Pájení a opalování podle pravidel

Pokud uvažujete o nákupu soupravy pro pájení a opalování, pro domácí použití vám stačí ty, které jsou určeny pro kutily a pro práce menšího rozsahu. Mějte však na paměti, že pro práci s nimi byste měli mít zajištěno dostatečné větrání, nebo – pokud to je možné – pracovat venku. Výměnu vzduchu s venkovním prostorem lze zajistit jednoduše prostým otevřením oken, balkonových dveří, větracích křídel apod.

Před použitím si pozorně nastudujte návod, kde najdete doporučený minimální objem místnosti pro jednotlivé hořáky. Ty totiž při provozu spotřebovávají kyslík a tak byste při práci v nevětraných uzavřených místnostech mohli být vážně ohroženi na životě. Jejich používání je zakázáno v místnostech a prostorách pod úrovní terénu s výjimkou provádění rekonstrukčních, opravářských nebo údržbářských prací. V takovém případě je ale nezbytné zajistit trvalé větrání prostoru a po skončení práce i bezpečné uložení soupravy.

Jaké jsou a co umí

Pro domácí účely se ideálně hodí například výrobky z produkce firmy MEVA. Například propanbutanové pájecí soupravy, se kterými lze provádět měkké pájení cínem a tvrdé pájení stříbrnou pájkou do průměru 6 mm. Dá se použít i pro různé druhy ohřevů materiálů před tvářením za tepla, opalování starých nátěrů nebo provádění drobných izolatérských prací.

S opalovací soupravou lze provádět opalování starých nátěrů a též různé druhy ohřevu. Některé typy souprav zvládají i měkké pájení cínem a pájení natvrdo (stříbrnou pájkou) drobných předmětů.

Hořáky jsou spotřebiče spalující plynné směsi propan-butanu s přímým přetlakem, které se připojují přes jednocestný ventil spojovací hadicí dlouhou 1,7 m na 2 kg tlakovou láhev (s max. provozním tlakem do 1,7 MPa) a tvoří tak samostatnou snadno přemístitelnou jednotku. Některé typy hořáků si můžete napojit přímo na malé kartuše s plynem.

Prakticky na pájení mosaznou pájkou

Na práci je vhodné vytvořit si pájecí kout (kvůli snížení odvodu tepla), jako materiál můžete použít šamotové cihly a azbestové desky.

Nejprve proveďte přípravu spoje, tzn. očistěte pájené místo od nečistot a případné rzi. Pro pevnost spoje je důležité, aby součásti byly dobře slícovány, tj. aby spára mezi nimi nebyla příliš velká. Pájené plochy nevyhlazujte do hladka, ponechte povrch opracovaný nahrubo, čímž dosáhnete větší pevnosti spoje.

Pak nastává správný okamžik pro přípravu tavidla. Do 1 dílu (objemového) kyseliny borité nalijte 1 díl vody. Promíchejte a za stálého míchání zahřejte k varu. S takto připraveným roztokem potřete očištěné plochy. Konzistenci tavidla lze libovolně upravit množstvím přidané vody a lze tak vytvořit místo roztoku pájecí pastu.

Při pájení menších dílů je nutné zajistit jejich polohu, neboť tlak plynu by způsobil jejich vzájemné posunutí. Následně jednotlivé součásti nahřejte: nejlépe je nejprve prohřát součást v širším rozsahu a teprve potom ohřejte vlastní místo spoje.

Doporučená vzdálenost ohřívaného předmětu je min. 30 mm od modrozeleného jádra plamene, které bývá obvykle dlouhé asi 10 mm od ústí hořáku. Předehřívejte krouživými pohyby a pamatujte, že hmotnější část pájeného předmětu absorbuje větší množství tepla, a proto je nutné ji ohřívat déle.

Tip

Potřebná teplota předehřátí se liší podle druhu použité pájky. Dobře prohřátý spoj pro tuto pájku má mít světle červenou až žlutočervenou barvu.

Podrobnější informace o výběru pájecích a opalovacích souprav se dozvíte na stránkách firmy Meva a. s.