Postel jako předmět výtvarné hodnoty?

Kritici, kteří se zabývají hodnocením cizí práce, práce např. výtvarníků či jiných umělců, mají pravděpodobně nějaký manuál, s jehož pomocí jsou „objektivního“ hodnocení schopni. Ať už je to jakkoliv, domníváme se, že námi namátkou a zcela „neobjektivně“ vybrané postele dvou předních domácích interiérových firem, které společně zastupují desítky světových výrobců zařizovacích předmětů, mají minimálně něco tzv. do sebe. Myslíme si, že tedy minimálně „dobře vypadají“ a když ani to, pak rozhodně alespoň prosím uznejte, že vybočují z průměru, který může být pro mnohé potenciální zákazníky obrazem zhmotnění samotné paní Nudy. Faktem zůstává, že se jejich cena pohybuje dle výběru materiálu cca od 70 000Kč a výše.

Postele – inspirativní fotogalerie

Stejně jako v jiných oborech, kde se do popředí dostávají kritéria vzhledu, tak i v případě zařizovacích předmětů, se projevují různé a často protichůdné trendy. Každá výrobní, designová, či jiná společnost má přirozeně svou filozofii a nějaký tvůrčí záměr. V každém případě je možné říct, že jednou ze stále trvajících snah a tendencí, je minimalizace zdobnosti obecně. Jakoby se tvůrci stále drželi dnes již slavné a takřka legendární eseje architekta Adolfa Loose nezvané výstižně „ornament je zločin“. Toto prohlášení, jehož optikou je možné – ovšem s velkou rezervou, pohlížet i na současné dění, bylo začátkem minulého století namířeno v prvé řadě proti tehdy stále aktuální secesní, často květnaté a bujné ornamentalice. Dnes bychom s jeho pomocí mohli stejně kriticky hledět na různé historizující zjevy, případně na rustikální tendence a snahu „vyšperkovat“ např. právě postel takovým způsobem, až se z toho bude točit hlava. Ovšem, co když se to někomu líbí? Bylo by asi politování hodným omylem domnívat se, že takový milovník „kýče“ je na tom se svým vkusem hůře než ten, kdo vyznává např. puristické nebo jiné, možná minimalistické linie. A jak jste na tom Vy?

Jaroslav Zákolanský