Zahradní stavby mohou vypadat různě. Pokud je vaše zahrada primárně místem odpočinku, zkuste se nechat inspirovat jednoduchým zahradním domkem architekta Manuela Villy. Je to jako odpočívat ve včelí plástvi.
Domy mohou sloužit různým účelům a tak není důvod zavrhovat řešení, kdy je stavba určená jen a pouze k odpočinku. Ve chvíli, kdy toužíte po klidu, se nemusíte uzavírat ve svém pokoji anebo bezcílně bloumat po zahradě. Bez ohledu na počasí máte možnost vytvořit si jen svůj a nikým nerušený prostor inspirovaný třeba včelími plástvemi!
Manuel Villa žije v Columbii a patří mezi tamní architektonickou špičku. Podle svých slov se pokusil vytvořit mobilní buňku, která sice muže sloužit pro dočasné bydlení, ale hlavně je určena k efektivnímu odpočinku. Tvar domku “ Polyhedron Habitable“ připomíná včelí plástve, čímž je posilována vazba na původní – přírodní životní prostředí člověka. Odpovídá tomu i umístění buňky na zahradě a použití čistě přírodních materiálů. TIP: Vzpomeňte si, jak si hrají malé děti a jak velmi často staví „bunkry“ nebo „iglů“, kam se schovávají jako do jeskyně nebo do nory. Je to odvěký a přirozený reflex, jenž si děti odbývají jednoduchou dětskou hrou. Azahradní domek „Polyhedron Habitable“ je přesně takovým „bunkrem“, ovšem pro dospělé.
Zajímavé je řešení interiéru zahradního domku. Stěny, podlaha i strop jsou obloženy dřevem a nábytek je vestavěný. Centrálním objektem je pohovka sousedící po pravé straně s malou knihovnou a psacím stolkem. Architekt Manuel Villa chápe odpočinek jako duševní činnost, která je spojená např. s četbou nebo se psaním krátkých „art – terapeutických“ textu na způsob deníku či tvorby záznamů vlastních myšlenek. Proto je v zahradním domku právě psací stůl a ne např. televize nebo malý bar.
Proporce zahradního domku odpovídají proporcím člověka. Domek je tak malý, jak jen může být, čímž se utvrzuje intimita interiéru. Vlastně funguje jako velmi pohodlná řeholní cela, přičemž slovo „cela“ není vhodné si spojovat s celou vězeňskou.
Malý apendix o odpočívání
Psychologové tvrdí, že odpočívání je také svého druhu práce a že ne každý odpočívat opravdu umí. Zejména v dnešní době, je člověk vystaven velké stresové zátěži, je odpočívání velmi potřebnou činností. Pro efektivní odpočinek platí několik zásad: 1. ideální je naučit se odpočívat pravidelně, stejně jako je vhodné např. každý den ve stejnou dobu chodit spát.
2. najít si způsob, jak odpočinek provádět a ten dodržovat. Člověk si zvykne např. chodit na procházku kolem řeky a nebo se zavírat do zahradního domku, kde po nějaké době začne odpočívat takřka automaticky. Je to vlastně podobný princip, jako u Pavlovova reflexu: řekne se „jídlo“ a lidem se začnou sbíhat sliny. Zavřou se dveře zahradního domku a člověk začne odpočívat. 3. pro manuálně pracujícího člověka je nezbytný fyzický odpočinek, pro duševně pracujícího je naopak velmi vhodné odpočívat fyzickou prací ,střídanou např. lehkou zábavnou četbou třeba právě v relaxačním zahradním domku.
4. silné emocionální vzruchy nebo hlasitá hudba odpočinku na efektivnosti nepřidají. Vhodný je klid a ticho.
