Dnes si budeme povídat s účinkujícím v pořadu DREAM TEAM - Mistři dílny - Romanem, který se vyučil zlatníkem. Vypracoval se však postupně vlastními silami, nápady a tvořivostí k rozsáhlým projektům rekonstrukcí interiérů velkých budov.
Jak ses dostal k tomu, že děláš něco rukama?
Uměl jsem to odjakživa, narodil jsem se s tím. Jak se říká, šlo mi to jako po másle. Hodně jsem si kreslil, nebyl to pro mě žádný problém.
Pamatuješ si, v kolika letech si něco vlastního vyrobil?
Dostal jsem vyznamenání od časopisu Mateřídouška za krásné obrázky. Ještě mám pohled, co jsem dostal ve školce.
Pokud by ses vyprofiloval, které řemeslo na tebe sedí? Čím si myslíš, že jsi?
Na mě sedí asi všechno. Dělám si všechno sám od myšlenky, technického výkresu, přes samotnou realizaci, finální úpravu, umístění, dokonce až po transport. Nic z toho, co jsem vyjmenoval, mi nedělá problém.
Jakých výrobků se týká tvoje práce?
V současné době pracuji na interiéru hotelu, budu končit s fasádou. Uvnitř je socha koně, vytvořil jsem perpetuum mobile, které spočívá v zavírání ocelových rámů v baru. Je to hodně složité na vysvětlování, ale jsem schopen udělat cokoliv.
Tvoje práce se zaměřuje více na veřejné budovy nebo soukromé byty a domy?
Jsou to jak hotely, tak i domy, nezaleží na budově. Dělám i různé malé činnosti, protože jsem původním povoláním zlatník, mám blízko ke zlatu a diamantům. Moje práce spočívá v návrzích, fotografování nebo vytváření v 3D programech. Mám obrovský záběr činností.
Jsi vyučený zlatník, věnoval ses někdy této profesi?
Jen jsem ve 3D programu navrhoval šperky a dohlížel na jejich výrobu. Zlata jsem se dotýkal jen ve škole.
Tímto řemeslem se živíš, v tom spočívá tvá náplň práce?
Je to hodně široký pojem. Ráno jdu vytvořit nápis na hospodu a současně odpoledne kreslím technické výkresy pro hotel.
Na jaký uskutečněný návrh nebo práci jsi hrdý?
To je těžká otázka. Pokud něco tvořím a věc dodělám, snažím se na ni rychle zapomenout, abych měl prostor pro další práci. Jsem tzv. jednoprogramový, cíleně zapomínám. Mé věci musí ocenit lidé, pro které jsem je vytvořil, od malování interiéru až po bary v restauracích. Opravdu nedokážu říct, co jsem vyrobil nejlepšího.
Jsi schopný použít jakékoliv nářadí a řemeslná práce ti s ním problém nedělá?
Jediné, z čeho mám respekt, je sváření s plynovou bombou. Vše, co je naplněné plynem, z toho mám strach. Mini svářečky na šperky mi ve škole nevadily, měl jsem je vyzkoušené a běžně jsem je používal. Svařování větších celků nechám raději tomu, kdo s tím umí pracovat, a jen dohlížím, jak to má vypadat.
Vytváříš věci rád sám, nebo máš na některou práci pomocníka?
Mám pár zkušených řemeslníků, kteří mi občas pomáhají. Moc hlav moc ví, někdy je to kontraproduktivní. Každý si chce prosadit svou myšlenku, stejně jako tomu bylo v soutěži DREAM TEAM - Mistři dílny. Spíš tvořím raději sám. Někdy je to hodně náročné, neumím se v tu chvíli bavit o ničem jiném než o práci, která mě úplně pohltí.
Čeká tě nějaký větší projekt, na kterém budeš v nejbližší době pracovat?
Teď věnuji veškerý čas hotelu, moje práce je v něm rozdělena na několik etap. Jde o kompletní rekonstrukci starého hotelu z druhé poloviny minulého století v Liberci. Rekonstruuje se vstupní patro a sál, pracuji na novém baru a odpočinkových zónách. Je to pěkná práce, která mě baví. Je jí tam ještě hodně. Další etapa bude rekonstrukce jídelny a schodišť. Jedná se zatím o největší projekt, na kterém jsem pracoval.
Zakázky získáváš na doporučení?
Nemám žádné velké reklamy, nestačím se propagovat. Nabídky dostávám díky doporučení na moji dobře odvedenou práci. Většinou jdu z projektu do projektu, lidé si mě „přehazují“. Často jde o obyčejnou závist, pokud někdo má ode mě už něco kvalitního, další to chce mít hned také.
Které řemeslo tě nikdy nelákalo, nezajímalo tě?
Pustím se do všeho kromě sváření a netroufnul bych si foukat sklo. Jinak se vším ostatním problém nemám.
Kdo je tvým vzorem, kým se inspiruješ?
Inspirací je mi francouzský umělec Xavier Veilhan, který tvoří nádherné moderní sochy. Při své práci využívá nové technologie.
Baví tě vytvářet funkční, ale zároveň designové věci?
Celé je to o vzhledu. Na prvním místě musí být funkčnost, aby to nikoho nezranilo, nezabilo. Až na druhém místě je vzhled.
Inspiruješ se ve své práci od ostatních - třeba na internetu? Použiješ někdy jejich nápad?
Ne, ne, na to moc nekoukám. Snažím se internetu dost vyhýbat, ale samozřejmě je pár šikovných lidí, od kterých se inspiruji. Vím o nich, že dělají věci správně. Rozhodně je nekopíruji, ani se nepouštím do jejich práce, dělám jiné prvky a odlišné věci.
Jaká je tvoje vize? Máš nějaký cíl, čeho bys chtěl ještě dosáhnout?
Ano, mám velké cíle. Vlastním auto - veterána s objemem válců přes 5 000 cm³ v červené kůži a je nutné na něm dodělat ještě plno věcí. Potřeboval bych minimálně desatery ruce a nohy, zapojit mozek, aby se to někam pohnulo. Už na něm pracuji dva roky. Říkal jsem si, že si na něm zajezdím ještě jako mladý, ale vůbec to zatím tak nevypadá. Potupuji centimetr po centimetru, pracuji moc na detailech, které na něm musím mít, a díky tomu se vzdaluje můj vysněný cíl. Druhým cílem je odstěhovat se za teplem, mně je v Česku v zimě strašná zima. Pojedu s rodinou veteránem.
Práci Romana si můžete prohlédnout na Instagramu pod značkou romanfenik.
Publikováno: 29. 3. 2022, Autor: Šárka Miškovská, Profil autora: Šárka Miškovská
