Vybavovat vlastní byt autorským nábytkem od velkých architektů či designérů, je vzhledem k jeho pořizovacím cenám často takřka nemožné. Navíc je takových zařizovacích předmětů omezený počet a tak ne každý může mít doma např. pohovku od klasika moderní architektury Le Corbusiera. Umění milovný uživatel má tedy možnost spokojit se buďto s napodobeninou, v lepším případě s autorizovaným, ale poměrně drahým výrobkem a nebo se může nechat „pouze“ inspirovat. Jeden z největších architektů 20. století Le Corbusier rozhodně inspirativní je.
Architekt, designér, urbanista, malíř a zejména vizionář Le Corbusier patří k největším zjevům architektury 20.století. Pro mnohé je synonymem funkcionalizmu či purizmu, mnozí o něm hovoří s neskrývaným obdivem. Bylo mu věnováno nepřeberné množství publikací a studií, ale na druhou stranu existuje i celá řada velmi kritických a zároveň protikladných reakcí z části odborné i laické veřejnosti. Jedni jej vnímají jako svého druhu romantického snílka toužícího po absolutnu a druzí v něm naopak vidí pouze chladného racionálního estéta, který vypustil z úst rouhačskou větu, že: „domy jsou stroje na bydlení“. Nicméně, jméno Le Corbusier zná asi každý, kdo alespoň jednou držel v ruce jakoukoliv knihu o architektuře.
Velká fotogalerie stylového nábytku
Inspirace Le Corbusier a stroje na bydlení (Zdroj: ) Inspirace Le Corbusier a stroje na bydlení (Zdroj: ) Inspirace Le Corbusier a stroje na bydlení (Zdroj: )
Vizionář a rytec hodinových plášťů
Le Corbusier, vlastním jménem Charles-Edouard Jeanneret, se narodil 6. října 1887 v La Chaux-de-Fonds ve Švýcarsku. Svůj pseudonym začal používat až po příjezdu do Paříže ve svých 29 letech. Zatímco jeho bratr Charles – Edouard Jeanneret byl maloměstský architekt, Le Corbusier se vyučil rytcem hodinových plášťů, hrál na housle a své stavitelské dovednosti si v podstatě osvojil jako samouk, cestovatel a dobrodruh. Maloval, kreslil a sám se ze své ideální poloviny také za malíře považoval. Zároveň byl přesvědčen, že architektura sešla z cesty a že je v jejím případě nutno začít takřka od nuly.Vymyslel si vlastní systém proporcí, který odvodil od pradávné a stále živé teorie tzv. Zlatého řezu a nazval jej Modulor ( mod/ modus – norma, d´or – zlato). Postavil desítky domů, správních a jiných budov, projektoval nová města, kláštery i kostely a výrazně ovlivnil způsob nazírání na fungování a potažmo tvorbu obytného interiéru. Sám je autorem velkého množství dnes již „legendárních“ kusů nábytku. Zemřel 27. srpna 1965 v Roquebrune ve Francii ve věku 77 let.
