Pokud zůstane člověk po úraze nebo nemoci upoután na invalidní vozík a nebo se jeho mobilita výrazně zhorší, nemusí hned uvažovat o stěhování do specializovaného zařízení. Většinu bytů lze přizpůsobit zdravotním indispozicím člověka. I obyčejný byt můžeme přebudovat na bezbariérový.
Bezbariérový byt
Bezbariérový byt nemusí být pouze pro vozíčkáře, ale třeba pro člověka po úraze, který se hůře pohybuje, pro staré lidi nebo jinak hendikepované. Jak udělat z normálního bytu takový, kde se bude člověk moci pohybovat svobodně a bezpečně? Nejideálněji je začít u vchodu do domu. Bydlí-li takový člověk v paneláku, obvykle je přístup do přízemní bez schodů. Pokud náhodou u paneláku schody jsou, většinou je k dispozici ještě další vchod právě bezbariérový pro podobné případy a také pro maminky s kočárky a pro případy stěhování objemných předmětů. Paneláky také disponují výtahy a ty, světe div se, občas i jezdí. Ale co dál?
Starší stavby ve městech mnohdy o výtahu v životě neslyšely, schodiště bývají úzká a ne zrovna bezpečná. Imobilnímu člověku lze nechat vybudovat tzv. schodolez - zdravotnické zařízení, které se dá připevnit na invalidní vozík a pomocí soustavy koleček nebo pásu se tak invalidní člověk dostane ke svému bytu. Tam, kde jsou schodiště dostatečně široká, je možné uvažovat i o šikmé schodišťové plošině.
Bezbariérový přístup k bytu lze pro vozíčkáře zajistit i pomocí plošiny
Byt očima hendikepovaného člověka
Představme si člověka, který se po úrazu nebo díky vysokému věku pohybuje ztíženě a za pomoci berlí. Jak by měl být jeho byt uzpůsoben, aby se předešlo riziku dalšího úrazu? Začít by se mělo u vchodových dveří, kde by práh neměl být vysoký - naopak, čím nižší tím lepší a k tomu by měly být úměrně přizpůsobené i dveře. Samozřejmostí by měla být totální absence prahů u jednotlivých místností. A ideální by bylo mít všude dveře širší než 60 cm právě s ohledem na invalidní vozík, který bývá okolo 60 cm široký. Hned za dveřmi bývá předsíň se šatními skříněmi a úložnými prostory. Berle nedovolují stoupat na židle nebo stoličky, skříně by tedy měly být snížené, aby bylo možno dosáhnout ze země i do vyšších polic. Člověk na vozíku se pak nepostaví vůbec a vysoké skříně jsou pro něho zcela neefektivní.
Kuchyně
Velké nástrahy číhají v kuchyni, kde jsou překážkou zejména horní skříňky kuchyňské linky, kam invalidní člověk nedosáhne nebo jen stěží. Měly by být v maximální výšce 140 cm a opatřené výklopnými systémy. Prostor okolo linky by měl být dostatečně otevřený. Velký problém mohou představovat i hluboké spodní skříňky nebo šuplíky, kam se člověk se sníženou mobilitou nedokáže ohnout. Výhodou jsou na míru stavěné skříňky na kolečkách. Totéž platí i o myčce, lednici a mrazáku. Hluboké spotřebiče nedovolí předklon a vyjmutí věcí ze zadních částí. Velmi vhodné je umístit tyto spotřebiče zhruba do výšky 70-90 cm nad zem, kde do nich invalidní člověk lépe dosáhne. Pracovní deska kuchyňské linky by měla být v dostatečné výšce alespoň 70-80 cm, aby na ní člověk z vozíku bez obtíží dosáhl, častokrát se takové linky dělají na míru pro konkrétního člověka.
