokonce vězení. Přesto se někteří řemeslníci odvážili a pokračovali v tradici ručního šití.
Dnes je situace v českém obuvnictví složitá, protože se velká část výroby přesunula do zemí s nižšími náklady. Navíc obuvnické školy již neexistují a spolu s nimi tedy mizí i přenos znalostí a dovedností, které se dědilo z generace na generaci. Ruční výroba bot je proto dnes již bohužel spíše jen výjimkou. Ovšem i přes tuto skutečnost tu přece jen ještě nějaké mistry ševcovského řemesla máme. A ti s láskou a odhodláním předávají své dovednosti dál stejně nadšeným tovaryšům. A třeba vás to překvapí, ale najdou se mezi nimi i ženy. My jsme si dovolili do jedné takové dílny nahlédnout, abychom zjistili, jak vznikají poctivě vyrobené boty. Možná vás to přiláká řemeslo vyzkoušet, nebo si objednat kvalitně ušité boty.
Než vám obuvník vyrobí boty, je to dlouhá cesta plná překreslování
Cesta výroby boty
V prvé řadě je důležité si zákazníka pořádně změřit. Také je nezbytné zjistit, jakou má zákazník představu o botě. Jakou botu chce. Pak podle toho zručný obuvník vytvoří kopyto. Jde o prvotní model nohy zákazníka, který pak bude odeslán na Moravu. Odtud se vrátí v takové podobě, že půjde v oblasti paty zlomit. A to je velmi důležité, protože jen takové kopyto je možné vytáhnout z hotové boty. Kopyto, které jde zlomit hladce, z hotové boty vyzujete. Dále je nutné natáhnout si plátno, na které švec musí velmi přesně namalovat svou vizi budoucí boty. Plátno rozřeže, překreslí na papír, přenese na kůži, z níž musí jednotlivé díly vyříznout.
Teprve až pak je možné všechny díly přišít k sobě a následně bude možné svrchní část boty natáhnout na kopyto. Ale popravdě to není hotová bota, to jsou teprve zkušební boty, v nichž bude zákazník týden běhat, aby přesně definoval, kde ho co přesně tlačí. Obuvník potřebuje zjistit ty největší detaily. Zkušební bota se od následné boty liší tím, že má konstrukci lepenou, kterou najdete běžně v obchodě. Po zkušebním nošení se teprve budou šít finální boty.
Podšívkovina je materiál, který nesmí být nijak zalakovaný a musí dobře sát vodu, protože saje pot z ponožky. Pak tu je svrchní kůže. K základním patří krast, což je neutrální svrchní kůže. Existuje také kůže na lakovky. To je kůže, která byla při výrobě zbroušena a následně se na ni nastříkal celuloid. Tyto boty však nejsou určené pro běžné nošení.
Takovéto boty mohou chodit venku v jakémkoliv počasí. Není u nich nikdy problém, kdy si je můžete vzít. Pokud půjdeme do extrému, tak s nimi budete moci přebrodit řeku i projít bahnem, ani tak je nezničíte. Vy je musíten pouze od toho nejhoršího bahna umýt a vložit do nich napínáky, což je velmi důležité. Pokud jsou boty doopravdy velmi špinavé, můžete k čištění použít mýdlo, s nímž si myjete ruce. Boty umyjte celé, i zevnitř a zespoda.
K očištění můžete použít pouze jemný kartáček. A když boty na napínáku uschnou, vezměte opravdový krém na boty, což je krém, který je v tvrdé kulaté krabičce (zde vskutku platí, čím dražší, tím lepší), protože je v něm karnaubský vosk, což je velmi důležité a pomalými krouživými pohyby krém vmasírujete do kůže boty. Naneste dvě vrstvy a nakonec je vyleštěte starými dámskými punčochami. Pouze jimi boty vyleštíte do nebeského lesku.
Zdroje informací: pořad Gondíci, lawart.cz, prozeny.cz, Autorská tvorba usně na pozadí historie obouvání a galanterních výrobků od Tamary Blažkové
