Provozovatelé odpovídají za nebezpečná hřiště. Odhalit je můžete i vy
Jak to je s bezpečností na dětských hřištích? Často čteme u dětských hřišť cedule o tom, že za děti odpovídají rodiče. Pokud by se však dítě zranilo v důsledku špatně zvolených prvků či špatného stavu hřiště je právní odpovědnost vždy na provozovateli.
Za nebezpečná hřiště odpovídají jejich provozovatelé (Zdroj: TÜV SÜD Czech)
Jak poznat nebezpečná hřiště?
Podle Libora Grygerka ze společnosti specializující se mimo jiné na certifikaci prvků pro dětská hřiště, problém dnes představují jednak špatně zvolené prvky původně určené pro soukromé účely a dále pak celkově špatný stav hřišť. Rodiče by měli zpozornět hlavně u různých hotelů a restaurací.
Zatímco města a obce zařizují dětská hřiště většinou certifikovanými prvky určenými pro veřejný prostor, u soukromých provozovatelů to zdaleka neplatí. Ve snaze ušetřit či z nevědomosti je řada soukromých veřejných hřišť vybavena prvky, které nepočítají s velkým počtem dětí.
Dalším problémem jsou stále prolézačky a kolotoče, které často pamatují ještě minulé století, či zanedbaná hřiště. "Nebezpečná dětská hřiště mohou často odhalit i samotní rodiče a v případě rizika zvážit, zda nespokojené dítě radši nezabaví jinak," říká Libor Grygerek.
Prvky na hřišti nejsou pevně ukotveny
Typickým příkladem jsou známé trampolíny. Nebezpečí u nich spočívá nejen v tom, že nejsou většinou určeny pro více dětí, ale i v tom, že jsou nestabilní. Náhlý poryv větru je může velmi jednoduše zvednout a tím může snadno dojít k zranění dalších dětí na hřišti. Podobný problém představují i různé neupevněné klouzačky a prolézačky.
Nebezpečná dětská hřiště mohou často odhalit i samotní rodiče (Zdroj: TÜV SÜD Czech) Řada provozovatelů se o hřiště navíc nestará (Zdroj: TÜV SÜD Czech)
Konstrukce obsahují mnoho prvků příliš blízko u sebe
Někteří výrobci se snaží umístit na jednu konstrukci příliš mnoho prvků. Děti se při pádu z těchto konstrukcí mohou snadno zranit o sebe či o příliš blízko umístěnou další část konstrukce. Prvky pro soukromé použití navíc předpokládají stálý dozor rodičů.
Nedostatečné dopadové plochy
Na hřištích není dostatek prostoru pro případný pád. Podle Libora Grygerka musí být například u konstrukce o výšce 2 m dopadová plocha v minimální velikosti 1,85 m. Ta by navíc měla být vybavena měkkým povrchem, tedy například pískem, přírodní materiály, nebo pryžovými deskami.
Staré prolézačky a kolotoče
Nostalgii je třeba dát stranou. Prolézačky a kolotoče, na kterých vyrůstala řada dnešních rodičů, už prostě patří do starého železa a ne na dětská hřiště. Podle expertů například v známé „zeměkouli“ může dítě velmi jednoduše spadnout dovnitř, tedy na kovovou konstrukci. Nebezpečné jsou i různé kolotoče, které umožňují dětem vstoupit či spadnout do vnitřní pohyblivé části.
Někteří výrobci se snaží umístit na jednu konstrukci příliš mnoho prvků
Poškozené a zanedbaná hřiště
Řada provozovatelů se o hřiště navíc nestará. I tento problém mohou rodiče poměrně jednoduše odhalit. Pokud jsou například vidět na prvcích znaky koroze či jsou dřevěné konstrukce zjevně staré, může hřiště představovat nebezpečí. To samé platí pro hřiště poničená vandaly či hřiště, kde se nachází nebezpečný odpad, jako jsou střepy a podobně.
Rodiče by proto vždy měli být velmi obezřetní a to zejména u starších hřišť
"V České republice bohužel jen velmi malý tlak na to, aby veřejná hřiště obsahovaly jen vhodné prvky a celkově byly v pořádku a bezpečná. V tuto chvíli je jen na provozovatelích, jak se k problému postaví," uzavírá Libor Grygerek.
Rodiče by proto vždy měli být velmi obezřetní a to zejména u starších hřišť či hřišť zjevně neudržovaných. V případě zranění sice mohou rodiče provozovatele žalovat, to však zdraví dítěti nevrátí.
