O ekologických domech, které jsou citlivé nejen ke svému okolí, ale i k životnímu prostředí a současně k peněženkám svých uživatelů, jsme psali již několikrát. Tentokrát ale vzbudil naší pozornost architekt Richard Hawkes, který je autorem výjimečného rodinného domu. Dům je vlastně energeticky soběstačný, má takřka nulové provozní náklady, neprodukuje žádné emise a využívá technologie více než 600 let staré. Je to taková nová středověká budova a jmenuje se „Zero Karbon“.
Britský architekt Richard Hawkes patří k těm tvůrcům, kteří se podle svého vyjádření i způsobu práce snaží o ekologickou architekturu nikoliv jen ve smyslu nízké spotřeby energií, nebo používání materiálů z obnovitelných zdrojů, ale také i v rámci přirozené snahy zasadit dům či jinou stavbu do krajiny s ohledem na její charakter, ráz a celkový kontext. A nízká energetická náročnost provozu rodinného domu je pak chápána nejen jako úspora v ekonomickém slova smyslu, kdy se tedy tenčí výdaje za elektřinu nebo třeba za plyn, ale také ve smyslu minimalizování toxického odpadu, jedovatého kouře a jiných zplodin, které vznikají nejen při výrobě energií v elektrárnách, ale také při spotřebovávání energií třeba právě provozem rodinného domu. Jinými slovy: minimální spotřeba, minimální emise a minimální zátěž životního prostředí. A logickým důsledkem a současně dobrou zprávou je, že takto fungující domy mají výrazně (až o 90%) nižší provozní náklady, než domy „normální“.
Nový pasivní dům ze středověku (?) (Zdroj: ) Nový pasivní dům ze středověku (?) (Zdroj: ) Nový pasivní dům ze středověku (?) (Zdroj: )
Pasivní dům jako středověká stavba ve 21.století
Hawkensův dům „Zero Carbon“ stojí v metropolitním východoanglickém hrabství Kent a využívá stavení technologii známou primárně z pozdního středověku Pyrenejského poloostrova. Pro tamní stavitele bylo charakterické zejména vysoce efektivní větrání využívající velmi jednoduchým způsobem přirozené vlastnosti proudní vzduchu v závislosti na rozdílu teplot. Je to stejný princip, který dovoluje předpovídat sílu a směr větru.
Základním prvkem takové budovy je valená kupolovitá střecha tvořená několika tenkými vrstvami krytiny, pod kterou je pak vytvořen samotný dům se svým interiérem. Střecha je následně poryta štěrkem a za několik let zaroste travou. Podlaha je vydatně tepelně izolována, stejně jako stěny, jejichž výplň dnes tvoří obyčejný recyklovaný novinový papír. Okna jsou trojitá a budova je řešena tak, že využívá komínové efektu, respektive efektu obyčejného průvanu, který dovoluje prostým způsobem měnit vzduch uvnitř budovy.
Veškeré materiály použité na stavbu domu pocházejí z jeho přirozeného okolí a jsou tedy stejně jako dům „místní“. Součástí stavby jsou i solární kolektory, akumulátory a také banální systém využívající v Anglii hojnou dešťovou vodu. Jinak řečeno: stavět ekologicky, ekonomicky, citlivě ke krajině a zároveň moderně s výhledem do budoucnosti není zas až takový problém a lapidárně řečeno: JDE TO.
