Na velké pouti je možné vše. Je to svět mimo prostor a čas. Dlouho jsem na pouti nebyl, protože nebylo s kým. Najednou jsou děti v tom správném věku, tak se jít musí. Předloni jsme tu nebyli, vloni byly děti nastydlé, tak letos už se šlo.
Antikutil - pouťový break dance
Bylo to, jako když jsem chodil jako dítě na Matějskou pouť. Hluk, světla, davy lidí, vůně klobás a všudypřítomné žužu a vata. Divadlo na dva tři dny. Skoro by se dalo říci vůně dětství. To, co jsem v dětství neměl, byl strach o své vlastní děti. Atrakce střídala atrakci a já občas jen zíral, jak kočovný život a pouťové atrakce závisí na pár hranolcích.
Antikutil - pouťový break dance na atrakcích Antikutil - pouťový break dance na atrakcích Antikutil - pouťový break dance na atrakcích Antikutil - pouťový break dance na atrakcích
Pouť byla v dlouhém táhlém svahu a to je ten kámen úrazu. Vláček ani houpačka a autodrom do kopce a z kopce nejezdí, potřebují rovinu. Velké a drahé atrakce mají hydraulické nohy nebo kovové šroubovací nohy a podpěry, které se dají podle terénu snadno přizpůsobit. Ty jednoduché mají hranolkové podpěry. Hromádka prkýnek a hranolků naskládaných do pyramidy bez jakéhokoliv kotvení. Na ně kolejiště a už se jede. Tisíckrát se nemusí nic stát, ale po tisícíprvé se to může nepovést. Na atrakce samotné jistě chodí kontroly, ukotvení a vyrovnání se to ale asi netýká.
Antikutil - pouťový break dance na atrakcích Antikutil - pouťový break dance na atrakcích Antikutil - pouťový break dance na atrakcích Antikutil - pouťový break dance na atrakcích
Pouť byla hezká, užili jsme si to dospělí i děti, jen nám dospělým pořád blikalo vzadu v podvědomí světýlko - hlídej, sleduj - a drželi jsme si všechny pěsti, aby zrovna nenastal ten tisícíprvní případ. Co vy na to, máte podobnou zkušenost?
Publikováno: 27. 4. 2015, Autor: Pavel Zeman (text a foto), Profil autora: Redakce
