Řemeslo se zářivou budoucností. Pracuje v mrazech i vedrech, ale stroje ho nenahradí

Ze školy přímo do rodinné firmy

Karel Fryš je už druhou generací pokrývačů. Bylo tak přirozené, že ihned po střední škole nastoupil do rodinné firmy. Tam však nebyl úplně spokojený, což vedlo k přesunu do nové firmy. V té si díky stabilnějšímu zázemí dokázal k pokrývačskému řemeslu vybudovat silný vztah, který mu vydržel dodnes.

Výuční list je výhoda

Po čase stráveném v nové firmě se Karel Fryš rozhodl osamostatnit a začal poskytovat pokrývačské služby jako živnostník. To mu umožnil výuční list ze střední stavební průmyslové školy. Pokud by ho neměl, tak by musel zkusit štěstí a najít si garanta, který by mu umožnil tuto řemeslnou živnost získat.

Výhoda samostatného podnikání je hlavně ve svobodě. Zakázky a pracovní čas si řídíte podle sebe a jste svým pánem. Jako podnikatel si také vyděláte více, ale samozřejmě to má i své nevýhody. Když jste zaměstnanec, pracujete v zadanou pracovní dobu. Po konci pracovní doby končí práce a můžete jet domů odpočívat za rodinou. Podnikatel po dokončení manuální práce jede domů a místo odpočinku začíná s plánováním dalších zakázek, objednáváním materiálu a bojem s administrativou.

Pokrývači mají budoucnost

Pokrývač k práci potřebuje ideálně dva spolupracovníky, kteří nemusí být kvalifikovaní odborníci,  pouze plní úkoly. Dříve byl pro přípravu krovů potřeba i tesař, ale toho dnes už nahrazují CNC stroje. Stačí si připravit rozměry, přijet na pilu a všechny krovy vám vyřežou na těchto strojích podle zadání. Pokrývačské řemeslo naopak zatím odolává všem snahám o nahrazení manuální práce stroji. Je zde potřeba šikovnost, schopnost přizpůsobit se specifickým podmínkám a umění vyladit sebemenší detaily. Práce je také stále dostatek, takže se jedná o opravdu stabilní řemeslo. To umožňuje Karlu Fryšovi, aby si udržel svou cenu. Dokáže díky tomu poctivě zaplatit své zaměstnance i sebe, a dokonce si může dovolit i odmítat nezajímavé zakázky.

Historie pokrývačství

Pokrývači jsou řemeslníci, kteří mají na starost stavbu střechy. To z nich dělá mimořádně důležité řemeslníky, kteří jsou potřební při každé stavbě. Historie tohoto řemesla proto sahá až několik set let do minulosti. Dříve se tito řemeslníci sdružovali v uskupeních, kterým se říkaly cechy. Jejich cechovní znamení bylo inspirováno tehdy používanými nástroji: kružidlem a pokrývačským kladívkem. Tyto nástroje se dnes však už nepoužívají.

Vývoj materiálů

Hlavním materiálem, ze kterého byly v minulosti vyráběny střechy, bylo dřevo. Konkrétně se jednalo o střešní šindele, které se umisťovaly na dřevěnou konstrukci. Problémem tohoto materiálu však byla jeho hořlavost. Proto postupně probíhal odklon k nehořlavým materiálům jako jsou kamenné desky nebo vápenná malta. Revolucí pak byly pálené hliněné tašky. Ty byly populární, protože byly levné a nebyly hořlavé. První, kdo tyto tašky využíval, byli už staří Římané a využívají se dodnes. Vedle pálených tašek se dnes často využívají i tašky z betonu. První taková taška však byla vyrobena až roku 1844 a trvalo to ještě pár desítek let, než se začala vyrábět průmyslově. Dnes je však díky svým vlastnostem a dostupné ceně mimořádně populární.

Zdroj: Řemeslo nenahradíš

Podívejte se, jak si poradit s výměnou střešní tašky: