To je asi hlavní pocit z části letošního milánského veletrhu, která byla věnována kancelářskému nábytku a také domácím pracovištím. Hodně se u nich oproti minulosti změnilo. V čem jsou jiné?
V podstatě si nevzpomínám, že bych na výstavišti Rho viděla nějakou typickou domácí pracovnu se stolem, který se k ničemu jinému, než aby se u něj pracovalo s počítačem, moc nehodí. Takový stůl má většinou plochu pro klávesnici, kontejner se zásuvkami a užší desku pro počítač. Tedy míval.
Notebooky nejsou náročné
Je prostě znát, že nábytkáři se přizpůsobili skutečnosti, že éra velkého „železa“ na zemi a obrazovky na stole téměř vymizela. Jistě, pořád někdo k práci potřebuje pořádný pevný počítač a velkou obrazovku, ale pro doma, zdá se, přešla drtivá většina lidí na pohotovostní notebooky a ultrabooky. I proto nastal ústup klasických pracovních stolů do pracovny.
Jsou naopak univerzální a slouží podle toho, co na ně zrovna položíte. Když sklidíte svou pracovní židli a notebook a prostřete, můžete za chvíli u pracovního stolu obědvat, ale i posedět s přáteli a třeba si i udělat malou pracovní poradu.
Společným jmenovatelem současných stolů je nejspíš jednoduchost a nezáleží už tolik na tom, z jakého jsou materiálu. Na podhled jsou jejich desky tenké, elegantní, konstrukce lehká včetně podnoží – podobně jako u ostatního nábytku. I tady můžete najít „tam dole“ občas známku originality, jinak se pro stoly používá kov i dřevo, kompozitní materiály a také znovu sklo.
Návrháři pracují rádi s moduly, z nichž se dají sestavit různě velké stoly podle potřeby. Moduly v podobě přenosných a stohovatelných boxů, skladebných polic a zásuvek, které se použijí i jinde v bytě, vaše potřeby dobře doplní a zaměříme se na ně někdy příště.
Do původně solidních temných tónů dřeva už dávno pronikly šedé, nyní se k nim přidaly světle béžové a vrací se dost výrazně bílá čili je to stejné jako u ostatního nábytku.
Skutečné barvy vnášejí do pracovního prostředí především židle, u nichž se na ergonomii a kvalitní provedení klade stále stejný, tj. velký důraz.
Výrazně se s barvami pracuje ve skutečné kanceláři, která už také nestojí a nepadá se stolem a židlí. Vytvářejí se spíš boxy, do kterých se mohou sdružit ti, kteří potřebují něco prodebatovat. Mezi těmito pracovními minicentry jsou příjemné relaxační zóny plné barev. Do takové práce musí být radost zaskočit ze svého domácího pracoviště…
Inu, vždycky znovu si říkám, že tuto část veletrhu by měli všichni šéfové, kteří rozhodují o tom, v jakém prostředí jejich podřízení pracují, navštěvovat povinně. Doma máte pro vybavení volnost, protože současný nábytek už je takový – nediktující a flexibilní.
