Použití cihly jako dekorativního prvku

Proč zvolit cihlu jako dekorativní prvek?

Je malá a na to, co unese, i relativně lehká. Má vlastnosti, které jiný stavební materiál nemá, a k tomu všemu ještě navíc dobře vypadá. Řeč je o obyčejné cihle, v našem případě pálené, té, která zajistila, že pojem „cihlová barva“ není žádnou neznámou. Běžně se z takových cihel staví, ale jak se ukázalo, tento materiál je sám o sobě schopen fungovat i jako luxusně vyhlížející dekorativní prvek.

Přestaňte tedy schovávat cihly pod omítku a pojďte je odhalit! Je to přece škoda, když mohou posloužit i jako pastva pro oči! A nemáte-li zrovna dům postavený z cihel, neklesejte na mysli, i v takovém případě můžete mít cihly na stěně obýváků či ložnice! Jen si budete muset vypomoct moderní technologií. Ta přijde na řadu také v případě, že zatoužíte po cihlové fasádě.

Přiznejte cihlu!

Osekávání omítky v interiéru není zrovna jednoduchá a zábavná záležitost, která se dělá každý den – většinou k tomu dojde v rámci rekonstrukce, když je omítka nějak poškozená, nebo v případě, že máte chuť využít to, co se pod omítkou skrývá. Pokud je to kámen či cihla, můžete si gratulovat, protože zajímavější dekorativní prvek interiéru jen tak nenajdete. Americké filmy a seriály nabízí názornou ukázku, jak stylově odkryté cihlové zdi vypadají, každý druhý hrdina totiž obývá nemovitost, kde je tento prvek zakomponován.

Výsledek, nejlépe jedna stěna v místnosti, působí luxusně, obzvláštní prostor a dodá mu osobitost. Na rozdíl od vzorovaných tapet nebo barevných výmaleb si s cihlovou zdí nemusíte dělat starosti a řešit, k čemu se hodí. Odpověď je jednoduchá: cihla ladí ke všemu, vynikne s kovem, sklem i dřevem. S její pomocí vytvoříte industriální interiér, stejně tak zapadne do obydlí laděném do venkovského stylu, nebo do bytu designovaného v duchu minimalismu. Jestli máte tedy doma nějakou cihlovou zeď, můžete začít s odhalováním!

Designovka bez omítky

Ve starších stavbách se nabízí možnost odkrýt cihly s minimálními náklady. Stačí zednickým kladivem opatrně oklepat omítku, tak, aby se cihly nepoškodily a zůstala zachována jejich struktura, poté je očistíte. Nechcete-li trávit hodiny s rejžákem, bude lepší sáhnout po vysokotlakém čističi. Následně už stačí jenom ošetřit penetrací, případně zeď nově vyspárovat. Komu nevyhovuje cihlový odstín, ten může ještě výsledný celek natřít barvou.

S černou nebo bílou se nic nezkazí, zajímavá je i modrá, nebo kombinace několika barev. Jestli toužíte-li po hodně osobitém interiéru, můžete omítku odstranit jen částečně, cihly budou „vykukovat“, vždy však pamatujte na to, že ze stěny se nesmí prášit a nemělo by z ní ani nic opadávat, protože to by určitě nebylo zrovna praktické. Jinak, jak již bylo zmíněno, už cihlová stěna nevyžaduje žádnou zvláštní péči, stačí ji občas v rámci velkého úklidu vysát. Pro ty, co nemají možnost odhalit poklad skrytý pod omítkou, je tu možnost vyzkoušet pro začátek cihlovou fototapetu, nebo realističtěji působící cihlové obkladové pásky. S těmi se dá čarovat také v exteriéru, což se dozvíte v následujících řádcích.

Kouzlo anglického venkova

Rekonstruujete a toužíte dát domu zcela novou image? Chcete, aby už zdálky zářil a vypadal jinak? Pak se budete muset podívat na zoubek především fasádě! Zajímavou, funkční a zároveň prakticky bezúdržbovou je právě ta cihlová – tzv. režné zdivo – fasáda, která je typické pro anglický venkov a v podstatě i pro Anglii obecně. Její zvláštností je to, že se spáruje, ale neomítá. Dříve se takto stavělo i u nás, u cihelných konstrukcí zdiva se využilo cihel lícovek s upravenou pohledovou stranou. Lícové cihly se mohou hodit v případě, že budete chtít postavit dekorativní zídku nebo odolný plot. Při správně zhotovené konstrukci vám stavba z těchto cihel bude sloužit celý život. V současné době se ale na nosné konstrukce častěji volí jiné stavební materiály, takže  lícové cihly nejdou použít, na řadu přijdou cihlové obklady.

Udělejte si cihlovou fasádu!

Vraťme se ale k cihlovým obkladům. Řada stavitelů po nich sahá v momentě, kdy chtějí omítnutou fasádu jen lehce oživit – obloží například ostění či římsky. Celoplošnému obkladu se totiž mnoho lidí brání s obavami, že výsledný celek bude působit jednotvárně. Opak je však pravdou. Nemusíte se omezovat jen na červenou cihlu, na trhu je celá řada zajímavých barevných kombinací obkladových pásů. V kombinaci s kontrastní spárou rozhodně neuděláte chybu.

Současně můžete také volit materiál samotných panelů. Od toho se ostatně odvíjí i cena, ty z lehčeného betonu či kameninové budou dražší než plastové nebo flexibilní (ve formě cihlových pásků, které lze stříhat obyčejnými nůžkami). Jejich výhodou je v každém případě to, že se většina z nich dá použít i na hotovou omítku, plus jsou stálobarevné a vysoce odolné proti povětrnostním vlivům. A jak již bylo zmíněno, tyto obklady najdou využití i v interiérech – lze s nimi obložit krb, nebo barový pultík, hodí se i do koupelen, kuchyní i obýváků.

Není cihla jako cihla

Cihel existuje velké množství, v praxi se nejčastěji setkáte s těmito druhy.

• Sušené cihly – tzv. vepřovice, vůbec nejstarší cihly z nepálené jílovité hlíny, která se kombinuje s chlévskou mrvou, vápnem, slámou, pískem a plevami. Co se akumulačních vlastností týče, jsou na tom lépe než pálená cihla, nedokáží ale čelit vlhkosti.
• Pálené cihly – ve vypalovacích pecích se z hlíny vyrábí od starověku. Mají tvar kvádru a váží 4,7 kg, dovedou akumulovat teplo, k tomu dokáží zajistit potřebnou zvukovou izolaci. Je to materiál lehký a přitom pevný, má vysokou požární odolnost a vzhledem k tomu, že se jedná o přírodní materiál, je do značné míry ekologický. Pálené cihly mohou být plné, nebo děrované – ty zeď odlehčí a zároveň mají lepší tepelnou izolaci.
• Zvonivky – nebo také klinkery, to jsou ostře nebo dvakrát pálené cihly. Jsou dražší, ale obzvlášť vhodné pro estetické využití.
• Porobetonové cihly – tvárnice z porobetonu se využívají na hrubé stavby a v současné době se po nich sahá častěji než po pálených cihlách.