Bývávalo nepsaným pravidlem, že počet obytných podlaží rodinného domu určoval počet dcer. Vdavky prvorozené donutily rodiče uskromnit se a přenechat značnou část obytného prostoru začínající rodině.
Vdala-li se pak prostřední, chtě nechtě se z půdy vybudovalo obytné podkroví. Bílá vlečka benjamínka zrušila zrekonstruované a zrekonstruovala postavené. Dnes je situace mnohem prozaičtější. Vše se odvíjí od velikosti pozemku, přetrvávající tendence – „hnát dům do štoku“ jsou tedy často vyvolány právě dispozicí se čtverečními metry.
Člověk přece není kamzík
Stále se však nabízí otázka, proč si nezjednodušit život a nepohybovat se po jediném podlaží? Vždy existují země – například Indie, kde přízemní domy patří ke staleté kultuře bydlení a kde si ani jiný život nedovedou představit. Ve Spojených státech rovněž najdete spoustu staveb, v nichž se život rodiny odehrává na jediném podlaží. Tento typ domu se nazývá bungalov. Domy jsou projektovány v tvarově různorodém, vždy plošném dispozičním řešení provozních místností (kuchyně, jídelna, koupelna/y/, WC, šatna, ložnice atd.) kolem centrálního, obytného prostoru. Připočteme-li pak ještě garáž, kotelnu či strojovnu, místnost pro uskladnění zahradního nářadí, krytou terasu…, součet plošné výměry všech těchto místností dosahuje i několika stovek metrů čtverečních. Při tuzemských cenách stavebních pozemků a při výměrách, které realitní kanceláře nebo stavební společnosti nabízejí (v průměru 800 m2), jde o vskutku téměř nereálnou a finančně neúnosnou vstupní investici.
Moc se nezměnilo
Většina stavebníků asi zcela oprávněně namítne, že trendu rodinného bydlení, realizovaného podle vzorce – co nejvíce obytné plochy na co nejmenší zastavěné ploše – nahrávají i nabídky stavebních společností. Je skutečně jen velmi málo katalogů, jimž dominují stavby typu bungalov. Zvlášť tzv. typové domky jsou pak jako vystřižené podle téže šablony: v přízemí kuchyně s jídelním koutem, obývák, koupelna a WC, malá pracovna, nad tím vším pak ložnice rodičů a dětí, druhá koupelna s druhou toaletou. Bungalovy si tedy mohou dovolit buďto ekonomicky hodně silní klienti nebo lidé, kteří v takovémto domě žili třeba v zahraničí, zvykli si na něj a nehodlají v tomto smyslu nic měnit ani po přesídlení. Prvotní užitnou funkci potlačuje estetická funkce a podaří-li se architektovi najít kompromis, tedy vyprojektovat účelný a zároveň hezký dům, je to vítězství. V příměstských satelitech skoro ojedinělé.
Ruku v ruce s okolím
Další nespornou výhodou jednopodlažního bydlení je bezprostřední kontakt s okolní zelení. No uznejte sami, ač lze z balkónu, z lodžie, z vikýře nebo střešního okna nahlížet ptákům do hnízd, co je to v porovnání se zeleným kobercem, na který lze vyběhnout otevřeným oknem ještě v pyžamu?!? Bydlení v domě s místnostmi rozloženými v jedné úrovni má ovšem také svá pravidla. Prostorové nároky se promítají do celkové koncepce zahrady (včetně volby vhodných druhů stromů a keřů) a bezprostředního okolí domu (nižší okolní zástavba, dostatečná vzdálenost od hranic pozemku a tedy od sousedních staveb) nebo do správné orientace samotné stavby vůči světovým stranám. Život v domě bez různých výškových úrovní přináší také mnoho dalších praktických výhod. Tou nejzákladnější je odstranění pravidelných výstupů po schodišti a zvětšení obytného prostoru právě o okolní zeleň. Nepodsklepené jednoduché sendvičové domy stavěné „suchými“ montážními procesy zkracují dobu stavby a nedevastují okolí. Platí zde, že přízemní ani zdaleka neznamená při zemi.
