Dřevěné podlahy jsou odjakživa vnímány jako podlahové krytiny, které dokážou do interiéru vnést pocit tepla, klidu a pohody. Jejich přirozená a originální kresba je velmi ceněna a žádána, tudíž i přes svou jistou nevýhodu v podobě speciální údržby a úpravy si nacházejí stále své příznivce a uživatele.
Přírodní charakter dřeva předurčuje jeho využití nejen pro exteriéry, ale i pro interiéry našich domů a bytů. Pocit tepla a tudíž i jisté harmonie je u dřeva dán jeho nízkou tepelnou vodivostí, naše tělo ji při kontaktu s dřevěnou podlahou vnímá jako příjemně teplý povrchový materiál. Při chůzi naboso po dřevěných podlahách tak zpravidla vnímáme příjemnou tepelnou pohodu.
Kam jsou vhodné dřevěné podlahy
Jsou určití místy, kam se dřevěné podlahy skvěle hodí a jiná místa, kde je vzhledem k vysoké podlahové zátěži takřka nemožné dřevěné podlahy využít. Především do obytných prostor, kanceláří a všude tam, kde není podlaha vystavena velkému zatížení a kde je předpoklad ohleduplného užívání. Ovšem proti jiným podlahám mají ty dřevěné jednu nesrovnatelnou výhodu, dají se po poškození zbrousit! Před pořízením tedy dostatečně zvažte, do jaké míry budete v daném místě dřevenou podlahu zatěžovat, dále to, jaký bude mít váš interiér celkový charakter a to, do jaké míry budou pravděpodobně ve vašem interiéru kolísat teploty. Vzhledem k nízké tepelné vodivosti masivních dřevěných podlah nejsou dřevěné podlahy vhodnými adepty pro kombinaci s podlahovým topením.
Z finančního hlediska je při nákupu dřevěné podlahy třeba znát rozpětí, kdy se ceny pohybují od pár stokorun za metr čtvereční až po tisíce korun za m2. Ceny jsou vždy odrazem druhu podlahové krytiny, kvality dřeva, použitého materiálu a rovněž, nebo spíše odrazem věhlasu výrobce. Je tedy jasné, že pořízení dřevěné podlahy může být stejně tak ekonomicky velmi náročné, jako i vyvážené ve smyslu poměru ke kvalitě. Jelikož je dřevo přírodní anizotropní materiál, reaguje na změnu teploty a vlhkosti a dochází u něj následně k sesychání nebo bobtnání. Jako známý projev můžeme uvést vrzání parket. V jednotlivých směrech u něj dochází i k rozměrovým změnám – příčným, tangenciálním i radiálním. Tangenciální změny, což jsou změny rozměrů ve směru letokruhů, jsou u dřeva vždy nejrazantnější. Změny tangenciální, tedy kolmé k letokruhům, bývají poloviční. To je důvod, proč musí být dřevěné podlahy před pokládkou vysušeny, a to až na 8 – 12 % vlhkosti.
Pokládka dřevěných podlah
Nejen dřevěné podlahy samotné musí mít jen jisté procento vlhkosti, aby byly schopny pokládky, i místnost samotná musí splňovat jistá kritéria. Například její teplota vzduchu by měla být okolo 20°C a vzdušná vlhkost mezi 45 – 65% a dřevěná podlaha by se měla alespoň 3 dny na takto temperovaném místě aklimatizovat. Z důvodu sálání vlhkosti je nutné sledovat i vlhkost podlahového podkladu, která může být maximálně 2,5%. Při přebírání dřevěného podlahového materiálu vždy z těchto důvodů trvejte na zapsání vlhkosti.
Dělení dřevin podle tvrdosti
Dřevo rostoucí v oblastech, které jsou výše položené a mají chladnější podnebí, je hustší a tudíž i tvrdší. Tvrdost dřeva se měří kuličkovou Brinellovou zkouškou. Vhodnou volbu povrchové úpravy můžeme tvrdost dřevěné podlahy výrazně vylepšit. Z u nás rostoucích dřevin považujeme za nejtvrdší ořešák, javor, buk, dub, akát, jasan, hrušeň, jabloň a švestku. Ke středně tvrdým řadíme platan, jilm, lísku a kaštan jedlý. Naopak k nejměkčím patří lípa, vrba, topol jedle borovice, smrk.
