Odvlhčení domu, konkrétně zdiva a podlah je velmi důležitá záležitost, pokud nechceme žít v domě obklopeni plísní, vlhkem a nezdravým prostředím. Jak ale odvlhčit dům, který stojí pevně na základech? Poradíme vám, jak použít nejmodernější technologie a čeho se vyvarovat, abychom v budoucnu podobné nepříjemnosti už nemuseli nikdy řešit.
Odvlhčení domu
Při stavbě nového domu je samozřejmostí myslet na hydroizolaci. Žádná solidní stavební firma nepostaví dům, aniž by ho neodvlhčila a nezajistila stavbu tak, aby ani v budoucnu ke vzlínání vlhkosti nedošlo. Jenže kromě novostaveb tu máme spoustu starých domů, kde si jejich stavitelé s nějakou vlhkostí hlavu příliš nelámali. Co na tom, že ve sklepě je vody po kotníky, ze stěny v obýváku stéká voda a v koupelně máme báječně rozkvetlou plíseň ve čtyřech barvách a v abstraktních vzorech. Protože je tento jev poměrně častý, povíme si něco o hydroizolaci a o tom, jak starý a vlhký dům přeměnit na útulný, suchý a obyvatelný.
Tak tahle zeď už má opravdu svá nejlepší léta za sebou
Nejdůležitější je při našem pátrání po problému odhalit příčinu vlhka. Doporučujeme nejlépe spolu s odborníkem projít dům od sklepa až po střechu a zjišťovat, kde se vlhkost tvoří. Mezi nejčastější příčiny můžeme zařadit nedostatečnou údržbu domu, zvýšení hladiny spodních vod, nefunkčnost původní hydroizolace, špatnou střešní krytinu a korozi okapových rozvodů.
Než-li se pustíme do důkladného odvlhčování domu, začneme to nejjednodušší cestou. Pořádně vyvětráme a nejlépe dlouhodobě. Při běžném provozu domácnosti by mělo být samozřejmostí podle možností a potřeby větrat každý den a to i v zimě. Právě zimní období svádí k důkladnému ucpání všech skulin, aby nám pracně nahromaděné teplo neuniklo. Ale tím bohužel nahráváme k usazování vlhkosti ve zdech, ve dřevě a prakticky všude, kam vlhko může proniknout. Ideálně tedy i v zimě větráme na nezbytně krátkou dobu, ale intenzivně, teplé a slunečné dny využijeme klidně k celodennímu větrání.
Tam, kde došlo k "jednorázovému" zavlhčení objektu (povodeň, přívalový déšť), lze si účinně vypomoci vysoušeči. Není nutné je hned kupovat, spousta specializovaných firem profesionální vysoušeče s absorbéry zapůjčuje a jejich účinnost je velmi vysoká. Vysoušeče ale naše problémy s vlhkem vyřeší pouze dočasně, dlouhotrvající stav je třeba řešit komplexně. Místo velkých vysoušečů je také možné na problematická místa umisťovat absorpční sáčky se speciálním granulátem, který na sebe váže vzdušnou vlhkost. Působí až 6 týdnů, poté je nutné je nahradit novými. Používají se zejména v botnících, šatních skříních, ve spížích a nejrůznějších odkládacích prostorech.
Odvlhčovače nám velmi usnadní práci s vysoušením
Okapy a střecha
Je-li dům v opravdu havarijním stavu, vypracujeme si plán postupné asanace zdiva, podlah, přeložení střechy a výměny okapového systému. Ta nejjednodušší cesta bude kompletní výměna okapů. Budeme se snažit je nahradit plastovými komponenty, které vydrží na věčné časy a pokud nedojde k jejich mechanickému poškození, nezničí se a nejsou ani nijak zajímavé pro "sběratele barevných kovů". Nové okapy nám ale nebudou nic platné, pokud nezajistíme, aby z nich nikde neunikala voda do zdí např. prasklinami a nebo dokonce, aby svod okapu nebyl veden přímo do země před naším domem. To je asi to nejhorší, co můžeme udělat. Svod okapu vedeme buď do sběrné nádoby a vodu smysluplně využíváme a nebo směrem od domu vytvoříme odtokový systém, který vodu z pozemku svede jinam.
Toto je ideální cesta, jak si nechat podmáčet dům
Přeložení střechy můžeme taktéž zvládnout svépomocí, je ale v našem zájmu se minimálně poradit s odborníkem. Nemusí to být zrovna stavební inženýr, postačí nám rada tesaře nebo pokrývače. Ten zkontroluje nosnou konstrukci střechy a odhalí nevyhovující trámy a laťoví, doporučí novou krytinu a vhodnou parozábranu a izolaci. Parozábrana je polyethylenová několikavrstvá fólie, která zabraňuje pronikání vodních par a vlhkosti, vytvořených uvnitř domu při běžné činnosti - zalévání květin, vaření, dýchání... do střešní konstrukce a tím také eliminuje tvoření plísní a narušování dřevěných částí střechy.
