To je ale stará popelnice. Rčení, které většinou používáme pro něco starého, rozbitého, nejčastěji pro auto. I popelnice má však poločas rozpadu a někdy doslouží celá nebo jen její část. Sníh, sůl, déšť a mráz, stejně jako psi, vykonají dříve nebo později své. Začíná nám reznout, nebo, je-li plastová, křehnout a stárnout.
Antikutil-popelnice plné záplat
Občas tedy můžeme i o staré popelnici říct doslova: „To je ale stará popelnice!“, vzhledem k jejímu věku a stavu. Pak už je na nás, jestli ji dáme do důchoďáku a za tisícovku pořídíme další, mladší a většinou plastovou. Tím bychom měli mít aspoň na deset let klídek.
Antikutil-popelnice plné záplat Antikutil-popelnice plné záplat Antikutil-popelnice plné záplat
Proč je vlastně pracně opravujeme, když si můžeme koupit novou? Myslím, že pokaždé to nemusí být ani kvůli úspoře, ale spíš i tím, že nám prostě dobře slouží a máme k ní jako ke staré věci dobrý vztah. A tak nýtujeme, vrtáme a záplatujeme tak dlouho, až začne hnít a rezivět zase na jiném místě. Po mnoha opravách je z ní pak vlastně úplně nová popelnice. Čas vynaložený na opravu se ovšem skoro rovná ceně nové popelnice a často tak vznikne jakýsi "Frankenstein“ - tělo z plastu a víko z plechu nebo naopak.
Antikutil-popelnice plné záplat Antikutil-popelnice plné záplat Antikutil-popelnice plné záplat Antikutil-popelnice plné záplat
Máte ve svém okolí nebo dokonce za vrátky podobný "poklad"? Pochlubte se nám v diskusích, ve fotogalerii nebo na našem Facebooku.
Publikováno: 12. 12. 2011, Autor: Pavel Zeman (text a foto), Profil autora: Redakce
