Kreativní duch i oko pro detail jsou důležité vlastnosti dobrého čalouníka
Na počátku bylo studium kovářského řemesla. Souhrou životních událostí se však Jiří Liška rozhodl pokračovat v rodinné tradici a navázal na kroky svého otce. Vzhledem k tomu, že cesta ke štěstí bývá někdy zdlouhavá a spletitá, nabídl mu jeho tatínek pomocnou ruku a zasvětil pana Jiřího do čalounického řemesla. Spolupráce otce se synem tyto dva lidi spojila, báječně se doplňují a společně se věnují renovaci starého generačního nábytku. Rodinný podnik se tak nemusí bát o svou budoucnost.
Čalounictví je náročné, ale krásné řemeslo (Zdroj: Prima DOMA)
Čalouník nebo kovář?
Jiří Liška je mladý kreativní muž, který postupem času zcela podlehl kouzlu čalounictví. Uměleckého ducha v sobě nikdy neskrýval. Vždy ho to táhlo ke kreativním činnostem a má oko pro detail. Jeho první kroky však nevedly k řemeslu čalounickému, ale ke kovářství. Tento obor vystudoval. Po vyučení hledal vhodné prostory, kde by mohl rozvíjet svou kovářskou budoucnost. V tomto směru mu nebylo přáno. Ani s finančními prostředky to nebylo nijak růžové. Hledal tedy zaměstnání, které by se specializovalo na zpracování kovů. Žádná z nabídek pana Jiřího nijak nenaplňovala a už vůbec neměla nic společného s tím, jak by se kovářské řemeslo mělo dělat.
V tomto období, jako blesk z čistého nebe, přišla nabídka na spolupráci od tatínka pana Jiřího. Slovo dalo slovo a Jiří Liška začal pracovat v rodinné dílně s otcem po svém boku. Vzhledem k tomu, že se tato dílny vždy nacházela v jejich domě, nebylo to pro Jiřího nic nového. Již před svým vyučením často otci pomáhal. K čalounickému řemeslu měl sklony i vlohy. Situaci otce mistra a syna učedníka zvládli celkem dobře a Jiří se postupem času vypracoval na rovnocenného partnera. Chlapci Liškové se ve své dílně specializují na generační nábytek. Spousta lidí by tyto kousky nazvala starými a na vyhození, ale tito řemeslníci jim dokážou vdechnout nový život, a to s původními materiály i původními čalounickými technologiemi.
Čalouník je designér, který musí mít trpělivost a smysl pro detail. Je důležité, aby uměl přiznat svou případnou chybu a hlavně ji umět opravit. Mezi zajímavé zakázky Jiřího Lišky i jeho tatínka patří spolupráce s Mahenovým divadlem, kde opravují dveře do lóží, opěrky na ruce v lóžích, závěsy, protiprůvanové clony do dveří a dokonce vyráběli i aktovou oponu. Veškeré zakázky opravuje pan Jiří Liška ve své dílně. Ve chvíli, kdy se k němu dostane staré křeslo připravené k renovaci, tento mladík si je ponejprv nafotí. Fotodokumentaci provádí po celou dobu zakázky.
V prvním kroku je důležité křeslo zcela odstrojit. Sundá potahy, výplně i pružiny a naprosto holé křeslo posílá do stolařské dílny. Tam tento kousek rozeberou, očistí, sklíží a nalakují.
Ve chvíli, kdy se křeslo vrátí zpět, začíná se s popruhováním. Jedná se o základní čalounickou techniku pro vyvazování pružin. Vyvazování slouží k tomu, aby se hmotnost člověka rovnoměrně rozložila po celém křesle. K vyvazování pružin se používají lana z technického konopí. Po dokončení vazby přijde na řadu hustá juta, což je vlastně stará pytlovina. Přibije se do rámu křesla a obšije se kolem pružin tak, aby po boku lehce plandala, ale na pružinách byla pevně napnutá.
Popruhování je základní technika pro vyvazování pružin
Na napnutou jutu se naskládá vrstva africké trávy. Jedná se o výplň, která vydrží v židli až 150 let. Na tuto trávu se položí řídká juta, která se prošije tak, aby se zpevnil střed sedáku. Další důležitou technikou je hranění, díky kterému vznikne tvar sedáku přesně podle své kostry. Tím je hotov tzv. grunt. Na grunt se následně položí koňské žíně, vata a molino. V posledním kroku dochází k potažení látkou, která se přišívá a přibíjí zcela ručně. Čalounictví je náročný obor, a jestli nenastoupí nová generace, která by povznesla jeho přednosti a slávu, vytratí se z čalounického řemesla kvalita a zmizí nábytek, na kterém se dá pohodlně sedět i ležet mnoho let.
Na trhu by pak zbyl pouze nábytek bez ducha a krásné ruční práce, kterou chrlí nábytkářský průmysl. Nábytek, který staví cenu a design nad funkčnost. Pan Jiří má největší radost ze zpětné vazby zákazníků. Upřímná radost nad opraveným křeslem, kterému byl vdechnut nový život, je pro něj tím největším darem.
Zdroj: Prima DOMA MEDIA s.r.o.
Publikováno: 17. 7. 2021, Autor: Beata Boháčová (text), Prima DOMA (foto), Profil autora: Beata Boháčová
Jiří Liška se rozhodl pokračovat v tradici a pracuje spolu se svým otcem jako čalouník. Zaměřují se na renovaci starého generačního nábytku, který pak slouží lidem dál dlouhé roky.
