Z propadáku hit aneb Co jste možná nevěděli o bublinkové folii

Designová tapeta

Po celém světě rozšířený produkt, nad jehož původním smyslem se dnes zřídka kdo pozastaví. Cesta bublinkové folie k oblíbenému obalovému materiálu byla ovšem docela strastiplná. Jak to začalo?

Bublinková folie je obalový materiál vyrobený z nízkohustotního polyetylenu a díky pravidelné struktuře tvořené vzduchovými bublinkami skvěle chrání produkty během přepravy a manipulaci v obalech. Její prapůvodní účel byl ale zcela jiný.

Píše se rok 1957. Americký inženýr Alfred Fielding a švédský vynálezce Marc Chavannes spolupracují na tvorbě originální 3D tapety, která by ozvláštnila interiéry bytů a kanceláří.

První prototyp vzniká ručně, utěsněním dvou sprchových závěsů, mezi které se napustil vzduch. Pozdější verze již byly vyráběny speciálně sestrojeným zařízením.

Bohužel, tapeta nikoho moc nezaujala.

Pánové vynálezci se nevzdali a pro svůj produkt našli jiné využití – Co kdyby se folie používala jako izolace skleníků?

I když pár lidí tímto způsobem folii využívalo (a možná stále využívá), ani tento nápad se nijak zvlášť neujal.

Projekt do šuplíku?

Nezbývalo než projekt bublinkové folie uložit na čas k ledu, nebylo pro ni zkrátka využití.
Teprve v r. 1961 napadlo Alfreda Fieldinga, že by folii bylo možné používat jako obalový materiál pro zmírnění nárazů a otřesů během přepravy. Traduje se, ho to napadlo při pohledu z okénka letadla během přistání, kdy mraky připomínaly jakési bubliny a vypadaly velmi měkce.

Ve velkém ji jako první začala pro tento účel používat firma IBM pro balení svých křehkých a citlivých počítačů. Její schopnost chránit produkty během přepravy a manipulace se ukázala jako velmi užitečná.

A oblíbeným obalovým materiálem zůstala dodnes.

Nejen obalový materiál

Jako 3D tapeta nebo izolátor do skleníků se bublinková folie moc neosvědčila, ale stále se jedná o víceúčelový materiál, který lze využít v mnoha různých situacích.

Asi už nikoho nepřekvapí, že praskání bublinek na folii má na spoustu lidí uklidňující efekt. Jedná se tedy o skvělou antistresovou pomůcku. Zvuk praskání bublinek si oblíbily zejména děti, které dokonce bublinkovou folii v jedné z anket v Americe téměř zvolili za vítěze mezi nejoblíbenější hračkami.

Rozšířené jsou i tzv. solární bublinkové folie, které slouží k ohřevu vody v bazénech.

A přece jen – v některých případech jako 3D tapeta folie skutečně slouží – ne pro svůj vzhled, ale díky své členité struktuře, která slouží jako dobrá zvuková izolace, pohlcující hluk.

V neposlední řadě je bublinková folie oblíbená mezi umělci jako materiál pro výrobu nejrůznějších uměleckých instalací.
Příběh bublinkové folie je krásným příkladem toho, že jakkoliv se z počátku může zdát, že je něco odsouzené k neúspěchu, nemusí tomu tak být. A to díky odhodlanosti a vynalézavosti šikovných a chytrých lidí.