Broušení skla, řemeslo s bohatou historií, dodává sklu punc elegance a luxusu. Tato technika, která zahrnuje i leštění, se používá u plochého, optického, bižuterního i dutého skla. Bohužel i toto krásné řemeslo je v ohrožení, protože mu hrozí zánik kvůli úbytku brusičů skla. Přečtěte si o tomto fascinujícím řemesle, pochopíte, proč je tak důležité ho zachovat pro budoucí generace.
Zdroj: Prima DOMA MEDIA s.r.o.
Broušení skla: Od starověku k modernímu umění
Broušení skla – řemeslo s bohatou historií, sahající až do starého Říma, fascinuje dodnes. Tato technika zahrnuje jak dekorativní zdobení dutých nádob, tak i tvarování masivních bloků. Proces broušení skla se skládá ze tří klíčových fází: hrubého broušení, jemného broušení a leštění. V první fázi se z předmětu odstraňuje přebytečný materiál hrubými brusivy, čímž se dává hrubý tvar finálnímu výrobku.
Následuje jemné broušení, které vyhlazuje povrch a zbavuje ho viditelných nerovností. Brousicí kotouče se od sebe liší složením brusiva. Používají se jak přírodní, tak i syntetické materiály, jejichž hrubost zrn ovlivňuje výsledný efekt. Brusiva se dělí na volná a vázaná. Vázaná tvoří kotouče, volná se mísí s vodou. Volba vhodného brusiva a techniky broušení závisí na typu skla, požadovaném tvaru a dekoru. Závěrečné leštění potom dodává sklu lesk a zjemňuje jeho strukturu.
Leštění skla je finální fází broušení, dodává sklu oslnivý lesk a hladký povrch. Na rozdíl od hrubého a jemného broušení se zde nepoužívají brusná zrna, ale speciální materiály – mezi ty patří jemně drcený křemen, pemza, tripolit, křemelina nebo umělé oxidy cíničitý a ceričitý.
Princip leštění spočívá ve dvou vzájemně se doplňujících procesech. Lešticí suspenze odstraňuje drobné nerovnosti a zároveň dochází k chemickému působení leštiva a vody. Vzniká gel oxidu křemičitého, tzv. hydrolyticky rozložené sklo, které se nanáší na leštěnou plochu. Současně se tvoří další sloučeniny, jež gel fixují a dodávají sklu typický lesk.
Broušení skla bylo úzce spjato se samotnou výrobou skla
Historie broušení skla v Čechách
Nejstarší známá brusírna skla s vodním pohonem byla v Čechách zřízena již v roce 1544 v horní části České Kamenice. Tato událost odstartovala éru rozmachu, která proměnila malé dílny s primitivními brousicími stavy v prosperující odvětví zaměstnávající tisíce lidí. Od konce 18. století až do poloviny 20. století dominovalo broušení skla českému sklářskému průmyslu.
První světová válka však přinesla zlom. Tradiční broušení křemičitým pískem ustoupilo modernějším vázaným brusivům. Produktivita díky tomu výrazně vzrostla a rizika pro zdraví brusičů se snížila. Bohužel, druhá polovina 20. století znamenala pro samostatné brusírny konec. Znárodňování a centralizace sklářské výroby vedly k zániku většiny z nich. Přežilo jen několik velkých továren, které však dodnes s hrdostí nesou odkaz staleté tradice českého broušeného skla.
Broušení skla a hvězdářské dalekohledy mají k sobě blízko
Broušení skla umožnilo vidět hvězdy
Broušení skla a první dalekohledy, i když se na první pohled zdá, že to spolu nesouvisí, mají k sobě překvapivě blízko. Mohou za to právě pokroky v broušení skla, kterých bylo dosaženo v 17. století. Právě ony výrazně dopomohly k vývoji prvních funkčních dalekohledů. Před objevem broušených čoček se totiž astronomové museli spoléhat pouze na čočky z neupraveného skla, které trpěly odchylkami a zkreslovaly obraz. Broušené čočky dokázaly zaostřit světlo s mnohem větší přesností a otevřely tak cestu k detailnějšímu pozorování vesmíru.
Jeden z prvních dalekohledů s broušenými čočkami sestrojil v roce 1608 nizozemský optik Hans Lippershey. Jeho dalekohled byl sice dost primitivní (dokázal zvětšit obraz jen trojnásobně), ale stal se senzací vědeckého světa. Jen o rok později využil Galileo Galilei Lippersheyův vynález k sestavení prvního hvězdářského dalekohledu, který nazval teleskopem. Pomocí tohoto přístroje objevil krátery na Měsíci, 4 měsíce Jupiteru, fáze Venuše, měsíce, skvrny na Slunci a také část prstenců Saturnu.
Petr Mirčev – malíř a vášnivý tvůrce hvězdářských dalekohledů
Osobitý příběh Petra Mirčeva – malíře, který ve své dílně staví hvězdářské dalekohledy
Petr Mirčev, malíř z Třeště, se s vášní věnuje astronomii. Jako zručný nástrojář si sám doma konstruuje dalekohledy – a to ty největší, jaké si v Česku mohou pořídit amatérští astronomové. Zakřivená zrcadla pro dalekohledy si brousí a leští vlastníma rukama, včetně sestavení stroje na jejich výrobu. Zhotovil si i optickou stolici pro měření zakřivení zrcadel.
Petr Mirčev prozatím sestrojil čtvrtý největší hvězdářský dalekohled v Česku
Čím hlouběji se ponoří do astronomie, tím větší ho uchvacuje touha po objevování nepoznaných oblastí. Práce s dalekohledy, hledání řešení a boj s překážkami mu přináší největší uspokojení. Jeho dalekohledy disponují technologií pointace, která s pomocí počítače udržuje dalekohled namířený přesně na pozorovaný objekt a kompenzuje tak rotaci Země. V současnosti usiluje o zkonstruování dalekohledu o průměru 90 cm, čímž by se stal třetím největším v Česku. Již dříve se mu ale podařilo sestavit čtvrtý největší dalekohled v zemi.
Zdroj informací: HORNBACH BAUMARKT CS spol. s. r. o.
Publikováno: 4. 6. 2024, Autor: Adriana Dosedělová (text), Prima DOMA MEDIA, s.r.o., Depositphotos (https://cz.depositphotos.com)(foto), Profil autora: Adriana Dosedělová
