Obliba středověkých vikinských nebo rytířských soubojů, které se neobešly bez chladných zbraní, a snaha vyrobit si je vlastnoručně, přivedla mladého kutila k jejich výrobě. Šestnáctiletý Luboš rád tvoří ze železa. Začínal výrobou dlát z nekvalitní ocele. Postupně přišel na to, že jeho záliba má smysl, a začal vyrábět nože a další nástroje. Zkušenostmi zbrojíře se vypracoval až k výrobě mečů.
Repliku chladné zbraně, středověkého meče, vyrobil z listové pružiny. Výroba není jednoduchá a trvá přibližně 30 hodin. Nejprve je nutné uříznout potřebnou délku pružiny, která se narovná a rozklepe pomocí kovářské techniky do požadovaného tvaru.
Čepel se následně vybrousí, nezapomene se na hrot, osadí se záštitou, která se rovněž vyrábí kovářskou technikou. Důležitý u meče je jílec neboli rukojeť zakončena hlavicí. Luboš si sám sestavil kovářskou výheň. Je poháněna motorem z ventilátoru ze Škody 1000 MB, napájena elektrickým proudem přes nabíječku z osobního auta, která roztáčí malý větrák.
Výheň je důležité rozpálit na požadované stupně Celsia a udržovat ji stále žhavou. Pro výrobu meče použil Luboš železnou pásovinu, kterou nahřál ve výhni, a za pomoci kovářských kleští, kladiva a kovadliny rozklepal na požadovaný tvar. Kovadlina je nezbytnou součástí kovářské dílny. Důležité je, aby byla osazena vodorovně. Technika vyklepání chce dostatek zkušeností a síly.
Následně vybrousil hrany pilníkem, který je důležitý pro dokončovací práci na meči. Před nasazením rukojeti čepel nahřál ve výhni, dřevo se tak v místě nasazení vypálí a rukojeť velmi dobře přilne, drží a nepraská. Připravenou dřevěnou rukojeť za pomoci svěráku a kladívka opatrně natloukl na čepel a zaleštil kůží. Konce dřevěné rukojeti opatřil okružím.
Kdo by si myslel, že chce být Luboš kovářem, ten se mýlí, jeho profesí bude obor elektrikář. Kovařinu si nechá jen jako koníček.
Zdroj informací: pořad Vychytávky Ládi Hrušky
Šikovný kutil dokáže vyrobit i traktůrek 3 v 1, podívejte se:
Publikováno: 23. 1. 2022, Autor: Šárka Miškovská
, Profil autora: Šárka Miškovská
