Vozíček je nesporně užitečný pomocník nás kutilů a věčných převážečů čehokoliv. Stejně jako nomádi brázdíme silnice a vozíme vše, co se vejde.
Co jsem si pořídil vozíček za auto, stal jsem se víc samostatným, soběstačným a svobodným. Můžu jet do stavebnin či obchodu, dovézt vanu, cement nebo pár cihel. Prostě přijedu a odvezu. Naložím koberec, dveře i skříň.
Vozíček je opravdu moc užitečný, bohužel o něm už ví moc mých příbuzných a kamarádů. Vozíček je opravdu užitečný, snadno se ale může stát příčinou i vážné nebo smrtelné dopravní nehody.
Musím popravdě říct, že jednu nepříjemnou zkušenost mám také. Nechtěných pět minut „slávy“ před pár lety. V bulváru psali: "Řidič přeložil vozík, byl líný jet dvakrát."
Pravda byla ta, že jsem na půjčený třímetrový vozík naložil skoro pětimetrová prkna a vyrazil na druhý konec města. Jel jsem opravdu pomalu a v půlce motolského kopce směrem dolů se najednou vozík zhoupnul dozadu, kam prkna přesahovala, zvedl za závěs zadní kola auta do vzduchu a přetlačil auto do protisvahu, kde se přetočilo na bok. Nepřipoutaný spolujezdec putoval na pohotovost, já lezl střešním oknem. A moje obrovské štěstí bylo, že se to stalo až pod autobusovou zastávkou plnou lidí a ne nad ní.
Čím menší vozík, tím větší náklad
Zákony fyziky porušit nelze, do litru dva litry nenalijeme. Když po své zkušenosti vidím auto řítící se s vozíkem, na kterém je nejvyšší povolená rychlost devadesát, stotřicítkou, na něm hopsající vysoká lednice připnutá jedním zpuchřelým gumcukem, jak myškuje a předjíždí, jdu mu z cesty víc než sanitce…
Setrvačná energie pořádně naloženého vozíku je schopná auto postrčit do příkopu nebo do protisměru jako nic. Mysleme na to, až si příště zase spleteme vozík s náklaďákem.
Publikováno: 10. 2. 2014, Autor: Pavel Zeman (text a foto)
, Profil autora: Redakce
