Začátek podzimu je nejvhodnější doba pro založení živého plotu. Pokud chcete vytvořit kolem zahrady ochranu, přes kterou zloděj jen tak nepřeleze a sousedovy kočky se jí nebudou prodírat, orientujte se na trnité keře.
Zapomeňte na to, že mít na zahradě trní znamená jakési planě rostoucí nevzhledné roští. Právě naopak, keře s trny na větvích nebo tvrdými pichlavými listy jsou velice dekorativní, ať už jim ponecháte volnost růstu nebo je pečlivě stříháte do pravidelných tvarů. Pokud si ovšem pod trnitým keřem představíte jen trnku nebo planou růži, pak vězte, že ty se do živých plotů opravdu nehodí, nikdy totiž nezhoustnou. Výběr jiných rostlin je ale bohatý, ať už chcete plot opadavý nebo stálezelný, případně si troufnete na prostřídání různých druhů pro zpestření pohledu z okna i z ulice.
Růžové opojení
Jste milovník růží? Pak se vám přímo nabízí plot z růže svraskalé (Rosa rugosa). Nebude nijak vysoký, protože keře narostou tak do metru a půl výšky, rozbují ale také do stejné šířky. Tu je dobré omezovat stříháním, aby plot měl pěkný tvar. Tento druh keřové růže je mrazuvzdorný a rozrůstá se pozemními výhony skutečně bujně. Nehodí se tak příliš do kombinované výsadby, protože šlahouny se protáhnou i po jiné keře a v houští trní je budete u země obtížně odstraňovat. Růže svraskalá ale vytvoří krásný porost samotná. Její bílé nebo růžové květy v květnu a červnu sladce voní a velké kulaté šípky zdobí keře později. Listí se s podzimem postupně probarvuje do zlata červena, ale opadává poměrně pozdě. V zimě pak keř zdobí červené šípky a brzy z jara už zase vyrážejí nové lístky. A ještě jedna výhoda: můžete ji vysázet i tam, kde jiné druhy trpí exhalacemi z aut, růže svraskalá to zvládne i u frekventované ulice.
Do čeledi růžovitých patří také trnitý opadavý keř kdoulovec japonský (Chaenomeles japonica). Kvete na starším dřevě na jaře kvítky bílými i červenými, podobnými květům jabloní. Z nich se pak vyvinou malá žlutá „jablíčka“, která můžete ponechat na keři pro ozdobu až do mrazů. Když je přenesete do pokoje, dlouho vám budou příjemně provoňovat vzduch. Lahodný je z nich i čaj, tvrdá jablíčka stačí nakrájet na plátky, zalít horkou vodou a nechat vyluhovat. Kdoulovec je původem z Japonska, u nás se mu ale dobře daří na slunci i v polostínu až do tisíce metrů nad mořem. Dá se pěkně tvarovat, takže ho můžete vysadit jako solitér nebo z něj vytvořit až dva metry vysoký šlechtěný živý plot.
Bodlinky na listech
Některé keře vás nezaskočí trny na větvičkách, zato mají tak ostré špičky tuhých listů, že sáhnout do nich bez pevných rukavic skoro není možné. V Anglii je symbolem Vánoc cesmína ostrolistá (Ilex aquifolium), v místech s kyselejší půdou se daří také mahóniím – cesmínolisté (Mahonia aquifolium), japonské (M. japanica) i zpeřené (M. pinnata). Zatímco cesmíny jsou trochu choulostivější na pravidelnou závlahu a potřebují na zimu přikrýt před ostrým sluncem i mrazem, mahónie snášejí dobře i suchá místa a odolávají mrazům i v horských oblastech. Tento rozdíl je třeba zohlednit při výsadbě, pokud chcete z obou stálezelených keřů vypěstovatživý plot, který bude zajímavý především různou velikostí, tvary a zbarvením listů. Vždycky je lepší sázet několik cesmín a několik mahónií vedle sebe, abyste jim snáze dopřáli, co potřebují. Mahónie rozkvétají od prosince do května voňavými latami žlutých kvítků, které se později promění v černé bobule.
Cesmíny jsou ve svých domovských subtropických krajích vysoké stromy, u nás však vytvářejí spíše keřovité porosty. Jsou to dvoudomé rostliny, takže abyste se dočkali dekorativních červených bobulí, které vystřídají jemně růžové laty květů a vydrží pak na keři až do příštího jara, musíte vysadit samčí i samičí keř vedle sebe. Některé odrůdy mají také dvoubarevné listy s bílými nebo žlutými lemy. Mahónie a cesmíny vypadají nejlépe jako volně rostoucí, protože ale hodně bují do šířky, v živém plotu je budete muset trochu zastřihovat. Cesmíny se tvarují lépe, mahónie spíše zbavujte starých dřevnatých větví, tak budou houstnout mladými výhony. Bobule obou keřů jsou pro člověka jedovaté, ptáci na nich ale hodují celou zimu – nevadí jim jed ani ostré špičky listů.
Zelená i ohnivá krása
Hledáte dekorativní keř pro univerzální použití? Pak by to určitě mohla být hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea). V některé literatuře najde, že je opadává, jinde stálezelená. Co si z toho vybrat? Nejdůležitější pro půvab rostliny je, že drobné kožovité zelené lístky ji budou zdobit po celý rok. Listy totiž opadají, ale až po několika vegetačních obdobích, takže trnité větvičky jsou jimi obrostlé stále. Jarní drobné bílé kvítky se promění ve žluté nebo ohnivě oranžové bobule, kterými je keř obsypaný od podzimu do jara, dokud je nesezobou ptáci. Hlohyně potřebuje těžší jílovitohlinitou půdu s kyselejší reakcí, jinak snáší dobře i plné slunce a období sucha. Dlouhé výhony je v živém plotu třeba zakracovat, keře se dají dobře tvarovat a hustýplot dosáhne výšky až okolo dvou metrů. Měkké mladé výhony se ale dají také upínat k trelážím, takže hlohyní můžete pokrýt také stěnu domu nebo sloupky zahradního altánu.
TIP
Střídavá výsadba
Pokud máte rádi na zahradě pestrost a různorodost, vysaďte různé druhy trnitých rostlin vedle sebe, plot tak budou zdobit na některých keřích květy, na jiných už barevné plody. Volte rostliny, které mají rády stejný typ půdy a jednotlivé druhy přihnojujte a okopávejte podle jejich individuálních potřeb. Střídání cesmíny, hlohyně a mahónie vytvoří velice dekorativní živý plot. Zatímco mahóniím a cesmínám bude třeba přidávat rašelinu a provzdušňovat půdu, hlohyně si libují spíše v zemině těžké, pro růst si tedy zaslouží přihnojit, není ale třeba je okopávat.
