Zkušení fachmani se nad tématem zatloukání hřebíků asi budou usmívat, ale pro začínající kutily z bytů nebo paneláků, kteří celý život pracovali třeba jen s klávesnicí, může jít o téma důležité. V následujících řádcích se dozví nejen užitečné rady k zatloukání hřebíků, ale také to, jaké hřebíky vůbec používáme a na co se kontraktní typy hodí.
Při zatloukání hřebíků můžete využít i speciální tesařské kladivo, které pomocí magnetu hřebík samo podrží
Základem je dobré kladivo
Aby se vám s hřebíky dobře pracovalo a nepřišli jste k úrazu, musíte použít kvalitní kladivo. Jeho hmotnost by samozřejmě měla odpovídat typu hřebíků, které budete zatloukat. Na menší hřebíčky stačí čtvrtkilové kladívko, na tesařské hřebíky už budete potřebovat alespoň kilové kladivo. Hmotnosti kladiv jsou vyražené na jejich kovové části. Důležité také je, aby vám kladivo dobře sedlo do ruky, takže si ho v obchodě můžete vyzkoušet.
Stavební hřebík
Není hřebík jako hřebík. Liší se nejen průměrem, délkou nebo použitým materiálem, ale například i tvarem. Nejběžnější jsou obyčejné stavební hřebíky. V železářství se kupují na kila. Vyrábí se v průměru od 1,8 do 8 mm a v délce do cca 250 mm. Často se používají například při konstrukci beden, palet nebo bednění. Podobné jsou hřebíky na spojování krovů – takzvané krováky. Ty ale začínají na průměru 6 mm.
Dále se můžete setkat s takzvaným konvexním hřebíkem. Oproti klasickému stavebnímu hřebíku se liší krouceným tělem s drážkami. Při zatloukání se hřebík sám otáčí podobně jako vrut a ve spojení má i podobnou sílu jako vrtu. Často se používá například při pokládce střešních latí nebo tam, kde jsou zvýšené nároky na pevnost.
Konvexní hřebík má kroucené tělo. To zajistí pevnější spojení dřeva
Papírák
Papíráky poznáte podle široké hlavy. Jejím účelem je, aby dobře držela materiály, jako je například lepenka. Právě pro její připevňování se papíráky nebo lepenkové hřebíky používají nejčastěji. Tyto hřebíky jsou rovněž vyrobené z oceli, často mají antikorozní úpravu a délku do cca 50 mm.
Kolářské hřebíky mají na rozdíl od papíráků velmi malou hlavičku. Je to proto, aby moc nevyčnívala a nekazila estetický vzhled přitloukaného materiálu. Kolářské hřebíky jsou výbornou volbou například pro přitloukání palubek, kdy se hřebíky tlučou do pera, pak se překryjí drážkou další palubky a vytvoří se tak prakticky neviditelný spoj.
Typickým znakem kolářského hřebíku je úzká hlavička
Jak na zatloukání hřebíků
Opravdu to není žádná věda, ale pár základních pravidel samozřejmě platí. Tak například délka hřebíku by měla činit 2,5 násobek tloušťky přitloukaného dílce. Hřebíky je vhodné netlouct to dřeva pod pravým úhlem, ale trochu zešikma – zhruba pod úhlem 80 °.
Jestli je hřebík dostatečně dlouhý, můžete jeho konec ohnout a zatlouct. Spoj bude pevnější. Hodí se spíš na nepohledové plochy - například bednění na beton
Při zatloukání hřebíku si nejprve hřebík naťukněte do dřeva a až poté, co na místě drží, ho můžete dotlouct silnějšími údery kladiva. Pokud přitloukáte malé latě nebo tlučete hřebík příliš blízko kraje desky, může se deska rozštípnout. Abyste tomu předešli, rozklepněte nejprve špičku hřebíku kladívkem. Přestane pak fungovat jako klín, který štípání dřeva způsobuje.
Pokud přitloukáte tenkou lať, je lepší špičku hřebíku sklepnout kladívkem, aby se lať nerozštípla
Hřebíkovačka? Jak na co
Pokud pracujete s hřebíky častěji, můžete kromě ručního zatloukání použít pneumatické hřebíkovačky. Levnější stroje ale dokážou pracovat jen s hřebíky o tloušťce zhruba 1,5 mm, takže se hodí spíše na drobnější práce, jako je sbíjení rámečků pro obrázky nebo výrobu rámků do včelích úlů. Draží hřebíkovačky, například pro přitloukání střešních latí, si můžete půjčit ve stavebninách. K pneumatickému nářadí pochopitelně potřebujete i slušný kompresor. Některé moderní hřebíkovačky dodávají potřebný tlak vzduchu s kartuší – skvěle se hodí právě například pro práci na střeše.
Zdroj informací: autor článku
Publikováno: 25. 3. 2023, Autor: Jaroslav Kropáč (text a foto), Profil autora: Jaroslav Kropáč
