Ač se to na první pohled nezdá úplně zřejmé, předsíň je vlastně nejreprezentativnější částí interiéru. Tedy v tom smyslu, že do ní nahlíží největší množství lídí, od sousedů po poštovního úředníka a projde tudy také nejvíce lidí, včetně těch, které obyčejně nezveme dále.
Ne vždy si uvědomujeme, že vedle své základní funkce mají komunikační prostory mezi přilehlými místnostmi interiéru zároveň ještě funkci recepční, tedy funkci přijímací místnosti, který by k tomu měla být náležitým způsobem vybavena. Pochopitelně teď nemáme na mysli byty typu garsoniér.
Pokud to prostorové podmínky dovolí, tak se dobře uplatní malý stolek a křesílko, které dobře poslouží jak při podpisu patřičných dokumentů, např. při odečtu plynu nebo při převzetí doporučené zásilky, tak i méně pohyblivým osobám při přezouvání.
Když už hovoříme o přezouvání, pak je častým nešvarem dnešních předsíní záplava bot, které se kdekomu pletou pod nohy a vytváření nejen nevzhledou « hromadu » generující často i nepříjemný a nebo alespoň « charakteristický » odér. Přehodnocení by si ostatně zasloužil i náš národní zvyk neustále se přezouvat, pokud možno ještě na chodbě domu. Většina evropských národů tento zvyk nezná. Přitom nelze tvrdit, že by jejich příbytky byly špinavější ani u nich nebyl zaznamenán větší výskyt infekčních chorob. Nikoho tím přirozeně nenabádáme k procházení se v zablácených botách po ložnici.
K dalšímu vhodnému vybavení lze počítat věšák pro návštěvy. Pán domu (bytu) si přece odkládá v šatně nebo v šatní skříni. Vhodným doplňkem k věšáku jsou pak tzv. němí sluhové sloužící k odkládání deštníků, vycházkových holí apod. Existují v nejrůznějším tvarovém i materiálovém zpracování a věnovali jsme jim i samostatný článek.
Velká fotogalerie předsíní
Dobře poslouží také větší zrcadlo, ve kterém lze vidět celou postavu, abychom mohli letmo překontrolovat svůj vzhled, než vyrazíme mezi lidi, tedy nejen obličej u zrcadla v koupelně. Takové zrcadlo ocení jistě zejména ženy a stejně tak čerství příchozí, kteří mají možnost upravit se ještě v předsíni a nikoliv až např. po večeři, kdy je na opravu vázanky, účesu, či rozepnutého vrchu u kalhot již pozdě. Hovoříme pak – pokud možno s nadhledem a nonšalancí o fauxe pauxe, případně můžeme takovou událost okomentovat v duchu společenských veseloher třicátých let jako « mírně šokantní » přičemž je nutné držet si u úst bílý kapesník. Ale dost nadsázky.
V neposlední řadě bychom při vybavování předsíně měli mít na paměti, že i přes její specifickou a v jistém ohledu i „ochrannou“ funkci by měla korespondovat s celkovým stylem interiéru. Ostatně, jak již bylo výše řečeno, představuje svého druhu vizitku našeho výsostné znaky našeho stylu.
Petr Haas
Foto archiv autora
Publikováno: 14. 11. 2006, Autor: