reklama

Petru Slavkovskému se otevřela cesta ke sklu již na škole v Novém Boru

Cesta ke štěstí a spokojenému životu bývá někdy zdlouhavá a lemovaná řadou rozhodnutí. Petr Slavkovský již od dětství projevoval slabost pro modely aut a letadel. Krásné a ladné linie se staly hnacím motorem v objevování sebe sama. Sklářství je řemeslo, které naplnilo jeho život jak profesní, tak i soukromý. Cit pro krásné věci, jemné linie a výrazné křivky přináší potěšení, v podobě sklářských výrobků, mnoha lidem.

Petr Slavkovský je sklář tělem i duší (Zdroj: Prima DOMA)

Umělec každým coulem

Petr Slavkovský je muž, který v sobě uměleckého ducha objevil již v dětství. Koníčkem se mu stalo vyrábění a sbírání modelů aut i letadel. Fascinovaly ho ladné křivky. Díky těmto vlohám se rozhodl jít ve šlépějích svého otce a podal si přihlášku na stavební školu. Souhrou náhod se však tato volba minula účinkem a panu Petrovi se otevřela cesta ke sklu. Šanci na sklářskou budoucnost mu nabídly dveře sklářské školy v Novém Boru.

Sklářská škola mu byla skvělou startovní metou. Budoucnost se před panem Petrem rozprostírala jako na dlani. Po ukončení studií nastoupil do moravské sklárny, kde působil 10 let. Postupem času se vypracovával na stále lepší a lepší pozici. Touhy jej však táhly jiným směrem. Sklářské řemeslo miloval, ale toužil po osamostatnění. Nechtěl již poslouchat rozkazy lidí, kteří měli na toto umění zcela jiný názor. Aby člověk mohl dělat sklářskou práci, je zapotřebí daru, umět se vcítit do skla. Nastanou i okamžiky, kdy práce nejde od ruky, kdy se nedaří, avšak člověk se nesmí nechat zlomit.

Sklář fouká
Petr Slavkovský se dokáže vcítit do skla a vytváří úžasné a jedinečné výrobky (Zdroj: Prima DOMA)

Sklárnu pan Petr vybudoval společně se svou ženou, která je mu obrovskou oporou. Vzala na svá bedra kompletní administrativu a navíc je i báječným pomocníkem v dílně. Svému manželovi pomáhá např. s přidržením formy či zdobením kalíšků. Je to pro ni úžasná inspirace. Přenést do výrobků svou energii je pro tuto ženu velmi lákavé a uspokojující. Hlavní surovinou ve sklářské dílně je křemičitý sklářský písek. Právě z této suroviny přidáním dalších složek vzniká sklo. Písek, společně se všemi potřebnými přísadami, se naloží, utaví, a jakmile je připraven, začíná se s prací.

Sklářský písek
Hlavní surovinou skla je sklářský křemičitý písek (Zdroj: Prima DOMA)

Sklo má konzistenci medu. Nabírá se na sklářskou píšťalu a zpracovává se zcela ručně tzv. válením. Na počátku celého výrobního procesu je nabírání skla na píšťalu. Udělá se základní tvar, tzv. baňka, na kterou se nabíráním vrství další sklo. Jakmile je hotová fáze nabírání do baňky, pokračuje se v nabírání většího množství skla a vzniká tzv. kalich. Nabrané sklo se dále fouká. Používají se formy dřevěné či z umělého materiálu. Vždy mají však společný prvek. Musí být namočené ve vodě. Vzhledem k tomu, že se sklo fouká ve formách, voda způsobí vznik páry, jež se vymezí mezi sklem a formou. Díky tomu se výrobek jednoduše tvaruje a nedochází k přichytávání skla k formě.

Sklářská píšťala
Sklo se nabírá na sklářskou píšťalu (Zdroj: Prima DOMA)

Ve chvíli, kdy je vyfouknut základní tvar kalichu, počíná fáze zdobení. Dále se pak dodělává noha, která může být také zdobená. Vršky kalichu pan Petr nezabrušuje, ale zatavuje.

Ve chvíli, kdy je výrobek hotov, putuje do chladicí pece. Fáze chladnutí je velice důležitá, neboť se tím odstraňuje pnutí, které ve skle vzniká. Doba chladnutí je poměrně dlouhá. Při teplotě 400 °C je potřeba 5-7 hodin na úplné vychladnutí výrobku. Sklářské řemeslo má perspektivu. Strojová výroba nemůže plně nahradit ruční skláře. Jsou věci, které stroj nezvládne. Do budoucna by se chtěl Petr Slavkovský zaměřit na zušlechťování skla a rád by vyráběl víc plastik a trofejí.

Zdobení
Na své výrobky pan Petr vkládá originální zdobení (Zdroj: Prima DOMA)
Výrobek
Strojová výroba nemůže plně nahradit ruční skláře (Zdroj: Prima DOMA)

Krásné vinutky si můžete vyrobit i sami doma

Publikováno: 5. 7. 2021, Autor: Beata Boháčová (text), Prima DOMA (foto)