V místnostech, kde se vyskytuje větší vlhkost, je třeba odvětrávat. Nejvíc se to týká koupelen. Nejen že se vymění starý vydýchaný vzduch za čerstvý, ale zároveň se odvede z místnosti vlhkost.
Nejčastěji se výměna vzduchu provádí takzvaným kaskádovým způsobem. Vzduch se do bytu nasává v obytných místnostech a podtlakem proudí do kuchyně či koupelny nebo WC. Tím se zajistí, že se do obytných místností nedostanou pachy z kuchyně nebo toalety. Proudění vzduchu zajišťuje ventilátor. Ale pozor! V budovách s velmi utěsněnými okny se může stát, že čerstvý vzduch se dovnitř nedostane, ventilátor není schopen překonat takový odpor a systém nakonec nefunguje. Proto je dobré nechat moderní eurookna v poloze kliky nastavené na mikroventilaci. Je také nutné zabezpečit přísun vzduchu do koupelny samotné. Nejčastěji tím, že se do dveří vestaví mřížka, někdy je možné pamatovat na tento problém už při stavbě a zazdít ji přímo do stěny. Pokud ani jedna z těchto variant není možná, přívod vzduchu mohou zajistit třeba podříznuté dveře. Systém celoobvodového těsnění u interiérových dveří je totiž tak dokonalý, že například i jen montáž prahu u WC znemožní práci ventilátoru.
Požadovaný vzduchový výkon ventilátoru se liší podle velikosti koupelny a hlavně vybavení, obvykle se pohybuje mezi 35 a 110 m3 za hodinu. V domácnostech, kde se hodně používá sprcha a v koupelně jsou například dvě umyvadla i vana, se doporučuje pohybovat se na horní hranici výkonu, většinou se ale vystačí se středními hodnotami.
V prodejnách s elektropotřebami nejčastěji narazíte na jednoduché a levné axiální ventilátory s vrtulkou, kdo potřebuje vyšší výkon, měl by zvolit luxusnější radiální model s oběžným kolem. Ten bývá na vstupu často opatřen vzduchovým filtrem, který zároveň slouží i jako tlumič hluku.
Ventilátor lze ovládat několika způsoby. Buď může mít samostatný vypínač (musíte ale myslet na to, aby zbytečně neběžel díky vaší zapomnětlivosti celý den), anebo s doběhem. To v praxi znamená, že při rozsvícení se zapne i ventilátor, při zhasnutí pak běží ještě několik minut. Dobu doběhu lze nastavit.
Pokročilejší ovládání využívá „služeb“ takzvaného hygrostatu. Toto zařízení je jednoduchý spínač, který reaguje na překročení nastavené vlhkosti místnosti. V okamžiku, kdy se překročí limitní hodnoty, ventilátor se sepne a točí se tak dlouho, dokud se vlhkost nevyvětrá.
Tyto jednoduché (a nejpoužívanější) systémy mají však jednu chybu. To, že se přivádí vnější vzduch, v zimním období znamená velké tepelné ztráty. Pomoci v takových případech mohou malé jednotky s rekuperací. Fungují tak, že při vyfukování tepla ven z místnosti dokáží naakumulovat teplo z ohřátého vzduchu. Ve druhé fázi, kdy nasávají studený vnější vzduch, jsou schopny ohřát ho nashromážděným teplem. Účinnost podobných jednotek bývá až 84 procent, spotřeba ventilátorů je minimální – necelé dva watty.
