Multifunkční nábytek je jedním z řešení pro malometrážní byty, kde není možné zřídit pro veškeré základní funkce samostatné místnosti. Běžně se např. obývací pokoj, často spojený ještě např. s kuchyní, stává v noci ložnicí a přes den pak zpátky funguje jako společenský – komunikativní prostor. Tradičním nástrojem takové přeměny jsou rozkládací pohovky, nabízející jednak posezení a také více či méně vyhovující lůžko.
V současné době se zejména s nástupem dostupných technologií a stejně tak se zvyšující, pracovní a informační zátěží klade přirozeně silnější akcent na zdravotní parametry zařizovacích předmětů. Téma „zdravého spánku“ není nic nového, existuje množství „spánkových studií“, tedy specializovaných obchodů, které se specializují čistě a jen na postele, matrace a rošty, za které je možné utratit i větší než desetitisícové částky.
V zásadě se jedná o to, aby tělo spícího bylo rovnoměrně podpíráno a nedocházelo tedy k otlakům, proleženinám atp., které nás na nevyhovujícím lůžku nutí neustále měnit polohu. S tímto vědomým by mělo být vybíráno i rozkládací lůžko – pohovka. V podstatě je možné vše shrnout do několika bodů představující vlastně popis jednotlivých základních konstrukčních řešení.
Sedáková a lůžková část
Ideální je, když plocha, která je určená k sezení, není současně tou samou plochou, který se nabízí jako lůžko. Důvod je prostý: tam, kde se sedí, je pohovka namáhána víceméně bodově, vnikají zde prosezeniny, které sice sedícímu člověku nevadí, dokáže si najít správné místo tak, aby se mu sedělo pohodlně, ale spící tělo bude muset ležet napříč, podél nebo jednoduše přes tyto nerovnosti. A takové spaní bude nejen nepohodlné, ale hlavně nezdravé. V tomto smyslu tedy velmi záleží na konstrukčním řešení rozkládací pohovky.
Nejlepší jsou takové systémy, kde je v prostoru využitelném pro uložení lůžkovin složená skládací konstrukce lůžka se zcela moderním a vyhovujícím, rámem, roštem i madrací, na které se pouze spí a se sedákovou – po čase prosezenou částí pohovky vlastně spící tělo vůbec nepřijde do styku.
Poměrně zajímavé řešení je takové, které nabízí budoucí lůžkovou část jako stávající část opěrákovou. Jinými slovy: spí se na tom, co doposud či přes den slouží jako opěradlo, které je přirozeně méně namáháno, než sedáková část.
Problém lze řešit i tak, že se sedáková plocha otočí podél své podélné osy o 180 stupňů a leží se pak na její druhé – spodní straně. Je to jako bychom vzali sedačku a její sedák obrátili naruby – vzhůru nohama a předtím bychom jej vybavili nějakou vhodnou matrací a potahem.
Podobných řešení je více. Primárně tedy ale jde o to, aby rozkládací pohovka měla jednu svou část určenou k ležení a druhou k sezení.
Jaroslav Zákolanský
Foto firem Torrimex, Ikea, Wittmann
