Tak už jsou tu zas – zápisy a pololetní vysvědčení

Taky máte pocit, že to čas bere nějak kvapem? Vždyť ještě nedávno jsem kupovala plínky a za pár dní jdeme k zápisu do první třídy. Jaká bude paní učitelka, jak se bude mrňousovi ve škole líbit a jak to bude zvládat? To jsou otázky, které víří hlavou nám rodičům. Dítko se stará, jestli si bude po obědě hrát, s kým bude chodit do třídy a jestli se taky ve škole hraje fotbal a k svačině jsou perníčky.

A co vy, jak je to u vás a jak vzpomínáte na svá školní léta? Pamatujete si ještě to rozechvění těsně před tím, než jste dostali vysvědčení do ruky? Mně vždycky vyschlo v krku a srdce mi bouchalo jak o závod, i když jsem většinou věděla, co můžu očekávat. Přece jen se rojily otázky... co kdyby... co když se nezapočítá účast na olympiádě a ta sardel z pětiminutovky to převáží? Co když ty výhrůžky, že když škrábu jak kocour, nedá mi ani trojku, splní a...? Pokud jste rodiči školáků, nezapomeňte chválit, určitě se najde něco, za co si zaslouží aspoň malou odměnu, i kdyby bylo vysvědčení plné „stoliček“.

Jistě, pokud není vysvědčení podle vašich představ a hlavně podle možností dítěte, nemusíte z toho mít radost, ale zkuste to vyjádřit v klidu a společně s dítětem vymyslet, jak to zlepšíte, jak mu zkusíte pomoci, máte na to ještě celé pololetí. Pokud budete jen hudrovat nebo dokonce mávnete rukou se slovy: „Z tebe nic nebude, když na to kašleš!“, moc mu tím nepomůžete. (Statistiky Linky bezpečí ukazují, že v období vysvědčení přibývá útěků z domova a někdy, bohužel, i dětských sebevražd. Nechceme vás zbytečně strašit, jen poprosit, než začnete hodnotit, nadechněte se, napočítejte do 10... )

Přeji vám (i sobě) hezký leden a samé vstřícné paní učitelky i pány učitele.

Petra