Izolace zdiva
Zdivo nasaje vodu stejně snadno jako houba, zvláště její konstrukce domu z cihel či dřeva. Pouze pórobetonové zdivo vodu nesaje. Staré domy jsou většinou stavěny z pálených cihel a v tu chvíli je nutné řešit jejich odvlhčení. Není-li zdivo opatřeno hydroizolací, můžeme začít drenáží. Tuto práci zvládneme sami, neboť metoda není nijak náročná. Znamená to, že u paty domu po obvodu zdiva odkopeme část zeminy do hloubky cca 100 cm a do nezámrzné hloubky položíme drenážní trubky. Je nutné dbát na dostatečný sklon a odvod drenáže vyřešíme svodem (trativodem). Je-li objekt výrazně vlhký, měli bychom popřemýšlet i nad dalšími způsoby, neboť samotná drenáž nebude dostatečně účinná.
Nejčastěji je to tzv. podříznutí domu a položení izolace. Je to mechanická a poměrně náročná práce, kterou většinou sami nezvládneme, neboť je zapotřebí použít nástroje k tomu určené. Klasické cihlové domy se podřezávají pojížděcí nebo řetězovou pilou, která potřebuje dostatek prostoru, její práce je navíc doprovázena nadměrnou prašností a hlukem. V případě betonové konstrukce je možné použít diamantové lano. Do řezu se pak vkládá izolace (hydrofobní polystyreny) nebo ocelové plechy. Tato metoda zajišťuje dlouhou životnost, funguje taktéž jako radonová zábrana, ale je také finančně dost nákladná. Aby bylo odvětrání zdiva opravdu funkční, je nutné nechat minimálně 3 měsíce jednu stranu podřezaného zdiva odkrytou.
Správná hydroizolace základů nám ušetří spoustu starostí
Vlhkost ze zdiva lze mimo mechanické cesty odstranit chemicky použitím hydroizolační clony. Jde o vodoodpudivý materiál, kterým se napouští zdiva, a to jak tlakem, tak i beztlakou metodou. Jedná se o silikonové nebo silikátové látky (nabízí je např. firma HASOFT nebo PUR izolace), které ve zdivu zmenšují prostory, kterými může voda cestovat. Tato cesta je velmi účinná a šetrná. Nedochází ke zmenšování zdiva, naopak konstrukce domu je posílena stabilně, takto lze izolovat i podlahy. Finančně je sice náročnější, ale zcela vyřeší pozdější možné problémy s dalším odvlhčováním. Cena se pohybuje okolo 2000 Kč za metr čtvereční. Metoda spočívá ve vyvrtání otvorů do zdiva a postupné napouštění - injektáž - chemického roztoku. Krémová injektáž pak je na bázi 80% silan/siloxanového krému a již druhý den lze pozorovat jeho účinky. Garance na tuto izolaci je 20 let. Takto ošetřené zdivo nesmíme zapomenout natáhnout sanační omítkou. Z vnitřní strany zdí se pak používají hydrofobní nátěry (Sikagard, Nano impregnace nebo AT penetrece).
Elektřina jako odvlhčovač
Že voda váže elektřinu, je známá věc. Tudíž je možné působením el. proudu zastavit vzlínání vody ve zdivu. Nevýhodu ale je, že zdi musí být "pod proudem" neustále. Také nelze aplikovat na zdi zasolené , tzn. tam, kde se vytváření velké vlhké mapy se solnými výkvěty a také u betonových a armovacích konstrukcí a samozřejmě též u zdí, kterými prochází elektrické vedení. Zdi ovšem zůstávají nenarušené, proto se tato metoda nejčastěji používá v památkově chráněných objektech, kde není možné mechanicky nebo chemicky zasahovat do zdiva. Elektrody nejsou vidět a běžnou kontrolou na ukazateli lze sledovat, jak dochází k vytlačování vody ze zdí. K dalším technologiím založeným na elektrofyzikálních principech patří elekroosmóza, galvanoosmóza, vlnová elektroosmóza a mikrovlnné vysušování.
Vzlínající vlhkost ničí i barvu
S odvlhčováním zdiva je nejrozumnější začít ihned, jakmile tento problém zjistíme, protože při nadměrném zavlhčení domu dochází nejčastěji ke vzniku a rozvoji plísní, které jsou pro lidský organismus škodlivé a jejich likvidace je velmi náročná. Plísně vytvářejí spory, které vdechujeme a mohou nám způsobit celou řadu nepříjemných zdravotních komplikací astmatem počínaje a narušením imunitního systému konče. Jsou ohroženy všechny věkové skupiny a zejména malé děti, staří lidé a lidé s oslabenou imunitou.
Butylová páska je vysoce přizpůsobivá páska, určená k parotěsné a vodotěsné izolaci prostupů skrze parozábrany ve stěnách, podlahách i střešních izolacích.
