Jedinečné, neotřelé vnímání krásy vnáší do uměleckých výtvorů Kristýny Boušové osobitý vzhled. Cit pro krásné věci provázel mladou ženu již od dětství, avšak své poslání objevila mnohem později. Šikovné a zručné ruce vnášely předpoklad k realizaci vlastních nápadů a vyjadřování krásy osobitým způsobem.
Do svých šperků vnáší duši. Věnuje se také recyklování materiálů, aby jim mohla vdechnout nový život v podobě originálního skvostu.
Umělecká zlatnice
Kristýna Boušová je mladá talentovaná žena, která má cit pro krásné věci. Svou pílí, originálním a neotřelým vnímáním okolního světa vnáší do šperků jedinečný vzhled. Propojení těla a mysli je nezbytnou součástí jejího dne. Při práci jsou pro ni důležité klidné a precizní pohyby. Aktivní odpočinek nalézá při cvičení jógy. Protáhnout svaly a vyčistit si hlavu jí pomáhá řešit věci s nadhledem a vidět je z nové perspektivy.
Ke svému řemeslu se Kristýna dostala později než jiní lidé. Vzhledem k tomu, že byla podstatně starší než její spolužáci, přistupovala ke studiu na zlatnickém učilišti mnohem zodpovědněji a pečlivěji. Při studiu se vyznačovala zvídavostí a snahou zjistit nejrůznější souvislosti, spojené s výrobou šperků.
Šperky vyrábí ve své dílně a převážnou část dne tráví u pracovního stolu, kde cesta nádherného skvostu začíná. V tradiční zlatničině existují dvě cesty, jak šperk vyrobit. Tou první je odlévání. Kristýna však preferuje cestu druhou. Jedná se o tzv. montování šperků.
Při montování se pracuje s kovem. Počátek celého procesu spočívá ve výběru materiálu, který je buď v podobě plechu či drátu. Kristýna se při své práci snaží zpracovávat i odpad. Nejmenší kousíčky zlata i stříbra se snaží přeměnit a vdechnout jim nový život v podobě recyklovaných šperků.
Při výrobě šperků musí být materiál neustále dobře obrobitelný, kujný a tažný. Je zapotřebí jej průběžně žíhat. Žíhání se provádí ohněm a obrovským pomocníkem je v tomto procesu plynová pistole. Zpravidla prvním strojem, který se při transformaci materiálu používá, je válcna. Jedná se o zařízení, které opracovává jak plech, tak i drát. Ve chvíli, kdy má Kristýna materiál připravený v požadovaných rozměrech, musí dojít k jeho spojení v jeden celek. Takový prstýnek může být vyroben ze dvou i více částí, jež je nutné propojit. Plochy, které na sebe budou navazovat, musí být perfektně očištěny a zahlazeny, aby byl tento spoj dostatečně pevný.
Vznikající šperk se následně musí mořit a žíhat. Jakmile projde prsten těmito procesy, přichází na řadu tvarování. Na svém prvopočátku se totiž tvar prstýnku ani zdaleka nepodobá krásnému symetrickému kroužku. Je nutné ho tedy nasadit na trn a za pomoci kladiva přivést tvar k dokonalosti.
Ve chvíli, kdy mladá umělkyně docílí dokonalého tvaru, může se začít věnovat požadovanému lesku. Každý šperk se má přece blyštit. Prstýnek se tedy musí opracovat smirkovým papírem o různých hrubostech. Tento brusný materiál používá buď namotaný na dřívku, nebo má k ruce různé kousky smirkových papírů. Pro získání požadovaného lesku také používá nejrůznější rotační nástroje, které může upevnit do mikromotoru. V posledním kroku Kristýna používá leštičku. Snaží se za pomoci více druhů kotoučů a leštících past různých hrubostí dosáhnout, aby měl šperk dokonalý lesk.
O budoucnost šperkařského řemesla se Kristýna nebojí. Jestliže se tato profese provozuje poctivě, jedinečně a s láskou, není problém, aby se odlišila od masové produkce. V dnešní době stále více lidí oceňuje originalitu každého kusu, ruční práci i výrobky s příběhem. Díky moderním technologiím chce posouvat hranice zlatnické umělecké práce stále kupředu. Lidem, kteří si pohrávají s myšlenkou své budoucnosti, tato mladá žena vzkazuje: „Nebojte se výzev, nahlédněte do svého nitra, tím zjistíte své silné stránky."
Podívejte se, jak si můžete šperky vyčistit:
Publikováno: 10. 9. 2021, Autor: Beata Boháčová (text), Prima DOMA MEDIA, s.r.o. (foto), Profil autora: Beata Boháčová