Když si zlomíme ruku nebo nohu, jdeme k doktorovi a dostaneme sádru. U kola, které jsem zahlédl před obchodem, to také vypadalo na opravu zlomeniny, ale trochu netradičním způsobem.
Antikutil - kolo s protézou
Co však jde kvitovat kladně, je poměrně přesné přizpůsobení protézy oblému tvaru rámu trubky kola. Svár a povrchová neúprava jen tlučou do očí. Běžné kolo váží mezi 12 a 15 kilogramy, kolik váží tento exemplář, nedokážu odhadnout. Jediné štěstí asi je, že umělecký svářeč doma neměl kus traverzy nebo kolejnice.
Myslím, že stejně pracné a funkční, ale o mnoho pohlednější, by bylo vložit trubku dovnitř konstrukce, když už zřejmě nebylo možné svařit samotný rám kola. A jak byste to řešili vy?
Antikutil - kolo s protézou Antikutil - kolo s protézou Antikutil - kolo s protézou Antikutil - kolo s protézou
Zdálky i zblízka, dílo "kreativního" svářeče
Je možné, že rám nešel svařit, že to byl moc tenký materiál, ale obalit ho pak lešenovkou, to už je slušná protéza. Podle šroubku na protéze to vypadá, že jde o speciální způsob ne přímo skládání, ale rozložitelnosti. Nebo někdo posiluje jako Jarda Jágr. Prostě si obyčejné kolo udělá o něco těžší.
Publikováno: 5. 5. 2014, Autor: Pavel Zeman (text a foto), Profil autora: Redakce
Petr Vaněk se k řemeslu dostal trochu oklikou. Vystudoval lesnickou školu, ale spíš ho to táhlo k umění. Stal se proto svářečem a sochařem, který vytváří svoje díla ze šrotu a dalšího materiálu.
