Cesty v zahradě nás mohou zavést do tajemných zákoutí

Cesty člení prostor a dodávají zahradě řád a strukturu. Vybudovat se dají i dodatečně ve vzrostlé zahradě. Jejich vedení by mělo být promyšlené tak, aby splňovalo estetické i funkční požadavky.

Cesty v zahradě nás mohou zavést do tajemných zákoutí (Zdroj: Depositphotos)

Kde vybudovat zahradní cesty

V případě, že na zahradě žádnou „oficiální“ cestu nemáte, brzy zjistíte, že vyšlapaná ulička v trávníku nebude tím nejhezčím řešením. Zvlášť na menším a úzkém prostoru dojde k vyšlapání trávy velmi rychle. Správně zvolená cesta bude tím pravým řešením. Zahradní cestu navíc můžeme vybudovat kdykoliv dodatečně, v některých případech je dokonce tento opačný postup vhodnější. Pokud si při zakládání nové zahrady nejste zcela jistí, kudy by měla cesta vést, vyplatí se nechat rozhodnutí na později. Již v krátké době dobře poznáte, kudy se vám zahradou nejlépe prochází. Cesty by nikdy neměly být vytvářeny bez rozmyslu a samoúčelně. Špatně vedená cesta bude mít za následek buď to, že se na ní budeme muset nuceně navádět anebo začneme používat svou vlastní cestičku jinde.

Přírodní cesta
Přírodní štěrkové cesty se šlapáky (Zdroj: Depositphotos)

Všichni dobře víme, jak vypadají některá místa veřejných ploch. Chodníků a přechodů v ne úplně nejvhodnějších úhlech a směrech je všude plno a člověk si rád cestu zkrátí, tak jak je pro něj přirozené a příjemnější, tráva netráva, zeleň nezeleň. Aby podobná situace nenastala i na zahradě, zvolte raději způsob založení cestičky až na základě vlastního zjištění a prochození.

Další důležité hledisko, na které bychom neměli zapomínat je, že cesty by měly být nejen logicky a účelně vedené, ale zároveň by také měly přivádět návštěvníka na všechna zajímavá místa v zahradě. Procházka po cestě musí být i příjemným pokoukáním. Jezírko, skalka, zahradní posezení, to všechno jsou místa, na která by nás cesta měla dovést.

Cesta z kamenů
Budování cesty z velkých plochých kamenů (Zdroj: Depositphotos)

Pokud si myslíte, že tvorba zahradní cesty musí být nutně veledílo a složitá stavba, nebojte se. Cest existuje neskutečné množství, nemusí se jednat o betonovou lajnu. Samotné ztvárnění a povrch může být někdy velmi krásný a cesta tak představuje samostatný dekorativní prvek.

Úplně nejzákladněji lze cesty rozdělit podle použitého materiálu na cesty s měkkým a na cesty s tvrdým povrchem. Mezi cesty s tvrdým povrchem řadíme všechny dlážděné a betonové. Cest s měkkým povrchem je veliké množství a materiálem může být téměř cokoliv – písek, štěrk, kůrový mulč, štěpky, drcené cihly a podobně.

Pevné cesty mají výhodu v tom, že jsou stabilnější a pokud jsou i dobře založeny, vydrží velmi dlouho. Dalším plusem je i velmi malá potřeba pravidelné údržby. Měkké cesty jsou méně formální a lépe se hodí do přírodně laděných zahrad nebo částí. Jejich trvanlivost není tak velká a musíme se o ně pravidelně starat. Doplňovat materiál, upravovat okraje a odstraňovat případný plevel.

Cesta z cihel
Z cihel se dají snadno modelovat i různé tvary (Zdroj: Depositphotos)

Kombinace materiálů

Materiál, ze kterého chceme cestičku vytvořit, určitě nemusí být jen jeden. Zajímavé jsou i různé kombinace. Štěrk se velice dobře doplňuje s dlažbou, dřevěnými pražci a klasickými cihlami. Působivá je i kombinace cihel a přírodního kamene nebo dlaždic.

Kombinovat materiál můžeme i v rámci celého řešení prostoru. Hlavní okruh může být ze stabilnějšího materiálu a boční cestičky z měkkého přírodního.

Pamatujeme i na šířku cesty, hlavní cesta by pro příjemný průchod jedné osoby měla být cca 70 cm široká. Pokud řešíme přístupovou nebo hodně frekventovanou cestu, vyplatí se dvojnásobná šířka, minimálně však 1,10 m – pak vedle sebe pohodlně projdou i dvě osoby.

Zahradní cesta
Zahradní cesta vzniklá kombinací materiálů (Zdroj: Depositphotos)

Okraje

V případě, že cesta vede trávníkem, určitě se vyhneme vyvýšeným okrajům. Velmi by nám ztěžovaly sekání, které by bylo s běžnou sekačkou skoro nemožné, a nevyhnuli bychom se použití ručních nůžek na trávu.

Pokud ovšem cesta vede záhonem, nemusí být okraj na škodu. Zamezíme jím splavování zeminy nebo mulče na cestu. Někdy se cesta v záhonu dělá i o něco málo výš než je záhon. Dobře se pak zametá a dešťová voda se splavuje přímo k rostlinám.

Okraje
Okraje okolo záhonů jsou nezbytné, aby tráva neprorůstala všude okolo (Zdroj: Depositphotos)

Šlapáky

Samostatný typ pak představují cesty šlapákové. Jejich založení je velmi snadné. Jedná se nejčastěji o placaté rovné kameny, které se na vzdálenost kroku zapouštějí do trávníku. Pokud chcete opravdu jednoduchou a rychle hotovou cestu, zkuste právě šlapáky. Nejlepším způsobem je rozestavit kameny po celé trase budoucí cesty a poté rýčem obrýt v trávníku obrys kamene a sloupnout drn. Odstraníme tolik zeminy, aby šlapák po ukotvení byl ve stejné výšce, jako je okolní terén. Práce jde snadněji, pokud je trávník nízko pokosen.

Nášlapné kameny
Nášlapné dlaždice nebo kameny ušetří materiál i práci (Zdroj: Depositphotos)

Vyrobte si nášlapný betonový chodník

Autor: Daniela Dušková (text), Depositphotos (foto)

Související k tématu