Řezání závitů není nic, čeho byste se měli obávat. Naopak, je to tvůrčí a zábavná práce. Kromě sady závitníků a vratidla budete potřebovat ještě olej, základní aritmetické znalosti a pro ty, kteří to vezmou opravdu vážně třeba i strojnické tabulky.
Řezání závitů zvládne každý kutil (Zdroj: Jaroslav Kropáč)
Vyrobit si vlastní závit přijde vhod například při konstrukci různých domácích strojů nebo zařízení nebo při opravě stržených závitů. V následujícím článku si ukážeme, jak vytvořit vnitřní závit.
Díru pro vrtání si nejprve označte důlčíkem. Vrták díky tomu nebude sjíždět z materiálu
Důležitým krokem je volba vhodného vrtáku. Pro závit M4 nemůžete použít vrták o průměru 4 mm, ale menší. Velmi obecné pravidlo říká, že správný průměr díry získáte tak, že průměr závitu vynásobíte koeficientem 0,8. Tak například pro závit šroubu M4 budete potřebovat vyvrtat díru 4 x 0,8, což ve výsledku činí 3,2 mm. Vpočet není zcela přesný, ale pro řezání závitů v běžné kutilské praxi je dostatečný. Pokud byste požadovali preciznější výpočty, najdete je ve strojnických tabulkách. Také výrobci závitníků často potřebné průměry vrtáků uvádí buď přímo v balení závitníků, nebo na webových stránkách.
Po vyvrtání díry patřičného průměru je potřeba okolí otvoru začistit – patrně totiž bude obsahovat otřep, který by závitníku překážel. Stačí si vzít vrták většího průměru a otvoru a v železe lehce srazit hrany. Nemusíte ho ani upínat do vrtačky, otřep srazíte už tím, že vrták na otvor nasadíte a několikrát protočíte v ruce.
Zde je sada závitníků. V jejich horní části vidíte proužky, které označují jejich určení
Klasická technologie řezání závitů spočívá v použití tří závitníků – prodávají se v sadě. První závitník je předřezový a ubírá nejvíce materiálu, druhý je řezací a třetí dořezávací. Obvykle jsou označeny proužky s tím, že předřezový má jeden proužek, řezací dva a dořezávací je bez proužku. Závitníky jsou samozřejmě označeny i podle velikosti řezaného závitu, tedy M4, M6, M8 a podobně. Na závitnících nešetřete. Se špatnými nástroji se vám bude špatně pracovat, závit bude nekvalitní a závitník se může při řezání zasekávat.
Po každých třech čtvrtinách otočky vraťte závitník o půl otočky zpět, aby se odlomila tříska
Z logiky pojmenování závitníků je jasné, kterým začnete. Předřezový závitník upněte do vratidla, díru i závitník lehce namažte olejem, závitník přiložte na díru a rovnoměrným tlakem přes vratidlo zanořte závitník do díry. Že se závitník „chytnul“, poznáte v rukách. Během první otočky zkontrolujte, zda je závitník kolmý k otvoru. Samotné řezání probíhá tak, že vratidlem otočíte vždy maximálně o tři čtvrtiny otáčky. Pak zhruba o polovinu otáčky zpět – to abyste odlomili třísku materiálu. Až dořežete závit přes celý otvor, závitník jednoduše vyšroubujete zpátky. Podobně postupujte i s řezacím závitníkem a dořezávacím – ten už bude při průchodu materiálem vyžadovat nejméně síly. Po celou dobu práce mažte závitník olejem a odstraňujte přebytečné „špony“. Řezací a dořezávací závitník si do díry nasaďte opatrně rukou, chyťte závit a teprve potom připevněte vratidlo.
Po použití dořezávacího závitníku vyvrtaný otvor očistěte od oleje i zbytků kovového materiálu. V čistotě udržujte také samotné závitníky – jemný olejový film jim při uložení vadit nebude. Konzervace olejem udrží naopak nástroj v optimálních skladovacích podmínkách.
Existují závitníky pro řezání závitů v jednom kroku, ale pro domácí použití jsou zbytečné drahé – navíc se často používají v kombinaci s drahým strojním vybavením. Nesnažte se práci ulehčovat „vychytávkami“ typu závitníku v akuvrtačce – patrně byste nástroj v materiálu zalomili. Naopak při řezání závitů v měkkých materiálech, jako je například hliník, může být jednoprůchodový závitník dobře použitelný.
Zdroj informací: autor článku
Podívejte se, jak jednoduše nabrousit pilu:
Zdroj: Prima DOMA MEDIA s.r.o.
Publikováno: 5. 4. 2022, Autor: Jaroslav Kropáč (text a foto), Profil autora: Jaroslav Kropáč
