Um Fortel Ochota

Je kvalita v důchodu?

Bohužel i dvacet let po sametové revoluci je stále velký problém sehnat kvalitního řemeslníka. Staří mistři jsou v důchodu a kvalitní mládí moc nedorůstá. Řemeslo je o práci, pokoře, přemýšlení a to každého nebaví. Přerušená geneze socialistického učňovského školství a touha mladých rychle a bez práce vydělat tak, jak to vidí v televizi, pokazila mnohé. Na učilištích scházeli mistři odborného výcviku, vybavení i peníze.

Poptávka vyšší než nabídka

Propast na trhu se u mnoha řemesel zaceluje pomalu. Právníků a ekonomů porevoluční období nabídlo mnoho, o to méně řemesla. Řemeslnící zkoušeli Německo, Rakousko, Anglii nebo Irsko. Po kratší nebo delší době se jich ale většina vrátila. Často neuměli jazyk, neznali materiály a technologie západního stavebnictví. Mnoho z nich tak dělalo pouze pomocné práce. V současné době stále u mnoha řemesel převyšuje poptávka nabídku. Díky tomu přežívá spousta rychlokvašných řemeslníků, pracujících nekvalitně. Často mezi ně patří i ukrajinsky, rusky nebo jinak mluvící pomocní dělníci, kteří nakonec dělají i odborné práce bez potřebných zkušeností a kvalifikace. I když mnozí byli doma profesoři nebo učitelé a z nouze odešli za prací, neznamená to, že se přes noc stanou pomocí kouzelného proutku kvalitními řemeslníky (i když pracovitost by jim mnozí naši „takyřemeslníci“ mohli závidět). Dělají pak bohužel ostudu těm kvalitním.

Vyučení nestačí

Stavební materiály a technologie se vyvíjejí mílovými kroky a je potřeba s některými držet krok. Lepidla, silikony, pěny a tmely, stejně jako mnohé jiné výrobky stavební chemie, práci zjednodušují. Stejně tak sádrokarton a moderní zdící a izolační materiály. Vzdělání řemeslníků by nemělo končit výučním listem. Je to nekončící proces a praxe, která trvá celý život. Správný řemeslník by měl být k novinkám a technologiím své profese otevřený a znát je.

Aušus nebo fortel?

Jak ale vybrat dobrého řemeslníka?

Nejlepší referencí je spokojený zákazník, i když to zní jako fráze, je to pravda. Kontakt na dobrého řemeslníka si z telefonu většinou nemažeme. Jak jej ale získáme? Poptávkou u známých, nebo samozřejmě také na internetu. V malém městě nebo vesnici občas úplně klasicky dotazem v hospodě u piva. Místní se mezi sebou většinou znají podle profesí, vědí, kdo co umí a jak je drahý, a většinou je možné se i na realizaci podívat.

Řemeslník na internetu

Zdrojem kontaktů na řemeslníky je ve velké míře také internet. Je to řemeslníkova vizitka. Vodítkem nám samozřejmě mohou být krásné fotky z realizací, ale musíme mít jistotu, že jsou opravdu z realizací dotyčného řemeslníka a ne z katalogu výrobního giganta a vyfocené drahým fotografem. Chlubení se cizím peřím už může být prvním vodítkem o nedůvěryhodnosti. Naopak fotky dokumentující skutečné realizace a galerie referencí jsou velmi dobrým vodítkem.

Poctivý se nestydí

Velmi důležitým vodítkem na webových stránkách firmy nebo řemeslníka je také transparentnost firmy - uvedení důležitých dat a informací. Mezi ně patří například fakturační údaje, ceníky prací nebo výrobků, sídlo firmy, otvírací doba, kopie živnostenského listu nebo jiné oprávnění a certifikáty. Působivá je i doba fungování firmy nebo fotky z výroby, nebo technické a strojové vybavení. Webová prezentace pouze s kontaktním mailem a jednou rozostřenou fotkou nikoho asi nepřesvědčí, aby si firmu vybral.

Levné může být drahé

Stavba a rekonstrukce domu, podkroví nebo zahrady není levnou záležitostí. Je-li rozsáhlejší, patří mezi nejdražší věci, které si v životě koupíme nebo za peníze pořídíme. Mnohdy se kvůli nim upíšeme k hypotéce na mnoho let. Neměli bychom proto kupovat zajíce v pytli. Dobré je nechat si v případě většího rozsahu prací nechat udělat cenovou nabídku od několika firem. Budeme překvapeni jak moc se mohou lišit. Vybírat je ale nutné velmi obezřetně. Cena výrobku nebo celé zakázky je určitě důležitá, volba té cenově nejvýhodnější nabídky však nemusí být nejsprávnější. Někdy je tak cena pouze naoko nastavena, aby řemeslník zakázku získal, ale není v ní vše potřebné započítáno. Například doprava, odvoz suti, spotřební materiál atd.

