Gábinu znáte z reality show DREAM TEAM – Mistři dílny. Má vystudovaný obor, ve kterém pracuje. Kromě šití kostýmů se věnuje i šití krojů a svatebních šatů. K tomu ráda používá i netradiční materiály, které je dělají jedinečnými.
Gábina z DREAM TEAMU – Mistrů dílny vystudovala oděvní průmyslovku (Zdroj: Archiv FTV Prima, se svolením FTV Prima)
Jak jste se vůbec dostala k tomu, co děláte? Jaký byl začátek?
Už kdysi dávno v dětství jsem začala něco dělat rukama. Pamatuji si, že jsem šila, když mi bylo asi 6 let. A stejně tak odmala jsem snila o tom být herečkou. Potom jsme u nás ve Strážnici opravdu divadlo hráli na skutečném jevišti se skvělou paní režisérkou v důchodu Miladou Musilovou. A tam jsem měla příležitost začít vytvářet kostýmy pro sebe, pro sestru, pro kamarádky. Tam to začalo, to mi bylo přibližně deset let, když jsme hráli poprvé divadlo. Šila jsem kostým sněhových vloček. Potom už jsem šila nějaké šaty pro královny. Takže jsem šila opravdu od dětství.
A šila jste v ruce nebo jste hned používala šicí stroj?
Šila jsem klasicky jehlou a nití. K tomu jsem i pletla a háčkovala, paličkovala. Ale ty kostýmy jsem šila už na šicím stroji.
A co techniky šití, také se o ně zajímáte? Čerpáte informace, jak by se něco dalo ušít jinak?
Po základní škole jsem šla na oděvní průmyslovku v Prostějově, což mi přišlo jako super příprava, protože tam jsme se učili dělat i střihy přímo na postavu a naučili jsme se i spoustu technik. Jak všít zip, jak ušít kapsu. A myslím, že z této školy čerpám dodnes. Naučili jsme se tam základy, které jsou použitelné v praxi.
Jak se díváte na vývoj kolem šicích strojů? Nejdříve byly šlapací, šila jste na něm někdy?
Zkoušela jsem to, ale doma jsem takový nikdy neměla. Šila jsem až do loňského roku na průmyslovém stroji, ale nevím, jak starém. U nás ve Strážnici byla kdysi za komunismu velká firma Šohaj Strážnice a tento stroj jsme koupili přibližně v roce 1992, kdy továrna zanikla. Byl to takový starý, bytelný, průmyslový šicí stroj. Ten se zapnul a hučel víc než nějaká pila. Tak na tom jsem donedávna šila. Vyměnila jsem ho zase za průmyslový, ale nový. Za sebe vždy doporučuji průmyslovou variantu. Cenově nejsou až tolik rozdílné od domácích strojů. Ale kvalita je rozdílná. Prošijete mnohem silnější materiály a komfort u práce je také mnohem větší.
Z toho, co se naučila na oděvní průmyslovce, čerpá dodnes
Jak vypadá váš běžný pracovní den?
To je těžká otázka. Věnuji se více projektům. Šití není úplně to, co by mě živilo. Spolupracuji s firmou Essens, což je kosmetika, parfémy. Věnuji se tedy tomu, mám na starosti skupinku lidí. Potom hodně pracuji na svém projektu Veseluška, to jsou písničky pro děti. Takže řeším všechno kolem toho – skládání písniček, nahrávání ve studiu, nacvičování s dětmi, klipy. Taky tam tvořím kostýmy, kulisy. Je tam vlastně obsaženo vše, co mě zajímalo a stále zajímá. Vždy jsem chtěla něco vytvářet, ať už rukama nebo hlavou, také mě baví být na jevišti, tančit, zpívat atd.
Líbí se mi, že můžu skládat písničky. Je to práce s dětmi, která mě baví, taková víc fantazijní. To mě naplňuje a myslím, že na české scéně něco takového chybí. Inspirací je pro mě chytrý humor a chytré věci pro děti, třeba úžasní pánové Svěrák a Uhlíř. Chtěla bych být takovým jejich pokračováním v kvalitní produkci pro děti. Šití je potom podle zakázek. Když mám zakázky, nebo si potřebuji ušít něco pro sebe, tak šiji. Pustím se do práce a šiji tak dlouho, dokud není práce hotová. Pak mám dny, kdy nešiji, protože musím řešit jiné věci.
Kromě navrhování kostýmů ji také naplňuje práce na projektu Veseluška (Zdroj: Archiv Gabriely Dobišové) Při tvorbě kroje přichází ke slovu kreativita (Zdroj: Archiv Gabriely Dobišové)
Co se týče šití, šijete jen kostýmy? Nebo musíte tu a tam pospravovat rodině nějaké oblečení a sobě ušít třeba šaty?
Tady přesně platí to rčení, že kovářova kobyla chodí bosa. Takové věci, jako jsou opravy, se většinou odkládají. Ale ano, dělám je taky. A sobě šiji ráda, třeba i proto, že moderuji, tak mě baví společenské šaty. Tam může člověk použít fantazii a kreativitu. Nebaví mě úplně standardní konfekce. Šiji třeba i kroje. Teď mám zakázku, kde šiji pro malé mažoretky. Spíš dělám takové ty zajímavější věci.
