Sklářství je více než tradice - fascinující příběh jednoho unikátního řemesla
Sklářství v Česku má hlubokou tradici a české sklo je po celém světě synonymem kvality, elegance a dlouhé tradice. V tomto článku se společně vydáme na fascinující cestu historií českého sklářství od jeho počátku až po současnost. Prozkoumáme, proč se české sklo stalo tak vyhledávaným po celém světě, a také se podíváme na to, jak se toto unikátní řemeslo vyvíjelo a přizpůsobovalo měnícím se časům.
Zdroj: Prima DOMA MEDIA s.r.o.
Sklářství v dávnověku
Sklářství se zrodilo v Mezopotámii a v Egyptě někdy kolem roku 3500 př. n. l. Samotný příběh skla se však začal psát mnohem dříve. Již v době kamenné lidé využívali obsidián (což je přírodní sklo vzniklé sopečnou činností) k výrobě šípů, nástrojů a šperků. Starověcí skláři se pak naučili vyrábět sklo uměle. Vyráběli nádherné korálky a jiné drobné předměty, které byly často využívány jako pohřební dary pro faraony. Velký průlom v historii sklářství však nastal až v 1. století př. n. l. s vynálezem foukací trubice. Tento jednoduchý nástroj umožnil sklářům vytvářet složitější tvary a výrazně zrychlil výrobu.
České sklářství od středověku po renesanci
Sklářství se v českých zemích začalo rozvíjet ve středověku. Sklářské dílny u nás vznikaly především v lesnatých oblastech, kde bylo dostatek dřeva pro topení ve sklářských pecích. Skláři zde vyráběli různé druhy skla, od jednoduchých nádob, až po ozdobné předměty. V 16. a 17. století zažilo české sklářství zlatou éru. České sklo se stalo významným vývozním artiklem a české sklárny se staly proslavené po celé Evropě. Zvláštní pozornost si zaslouží období vlády Rudolfa II., kdy se na českém dvoře rozkvetlo umění a řemeslo. Skláři v té době vytvářeli nádherné předměty zdobené rytinami a malbami.
V 18. století se české sklo stalo synonymem luxusu a elegance. České sklárny vyráběly nádherné křišťálové lustry, vázy a další předměty, které byly oblíbené u evropské šlechty. V 19. století se české sklářství dále rozvíjelo a české sklo se stalo jedním z nejvyhledávanějších na světě.
Sklářství nemusí být jen o velkých pecích, ale i malých dílnách, kde se tvoří korálky a drobné figurky
České sklářství od 20. století do současnosti
20. století přineslo českému sklářství mnoho změn. Po první světové válce se ocitlo v nové situaci nezávislého Československa. Sklářský průmysl zaznamenal velký rozkvět zejména díky exportu do zahraničí, kde bylo české sklo vysoce ceněno pro svou kvalitu a design. Přítrž tomu udělal rok 1945, kdy došlo ke znárodnění sklářského průmyslu. Stát převzal kontrolu nad většinou skláren a zaměřil se na rozvoj velkovýroby skla. Kreativní tvorba byla značně omezována. Ke změně došlo až po sametové revoluci v roce 1989, kdy došlo k privatizaci sklářského průmyslu. Mnoho skláren se osamostatnilo a začalo se opět orientovat na výrobu kvalitního a designově zajímavého skla. Dnes je Česká republika významným centrem sklářského designu a mnoho českých sklářů a designérů patří ke světové špičce. V českých sklárnách se vyrábí široká škála výrobků, od tradičního ručně foukaného skla, až po moderní designové předměty.
“Sklo je vlastně podchlazená kapalina, jehož struktura je spíše krystalická. Zahřívá se, a potom se ochladí tak rychle, aby se sklo už nemohlo vrátit zpět do mřížkové nebo krystalické struktury. Existují dokonce badatelé, kteří tvrdí, že sklo je čtvrtým skupenstvím. Sklo není tak křehké, jak si lidé myslí. Je velmi stabilní, hodně vydrží. Je možné s ním dělat věci, které jsou zdánlivě nemožné. Jde vlastně o původně přírodní produkt. Je to křemičitý písek, soda potaš. A většina druhů skla, které známe, jsou vlastně dílem přírody, kdy vznikají při výbuchu sopek, zemětřeseních nebo úderu blesku. Na světě existuje 2500 druhů skla a z nich je zhruba 2000 druhů dílem přírody. Úžasné je, že se člověk nikdy nepřestane učit nové věci. Ve svém věku jsem stále ještě v bodě, kdy se každý den naučím se sklem něco nového.”, řekl Rolando Vetri, německý sklář.
Rolando Vetri miluje práci se sklem, a proto si vybudoval svou vlastní salonní dílnu a nachází v ní znovu svoji rovnováhu a klid. O víkendu, nebo v noci, zde může pracovat bez obav, že by někoho rušil, což mu dává pocit svobody. Pustí si k tomu nahlas hudbu a užívá si chvíle, když průhledný materiál změkne nad plamenem a dá se formovat, v ten okamžik zapomene na všechno kolem sebe. Přiznává, že na své práci se sklem je trochu závislý. “Je to příjemné, když člověk může večer držet v ruce něco, co stvořil sám.”, dodává Rolando Vetri. A jelikož ví, jak relaxační účinek může mít foukání skla, pracuje i ve svém skutečném povolání se sklem. Je to totiž sociální pedagog, který lidem s psychickým onemocněním pomáhá s vyráběním skleněných korálků a jiných drobných předmětů.
Okouzlilo vás toto řemeslo a chtěli byste se stát i vy sklářem?
Pokud vás fascinuje svět skla a chtěli byste se stát sklářem, máte mnoho možností. Naštěstí stále ještě nejde o mrtvé řemeslo. V České republice existuje hned několik škol, které nabízí studium sklářství. K těm nejznámějším patří Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská v Novém Boru. A kromě nich můžete rovněž navštěvovat i různé kurzy a workshopy, na nichž se naučíte základy sklářského řemesla. Mnoho skláren nabízí kurzy pro začátečníky.
Sklářství je nedílnou součástí našeho kulturního dědictví. Jde o náročné řemeslo, které vyžaduje nejen zručnost, ale také i kreativitu a cit pro detail. Je to řemeslo, které se předává z generace na generaci a které je stále živé. Mějte proto na paměti, že podporou českých sklářů podporujeme nejen zachování tohoto unikátního řemesla, ale rovněž i rozvoj českého designu a kultury.
Zdroj informací: HORNBACH BAUMARKT CS spol. s. r.o., muzeumhb.cz, glass-cowboy.com
