Nebát se… Nebát se dělat chyby, naopak je vnímat jako příležitost ke zlepšení. Přesně to doporučuje Jaroslav Šefránek všem studentům, kteří přemýšlí nad zahraniční stáží. Ví, o čem mluví. Sám se před více než šesti lety vydal do Dubaje. Ačkoliv počítal s ročním pobytem, nakonec zde působí dodnes.
Jak jste se dostal do Dubaje?
Na začátku byla touha po poznání. Po magisterském studiu jsem požádal o spolupráci organizaci AISES. Z množství nabídek, které jsem dostal, jsem se rozhodoval mezi stáží v Porto Alegre a Dubaji. Nakonec u mě vyhrála nabídka z Dubaje. Stáž měla trvat jeden rok, ale pobyt jsem si trochu prodloužil… a jsem tu dodnes. Pracuji u mezinárodní firmy jako produktový manažer. Mám na starosti celý střední Východ.
A jaká byla cesta od stáže k dnešnímu zaměstnání?
Jak to u velkých firem bývá, na pracovní pozici se přihlásí stovky uchazečů. ATS pak automaticky vytřídí dle kritérií vhodné adepty a životopisy ohodnotí scorem k manuálnímu vyhodnocení HR. Měl jsem to štěstí, že jsem byl v jednom případě doporučen a ve druhém osloven.
Dubaj je krásné město… Jedna věc je ale ho navštívit jako turista, druhá v něm žít. Jací jsou tamní lidé?
Dubaj lze do češtiny přeložit jako místo srazu. Místo, kde se střetávají kultury a kde si zároveň zachovávají svou identitu, zvyky a náboženství. 15 procent obyvatel jsou Emiráťané, zbytek pak tvoří cizinci, kteří přišli za prací. Ať už se v Dubaji vydáte kamkoliv, všude se domluvíte angličtinou. Vaši kolegové v práci jsou z různých zemí světa, nacházet shodu a společná řešení s lidmi z diametrálně odlišných kultur má svůj půvab.
Je možné se v takové konkurenci prosadit?
Statisticky zde pracuje kolem 200 národností, takže tu není o talenty nouze. I přes takovou konkurenci se člověk dokáže prosadit, pokud je pracovitý a má cíl. Věřím, že pracovat a žít v zahraničí má však hlubší smysl, než si jen dokázat, že se umíte prosadit. V první řadě vás to vytrhne z vaší komfortní zóny, ze všední reality. Lépe poznáte sebe a prostředí kolem vás.
Řada studentů stále váhá, zda se již během studií vypravit do světa. Někdo má strach třeba z jazykové bariéry… Jak to vidíte vy? Co byste jim doporučil?
Nebát se. Nebojte se dělat chyby a snažte se je vnímat jako příležitost ke zlepšení. Pokud při studiích nebo jako absolvent nemáte nějaké závazky, vyrazte ven. V nejhorším z toho bude jen hezká dovolená. Úroveň znalosti jazyka je jedním z faktorů, které by měl student posoudit. Záleží, jaké jsou jeho pracovní ambice. Různá zaměstnání vyžadují různou úroveň jazyka.
A jak jsou v Dubaji vnímáni Češi?
Jako kvalitní pracovníci. Pracuji u firmy, která po světě zaměstnává 132 tisíc lidí, a české pobočky patří k úspěšným. Ačkoliv jsme malý národ, máme spoustu talentů.
Setkáváte se i s Čechy na vyšších pozicích?
Ano, docela často. V rámci firemní komunikace, ale i ve vztahu k obchodu.
Jak vzpomínáte na studia na VŠTE? Udržujete, alespoň na dálku, kontakt s některými bývalými spolužáky?
Na VŠTE jsem nastoupil před 13 lety, krátce po jejím otevření. Vše bylo v začátcích, v čemž bylo kouzlo. Za ty roky se škola změnila k nepoznání. Sešel se tým schopných lidí, kteří VŠTE vystřelili mezi přední vzdělávací instituce v regionu. Škola mě zasvětila do tajů ekonomie, ale kromě vzdělávací funkce plnila i funkci sociální. Pořádaly se různé akce, výlety a exkurze. Rád na to období vzpomínám a s některými spolužáky jsem v kontaktu dodnes.
Vracíte se do Čech?
Čechy jsou domov. Aspoň dvakrát ročně lítám za svými nejbližšími na dovolenou do Strakonic. Jednou se určitě vrátím a přispěji s tím, co jsem se venku naučil.
Text: Václav Votruba
Publikováno: 2. 7. 2020, Autor: autor: Komerční prezentace