Na co jste nejvíce pyšná z toho, co jste ušila?
Nejvíce hrdá jsem na kostýmy a scénu k pohádce Malá mořská víla, kterou jsme dělali s ochotnickým divadlem ve Strážnici v roce 2015. To vyšlo opravdu nádherně. Potom byli u nás v kulturním domě Jiří Suchý a Jitka Molavcová a šli kolem fotek, kde byly právě tyhle kostýmy. Pan Suchý z toho byl úplně u vytržení a říkal, že jsou nádherné - jako do Národního divadla. To jsem cítila obrovskou poctu, když to slyšíte od takového člověka.
Hrdá je na kostýmy a scénu k pohádce Malá mořská víla
A co vás baví nejméně? Co v rámci toho šití musíte udělat, ale nerada?
Nejméně mě baví, když je toho už hodně stejného. Například jednu dobu jsem hodně šila krojové kalhoty pro muže, ty byly černé, vyšívané. Když jsem šila asi čtyřicáté, tak říkám, už ne, už nechci vidět chlapa v trenýrkách, už nechci šít kalhoty. Sedět za strojem jako některé švadleny a dělat jeden stejný úkon dokola, to by mě nebavilo.
Máte nějakou metu, které byste chtěla dosáhnout? Nějaký cíl ve svém oboru?
Vždycky jsem měla sen šít kostýmy do filmů, tedy i do divadla, ale třeba do nějaké filmové pohádky, kde jsou krásné a fantazijní kostýmy.
Když vás baví ty pohádky, která je vaše nejoblíbenější?
To bych musela hodně přemýšlet. To jste mě zaskočil. Možná ta Malá mořská víla. Příběh na jednu stranu nenaplněné, na druhou bezpodmínečné lásky. Prostředí je také zajímavé.
Kde berete inspiraci, když máte vytvořit kostým? Kde čerpáte? V příběhu nebo vás oslovují i věci ze života?
Oslovují mě i věci ze života – když třeba jdu a vidím něco, co mě inspiruje. Ale většinou se mi to odehrává v hlavě. Dělali jsme ještě další dvě pohádky, ke kterým jsem psala i scénář. Během psaní jsem už viděla i postavy. Myslím, že tvůrčí lidé, jako jsme my, jsou lidé s fantazií. To může být do praktického života někdy nepohodlné. Někdo vám něco vykládá a vy to v hlavě vidíte, promítá se vám to před očima jako film. Pro práci je taková představivost ale perfektní. Vůbec nemusíte přemýšlet, jak to udělat. Prostě vám to jde.
Je to práce s materiálem. Jaký materiál nejvíce preferujete?
Co se týká oděvních látek, tak vlastně cokoli. Mám ráda tyl, z toho jde vytvořit hodně věcí. Také mám v oblibě šifon. Ale třeba i tvrdší materiály, které naopak dobře drží tvar. Ráda je doplňuji materiálem, který není úplně oděvní, jako je třeba pletivo nebo miralon. Sbírám i květiny na louce a stříkám je sprejem. Kombinování různých materiálů mě baví. Také šiji svatební šaty. To je také oblast, která mě baví a zajímá. Ušila jsem i své vlastní svatební šaty.
Svatební šaty ušila pro sebe.... (Zdroj: Archiv Gabriely Dobišové) ... i pro svou spolužačku z oděvní průmyslovky (Zdroj: Archiv Gabriely Dobišové)
Byly z pravého hedvábí, 15 m přišlo v malinkatém balíčku 20x20x5 cm. A musela jsem je šít ručně, protože na tom těžkém bytelném stroji to nešlo prošívat. Svatební šaty jsem šila dokonce i své spolužačce z oděvní průmyslovky, to mi přišlo vtipné. Každá nevěsta má individuální představu, to mě na tom baví. Neobvyklé byly například šaty pro sportovní nevěstu, protože měly kalhoty.
Je nějaké řemeslo, které obdivujete, které se vám líbí, ale sama byste se do toho nepustila?
Obdivuji práci se dřevem, něco i trošku zkouším. Konkrétně vyřezávané dřevo mi přijde nádherné, fascinující. Ale do toho jsem se ještě nepustila. Ani vlastně nevím, jestli bych do toho šla, chtělo by to ještě nějaký čas. Ale doma mám vyřezávané věci. Nechala jsem si je vyřezat a vytvořila jsem si z nich stůl. Celá ta soutěž (DREAM TEAM - Mistři dílny, pozn. redakce) byla výzva, naučili jsme se spoustu dalších věcí. Tedy já rozhodně. Práci s plechem, kovem, dřevem. Všechno vyrobené rukama je krásné.
Asi nikdo, kdo by se tím živil. Ale manuálně zruční mi přijdou skoro všichni. Maminka vaří a peče. Taťka si sám postavil dům a je takový, že si poradí se vším, tak to mám asi od něho. Moje babička trochu šila. Asi bych neřekla, že bych ty geny měla od někoho konkrétního. Nějak se to promíchalo.
Zajímá vás práce Gábiny? Nejen divadelní kostýmy najdete na Instagramu krasa_tvoreni.