Nenechme se napálit aneb řemeslník překupníkem

Ještě než zadáme zakázku konkrétní firmě nebo řemeslníkovi, je dobré jednoduchým dotazem ve stavebninách zjisti základní ceny běžných stavebních materiálů. Tak máme možnost porovnat nabídku s realitou. Mnozí řemeslníci se bohužel občas stanou překupníky a materiál, který nakoupí, nám chtějí prodat s vysokohorskou přirážkou. Důležité proto je, aby cena za práci nebo službu byla stanovena včetně materiálu, nebo aby byl materiál vyjádřen zvlášť a cena práce například v hodinové nebo úkolové sazbě také. Běžné je dát zálohu a v průběhu například rozsáhlejší zakázky průběžně podle stavu zakázky doplácet. Konečná platba by měla proběhnout až po předání zakázky a jejím převzetí. Nikdy neplaťte celou částku dopředu.

Kvalita něco stojí

Na dobré řemeslníky se stojí fronta. Mimo dobrou znalost řemesla a technologií by měl přemýšlet a navrhnou řešení, které vychází z jeho zkušeností. V případě potřeby zredukovat občas nesmyslné nebo nerealizovatelné požadavky zákazníka. Systém: „mladá paní to asi nepůjde“ už moc nefunguje. Zákazník je samozřejmě pán, ale musí být i soudný a mít zdravý rozum, ne jenom dostatek peněz.

Líná huba holý neštěstí, říká přísloví. Ptejte se na vše, co potřebujete vědět a nejste si jisti. Nemusíte si připadat hloupě, když vše nevíte a neznáte, proto si přece zvete odborníka. Proto si najímáme profesionály a oni si zase někdy najímají jiné profesionály.

Kvalitní nářadí = kvalitní práce

Jedním z kriterií, jak poznat dobrého řemeslníka, je nechat si popsat technologie a materiály, které používá. Podívat se také, jaké má nářadí a vybavení a jak se k němu chová. Dobrou vizitkou nejsou staré otrhané montérky a brašna, kterou vždy musí vysypat na podlahu, aby něco našel. Dobrý řemeslník si na sebe umí vydělat a do svého vybavení investuje. Jestli poznáte v jeho vybavení nářadí, které jste při nakupování jídla viděli v marketu vedle sekané a ponožek, není to dobré. Mezi vybavení by měly patřit také přezůvky a třeba pytle na nepořádek. Správný řemeslník po sobě vždy uklidí a neponičí žádné jiné vybavení bytu.

Když řemeslo pláče – aneb vraťte výuční list

Jak vypadá uspěchaná, nekvalitní a zfušované práce odborníků i laiků se můžeme podívat a pobavit v naší rubrice Antikutil. Zábava je to ale jenom v případě, že se to netýká nás. Při ošizení materiálu nebo technologie můžeme často splakat nad výdělkem. Opravy pak mohou stát klidně jednou tolik, než celá stávající práce. Týká se to třeba vlhkosti a spárování v koupelně, používání penetrací nebo vhodného sádrokartonu. Vypraskají-li spáry nebo klesne vana a začne zatékat, budeme nakonec platit sousedům za vytopení a vanu vybourávat a usazovat ji tak, jak se to má.

Pane mistr, pivečko?

U zákazníka by se měl řemeslník chovat jako na návštěvě. Začne-li tím, že přijde s půldenním zpožděním s tím, že něco měl, nezuje se, zablácenými botami přejde po koberci po babičce a na piano s vysokým lakem v obývacím pokoji hodí tašku s kovovými cvočky místo nožiček, je asi něco špatně. Poprosí-li pak paní domácí o kladivo, vrtačku a hmoždinky, protože si je náhodou zapomenul, je načase zakázku stornovat. Mistrovo pivečko ani jídlo také není starostí zákazníka. Nabídnutí svačiny je milé, alkohol ani cigarety obzvlášť, je-li zákazník nekuřák, k samotné práci nepatří. Jídlo i pití si řemeslník zajišťuje sám. Do ceny zakázky rozhodně nepatří.

Sami sobě řemeslníkem

Moderní materiály a technologie umožní vyzkoušet i neprofesionálům, tedy zručným kutilům nebo hobby nadšencům, pocit z dobře udělané práce. Šikovné ruce a kvalitní materiál typu „udělej si sám“ jsou k tomu určeny. Pocit, že jsme něco zvládli sami a můžeme se pochlubit rodině nebo sousedům, je k nezaplacení. Vymalovat, postavit příčku, snížit strop sádrokartonem nebo vyrobit pergolu může být i potěšením. Záleží na naší zručnosti a chuti něco zkusit. Nebudeme asi tak rychlí jako profesionálové, precizní ale klidně.

Obě strany mince

A jak je to se mnou? Stojím na obou stranách barikády, znám dobře obě strany mince, nespokojeného zákazníka i nekvalitního a drahého řemeslníka. Myslím, že je možné, aby si při troše dobré vůle zákazník s řemeslníkem rozuměli, domluvili a respektovali se. Jsou jen lidmi. I já jsem byl několikrát nespokojen s řemeslníky, a naopak, někteří zákazníci zase se mnou.

Pavel Zeman, truhlář a šéfredaktor

Máte-li zajímavý názor, zkušenost nebo fotografie z obou stran barikády, podělte se o ně s námi a čtenáři Českého Kutila.