Nízkoenergetické ekologické domy, člověk a krajina
Nízkoenergetické či tzv. pasivní ekologické domy jsou jedním z nástrojů ke snížení zátěže životního prostředí. Obory stavebnictví a architektury mají přímo v popisu své práce odpovědně komunikovat s krajinou a okolním prostředím. Až 1/3 produkce CO2 vznikající při spalování fosilních paliv připadá na oblast vytápění budov a ohřev vody. Omezování spotřeby energií tak má nejen ekonomický rozměr, ale zároveň výrazně napomáhá ochraně omezených přírodních zdrojů.
V pragmatickém slova smyslu představuje pojmem „ekologický dům“ takovou stavbu, která je schopna zajistit veškerý standardizovaný komfort a uspokojit základní sociální potřeby obyvatel bez nadbytečné konzumace energií. Architekt či stavební firma tedy musí zohledňovat celou řadu dalších „nových“ parametrů, které budou mít vliv na jejich spotřebu. Tyto aspekty pak ovlivňují volbu nejen stavebních materiálů ve smyslu jejich tepelně izolačních vlastností, ale také volbu vytápění, konstrukčního řešení domu ve vztahu k cirkulaci vzduchu, způsob větrání, stejně jako i samotnou orientaci stavby v krajině a skladbu oken, která má zase vliv na možnosti využívání aktivního i pasivního vytápění pomocí sluneční energie atd.
Pořizovací náklady spojené se zbudováním ekologického domu jsou ve srovnání se standardní novostavbou cca o 15% vyšší, ovšem následný faktický provoz ekologického domu je naopak 2 – 6 x levnější. Výsledkem je tedy lacinější bydlení, snížení objemu skleníkových plynů a potažmo také nezanedbatelný ekologický a kulturní přístup k okolní krajině.
Charakter a vytápění ekologického domu
Zmiňované zvýšené pořizovací náklady jsou spojené v prvé řadě s investicí do tepelné izolace domu a dále tedy směrem k minimalizování tepelných ztrát. Zásadní roli zde hraje konstrukce a dispozice domu zajišťující pokud možno ideální cirkulaci vzduchu, potažmo větrání a to jiným způsobem, než běžným otevřením oken. Generelním problémem je pak volba vytápění a práce se získaným teplem. Nízkoenergetické ekologické domy běžné pracují s aktivním (sluneční kolektory) i pasivním způsobem (vyhřívání přímým slunečním světlem) slunečního vytápění. S tím přirozeně souvisí orientace domu v krajině, stejně jako např. minimalizování počtu skleněných (chladných) okenních ploch na severní chladné straně domu atd.
Ekologické stavební materiály
Ekologický materiál je takový, při jehož výrobě, zpracování a používání nevznikají žádné, či minimální exhalace, toxický odpad atp. Ekologický materiál je recyklovatelný, či jinak znovupoužitelný, nebo ve svých zdrojích obnovitelný. Klasickým případem je např. nepálená hlína (cihly z nepálení hlíny), nebo dřevo. Oba materiály se vyskytují zcela přirozeným způsobem bez výrobního procesu, dřevo je jako zdroj navíc výsadbou obnovitelné. V nakladatelství ERA vyšla v roce 2003 rozsáhlá publikace nazvaná Stavby z hlíny, která seznamuje leckdy překvapenou veřejnost s mírou a intenzitou renesance tohoto tradičního materiálu. Opomíjeným a technologiemi vytlačeným tradičním stavebním materiálem (střechy, těsnění, příměsi) je sláma, nebo nejstarší průmyslová plodina konopí. V rámci ekologických parametrů je také přijímána tradiční pálená cihla, jejíž jediným nedostatkem je vysoká spotřeba zemního plynu při vypalování.
(zpracováno dle materiálů sdružení ARTUR – Architektúra pre trvalo udržateľný rozvoj)