Kuchyň, uzpůsobená pro invalidního člověka na míru
Koupelna
Správné zařízení koupelny je pro hendikepované nezbytností. Pokud disponuje pouze vanou, je to pro člověka invalidního hotová past. Prvořadě je nutné zajistit protiskluzovou podlahu. Je možné vyměnit vanu za pohodlný a prostorný sprchový kout, opatřený koupelnovou židlí z nerezu a plastu, určenou speciálně pro hendikepované lidi, popř. sklopné sedátko. Sprchový kout a nejen ten, ale i stěna koupelny, by měl být opatřen madlem, aby se vozíčkář nebo člověk o berlích mohl kdykoliv chytit a zajistit si stabilitu. V některých případech nepřichází v úvahu stojánková sprcha, protože na ní imobilní člověk nedosáhne. Praktičtější je sprchovací panel s nastavitelnými tryskami. I umyvadlo by mělo být snížené pro člověka na vozíku, stejně tak zrcadlo nad umyvadlem. V úvahu přichází umyvadlo s podomítkovým sifonem. Ten je schovaný ve zdi a vozíčkář může naprosto pohodlně zajet vozíkem co nejblíže k umyvadlu. Závěsnou toaletní skříňku je možné nahradit nižšími skříňkami na kolečkách, které se dají snadno odsunout na stranu.
Tělesně postižený člověk potřebuje v koupelně dostatek místa
WC
WC musí být prostorné, aby se k záchodové míse dalo zajet s vozíkem a dalo se zajet vedle něho, což by měl vyřešit prostor okolo 80 cm. Klozet samotný musí být vyšší než pro zdravého člověka a to se řeší plastovým nástavným sedátkem, které se jednoduše namontuje na WC mísu. Sedací výška je asi 50 cm místo obvyklých 40 cm. I na WC je nutné nainstalovat madla, nejlépe z obou stran WC mísy. I zde je lepší na podlahu použít protiskluzovou krytinu, aby se zabránilo úrazu.
WC opatřené nastavitelným sedátkem a bezpečnostními madly
Ostatní prostory
Obývací pokoj i ložnice se zdají být při svém běžném provozu dostatečně pohodlné i pro člověka invalidního. Ale i zde bychom měli mít na paměti, že např. sedací část by měla být snadno manipulovatelná a dostatečně pevná a pohodlná. Velkou výhodou jsou nastavitelná křesla s opěrkami hlavy a nohou. V ložnici je zase potřeba zajistit přistup k posteli z obou stran tak, aby k posteli mohl zajet invalidní vozík a výška postele by měla být srovnatelná s výškou sedáku vozíku. Při zařizování bezbariérového bytu právě pro vozíčkáře je nutné dbát na otočný prostor invalidního vozíku, který je v průměru 1500 cm.
Je nutné se vyvarovat všelijakých výstupků, úchytů, háčků a věšáčků, o které by se imobilní člověk mohl lehce zranit. Podlaha by měla být zásadně protiskluzová v nejnamáhanějších částech bytu, omezit koberce a už vůbec nepoužívat předložky před vanu, běhouny a koberečky. Kromě všech jmenovaných kuchyňských spotřebičů je nutné dbát na sporák. Kvůli bezpečnosti při manipulaci s otevřeným ohněm se vyvarujeme používání plynového sporáku a místo něho využijeme elektrický, nejlépe indukční nebo se sklokeramickou deskou.
Pro invalidního člověka může být i obyčejné přesunutí z postele na vozík nepřekonatelnou překážkou
Zařizujeme-li byt pro invalidního člověka, nejlépe si jeho svět představíme, pokud se posadíme na židli a z ní se pokusíme obstarat si běžné úkony v kuchyni, koupelně i ostatních místnostech. Jistě budeme velmi překvapeni, s kolika nástrahami a překážkami se vozíčkář nebo člověk s berlemi musí vypořádat a jak jednoduché je kolikrát řešení svízelné situace, pokud si jí budeme moci sami vyzkoušet. Ostatně, o úpravách bytu na bezbariérové bydlení se zmiňuje i legislativa, která ve Vyhlášce č. 398/2009 Sb. z roku 2009 stanoví přehledně zákony o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb (Ministerstvo pro místní rozvoj stanoví podle § 194 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb.). o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.
