Židli či křesílko kvůli ošklivému potahu nevyhazujte, staňte se na chvíli čalouníkem
Čalounictví je sice poměrně složité řemeslo, ale jednodušší techniky potahování nábytku látkami lze zvládnout i vlastníma rukama. Můžete tak oživit vysloužilé kousky nábytku nebo si vyrobit svůj vlastní.
Víte, jak vyměnit čalounění svépomocí? Připravili jsme pro vás užitečné rady, jak na to. Přečtěte si jednoduchý návod v našem článku (Zdroj: Časopis Praktik)
U složitěji čalouněného nábytku je rekonstrukce látkových potahů a polstrování poměrně složitou záležitostí, která zpravidla vyžaduje profesionálního řemeslníka. Kompletní přečalounění křesla či pohovky většinou znamená nutnost nábytek rozebrat, odstranit popruhy a pera, opravit základ a vyměnit molitan a veškeré potahy. V řadě případů se proto náročná oprava ani nevyplatí a vždy je nutné předem posoudit rozdíl mezi náklady na rekonstrukci a na případnou koupi nábytku nového.
Někdy lze pomocí vhodně zvoleného čalounění získat z opravovaného nábytku cennější kus, než kdybyste kupovali nový. Nemusí přitom nutně jít o starožitnost, stačí třeba opravit nábytek, jehož konstrukci tvoří poctivé masivní dřevo. Tip na to, jak si vyměnit svépomocí čalounění jsme pro vás vybrali z časopisu Praktik.
Co budeme potřebovat
Očalounění židle či štokrlete nebo jednodušších lehčích křesel už není tak náročné a lze ho často zvládnout i svépomocí. Občasné domácí čalounění nevyžaduje speciální nářadí, ale pokud se chcete vybavit alespoň základními nástroji, není problém sehnat je například ve specializovaných e-shopech a občas se objeví na prodej i v různých internetových i kamenných bazarech. Pro úplný začátek si lze vystačit s nůžkami, s ostrým nožem a s kladívkem. Ještě lépe poslouží lámací nůž či speciální zahnutý řemeslnický nůž a práci při upevňování potahů velmi usnadní sponkovačka.
Kromě potahových látek je k čalounění nutná také výplň, která zajistí pohodlné sezení na měkkém. Použít lze například vatelín, plsť nebo molitan, s nímž pracují čalouníci nejčastěji a který snadno seženete v obchodech s potřebami pro řemeslníky, v prodejnách bytového textilu i v některých hobbymarketech. Molitan se shora pokrývá také vrstvou vatelínu, který lze rovněž koupit v řemeslných potřebách či v prodejnách s látkami. Existuje i speciální čalounické rouno, které se prodává v rolích na metry.
Výměna čalounění obvykle souvisí s celkovou opravou daného kusu nábytku. Je vždy žádoucí nejdřív opravit jakékoli vady konstrukce židle, křesla či lavice, kterou se chystáte vylepšit novým potahem. Samotné očalounění v takovém případě nechte až na konec a začněte například odstraněním oprýskaného laku a přelakováním nebo zpevněním konstrukce, což může zahrnovat opravu truhlářských spojů či dotažení šroubů a vrutů. Některé kusy nábytku lze opravit také za pomoci disperzního lepidla.
Výměna čalounění obvykle souvisí s celkovou opravou daného kusu nábytku
Potahujete-li sedák či jakoukoli souvislou rovnou plochu, obkreslete si nejprve tvar potahované plochy a udělejte si šablonu. K jejímu vytvoření dobře poslouží jakýkoli karton. Šablona se používá k přesnému zakreslení tvaru potahované plochy na molitan, na potahové látky a případně i na další výplně.
Pro vystřižení vhodného tvaru si nakreslete šablonu
Je nutné, aby výplňový molitan kopíroval velikost i tvar sedáku či potahované plochy. Pokud se počítá i s čalouněním okrajů sedáku nebo křesílka, počítejte při vyřezávání potřebného tvaru i s rezervou, která se přes okraj přetáhne. Stejně tak musíte vytvořit rezervu i u potahové látky, aby ji bylo možné přetáhnout přes okraj a pod sedák, kde se pak ze spodní strany přichytí sponkami nebo čalounickými hřebíčky.
Molitan se na čalouněnou plochu zpravidla nalepuje, ale není to bezpodmínečně nutné. K lepení se hodí zejména lepidlo ve spreji, které na podkladovou plochu snadno nanesete. Použít lze například lepidlo Spray-Kon SOFA na lepení molitanu a textilních materiálů nebo čalounické lepidlo Unilep Spray H11 od Stachemy, které je vhodné pro nanášení stříkací pistolí.
Molitan se na čalouněnou plochu zpravidla nalepuje
Obecně je nutné látku při potahování nejprve zajistit proti posunu špendlíky a pak ji sponkami nebo čalounickými hřebíčky upevnit. Připevňuje se střídavě na protilehlých stranách a důležité je udržet látku napnutou, ale zároveň přílišným napínáním nedeformovat případné vzory či struktury potahu.
V rozích se potah upevňuje až nakonec přeložením rohů přes sebe, vypnutím a uchycením sponkami nebo hřebíčky. Za hřebíčky nebo sponkami se látka nechá přečnívat jeden až dva centimetry.
Užitečné sponkovačky
Upevňování potahových látek i jiné práce související s čalouněním výrazně usnadní i ta nejjednodušší sponkovačka. V každém případě jde o užitečné nářadí, které lze využít i při dalších pracích v dílně a v domácnosti. Sponkovačka, ať už ruční, elektrická, vzduchová, či plynová, je nářadí určené pro spojování materiálů sponkou z drátu ve tvaru písmene „u“. Sponka může mít různou délku a různý průřez drátu.
Upevňování potahových látek výrazně usnadní sponkovačka
Sponkovačky lze využít ke spojování dvou různých typů materiálu, tedy i k uchycení textilních potahů na dřevěné konstrukce nábytku, ale i ke spojování latí při výrobě rámů, k sešívání kartonových krabic nebo k rychlému spojování dalších stavebních konstrukcí či k upevňování krycích plachet. Výkonnější sponkovačky poslouží i při montáži sádrokartonových desek, při přistřelování dřevěných obkladů z desek či palubek i při pokládání podlah.
Nejjednodušším typem sponkovačky je kancelářská sešívačka, na podobném principu pak fungují i výkonnější ruční přístroje. Elektrické sponkovačky jsou pro domácí dílnu nejvhodnější. Tlak, který jsou schopny vyvinout, postačí pro spojování tenkých materiálů a měkkého dřeva. Existují také ve verzi na akumulátorový pohon.
Vyzkoušejte si také potáhnout rám plátnem a pak na něj vlastnoručně namalovat obraz
Řemeslnické sponkovačky bývají nejčastěji vzduchové, a k jejich provozu je proto nutný kompresor. Podobným způsobem fungují přístroje na plyn. U nich zajistí tlak k nastřelení sponky plynová bombička, která se upevňuje na konstrukci sponkovačky. U plynových odpadá nutnost kompresoru, ale jejich provoz je nákladnější, takže se vyplatí spíš pro občasné použití v domácí dílně nebo v nepříliš náročném profesionálním provozu.
Spony do sponkovaček v různých velikostech a v různých počtech kusů v jednotlivých baleních jsou běžně dostupnou součástí sortimentu železářství či oddělení hobbymarketů se spojovacími materiály.
Publikováno: 3. 2. 2022, Autor: Václav Větrovský (text), archiv firem (foto), vybíráme z časopisu Praktik, Profil autora: Redakce
