Tzv. „lino“ má pro mnohé uživatele stále ještě příchuť něčeho „levného“, co je jen „náhradním“ řešením za skutečné podlahové krtiny, tedy za koberce či parkety atp. Důvodem je jistě unifikované používání „lina“, jako standardní výbavy panelákových bytových jednotek poválečného období minulého dvacátého století. V tomto případě se však nejednalo o „lino“, ale o ryze syntetické PVC, které se skutečným linem – linoleem, nemá a nemělo takřka nic společného. Lino je nejekologičtější a nejodolnější podlahovou krytinou, která navíc ze všech nejméně zatěžuje uživatele svou vlastní údržbou.
Lino bývá někdy velmi mylně zaměňováno za podlahovou krytinu z PVC. Název „lino“ je přitom odvozen od „linium oleum“ tedy „lněný olej“. Ten je jeho základní výrobní surovinou, stejně jako rozemletá pryskyřičná směs, korek, vápencový prášek, juta a piliny. Lino, nebo také linoleum, případně marmoleum, marmorette, či linosom (případně jiné / obchodní názvy) je tedy nejekologičtější podlahovou krytinou, která má navíc ze své vlastní podstaty tzv. bakteriostatickou schopnost. To znamená, že zamezuje rozmnožovaní mikroorganizmů. V této souvislosti se přirozeně nejčastěji zmiňuje virus Staphylococcus, který je linoleem paralyzován ve svém dalším vývoji. Vzhledem k antistatické povaze lino nepřitahuje (na rozdíl od textilií) prach. Tuto podlahovou krytinu tedy v prvé řadě ocení alergici.
Další praktické vlastnosti
Vedle výše zmíněných ekologicko ergonomických parametrů, patří k výhodám linolea jeho v podstatě bezobslužná a pohodlná údržba. Linoleovou podlahu stačí skutečně jen setřít a těšit se z nezměněných užitných vlastností desítky let. Další kvalitou lina je jeho schopnost pohlcovat hluk a tišit kročejový hluk. Zjednodušeně řečeno, L
linoleum patří mezi materiály budoucnosti, které jsou v našich zeměpisných šířkách stále ještě ne zcela dostatečným způsobem doceňovány.
Cena linolea je přirozeně odvislá od výrobce, respektive prodejce, ale dá se říct, že se průměrně pohybuje kolem 600 Kč za 1m2 ( cena bez pokládky). Cenu rovněž ovlivňuje tloušťka (síla) lina, která bývá 2 mm, 2,5 mm nebo 3 mm. Odstupňovaně pak ceny +/- 15% vypadají 500 Kč, 600 Kč a 700 Kč za jeden metr čtvereční. Je pochopitelné, že s větší tloušťkou je našlápnutí na podlahu příjemnější – měkčí a schopnost tlumit hluk větši. Při srovnání s cenami jiných krytin se tedy linoleum nachází přibližně ve stejné cenové hladině, jako např. laminátová podlaha, která vyžaduje ale mnohem náročnější a tedy i dražší pokládku a údržbu. Při pokládání linoleové podlahy je nutné podlahu pouze vystěrkovat (je – li většinou betonové podloží nekvalitní – vydrolené). Cena za tuto práci bývá počítána na čtvereční metry a jeden takový metr se pohybuje kolem 90 Kč. Samotné položení si podlaháři účtují rovněž v metrech. Za jeden zaplatí zákazník okolo 250 Kč, přičemž dráž (cca o 20Kč na metr) vychází pokládka pásů lina než pokládání plátů (větších dlaždic – viz níže).
Pomyslný žebříček cen podlahových krtin by tedy vypadal asi takto: nejlevněji vychází PVC a jemu podobné umělé krtiny. Pak následují laminátové podlahy a linoleum a jako nejdražší přirozeně vychází dřevěná, ať už plovoucí či klasická parketová podlaha.
Zajímavou novinkou je „Marmoleum clikc“. V tomto případě je tradiční linoleum dodáváno v podobě panelů (30 x 30 cm, nebo 30 x 91 cm), které jsou na své rubové straně opatřeny vrstvou korku a uprostřed voděodolnou deskou (HDF deska) Tloušťka panelů je necelý 1 cm. Každý panel může mít jinou barvu a tak click systém vlastně nabízí možnost vyskládání podlahy podobným způsobem, jako při stavění puzzle (viz obr.). Cena se pohybuje okolo 1 200 Kč za panel.
Způsob prodeje a malé upozornění
Linoleum se prodává dvojím způsobem, a sice v rolích různých běžných délek (šířek) a častěji v plátech různých velikostí (lze si představit, že se v podstatě jedná o velké obří „dlaždice“) které mohou mít rozměr i 3 x 3 m. Vzhledem k celé řadě výrobců a hlavně dovozců linolea, není ustálený žádný přesný název, kterému by odpovídalo zcela přesné složení lina. Může se stát, že tzv. marmoleum je chápáno a prodáváno jako kvalitnější linoleum a u jiného obchodníka se naopak zákazník dozví, že marmoleum je totéž co lino a linoleum je jen „akademičtějším“ názvem téhož atp. Odborná literatura uvádí veškeré v úvodu zmíněné názvy jako názvy jednoho a toho samého – čistě přírodního materiálu – podlahové krytiny.
Vzory a barvy
Ve výčtu vlastností linolea jsme nezmínili v podstatě neomezené možnosti barevnostní skladby a skladby vzorů. V nabídce podlahářských firem je z čeho vybírat. Často se vyskytují i vzory a barevnosti, které imitují jiné přírodní materiály, nejčastěji dřevo a kámen (dlažbu). Faktem zůstává, že pohledová kvalita linolea je sama o sobě dostatečným způsobem originální. Lino tzv. snese, jako málokterá krytina, velké jednolité barevné plochy a není snad ani nutné jej nutit k tomu, aby vpadalo např. jako kámen, dlažby či parkety. Jakákoliv imitace zůstává vždy „jen“ imitací, její efekt je divadelní a je to stejné, když se plastová láhev tváří jako sklo. Linoleum se obrazně řečeno nemá za co stydět a architekti jej s oblibou volí právě pro jeho schopnost „unést“ např. velké plochy šedé barvy v kombinaci např. červenými vzory. Tuto možnost nemá žádná přírodní podlahová krytina.
