Tématické okruhy týkající se toalet a jiných podobných intimních částí interiérů, bývají většinou velmi lakonické a pokud debatu vzbuzují, tak málem s uzarděním. Defekace je přirozeně věcí mimo většinový rámec konformní estetiky, běžně nebývá tématem rozhovorů a přece je to zcela fatální a bezpodmínečná součást metabolického cyklu, života a potažmo i obytného interiéru.
Řešení a zakomponování oné místnosti, diplomaticky nazývané „OO“, nebo dnes častěji WC, do celku obytného interiéru, je přitom v mnohém zcela zásadní. Je to o komfortu, intimitě a hygienickém standardu.
Denní režimy
V rámci potřeby snižovat minimální nutnou obytnou plochu bytu, přestává být součástí interiéru samostatná místnost pro umístění klosetu, který se tak v drtivé většině stává běžným vybavením koupelny. Na první pohled se to zdá logické a zejména ze stavebního pohledu také velmi praktické a manipulaci s armaturami usnadňující.
Každodenní provoz bytu s takto řešeným sociálním zařízením ale může vygenerovat celou řadu situací, které pak dokáží být komické a zároveň až znemožňující důstojný a bezbariérový přistup k nástroji uskutečnění potřeby. Jinak řečeno, pokud se někdo koupe, užívá koupelnu, blokuje toaletu. Ve vícečlenné rodině, která bývá co do věku, potřeb a časových režimů velmi diferencovaná, může tedy logicky nastat několik svízelných situací, které jsou ještě zdvojené tím, že se klozet nachází v místnosti užívané nejen pro vykonávání potřeby, ale i pro každodenní hygienu, koupání a nebo v duchu současných trendů také k relaxaci (masážní programy, vířivé vany atp.)
Elegantní bydlení: inspirativní fotogalerie
Zdroj: archiv redakce
Nepraktické se také jeví použití toalety k velké potřebě provázené přítomností bioplynu a následné spočívání v místnosti za účelem zmíněné relaxace, nebo lidově řečeno poležení si ve vaně.
