Přiznám se bez mučení, že, pokud jde o zahradu, jsem naprostý začátečník. Když jsme vloni na podzim kupovali dům se zahradou, vyslechl jsem si nespočet dobře míněných rad i katastrofických varování, jak nám to přeroste přes hlavu a nebudeme na dům ani zahradu stačit. Asi bych měl dodat, že s Kateřinou oba pracujeme ve financích a například o trávě víme jen to, že je zelená a roste, pročež se musí sekat

O dlouhých zimních večerech obklopili jsme se nejrůznější literaturou, náš internet brzy uměl nazpaměť adresy všech chytrých zahradnických stránek – a jak jsme tak nasávali víc a víc mouder, propadali jsme se pomaličku panice. Radil nám kdekdo, ale nejlepší radu nám dal chlapík, se kterým jsme se úplně náhodou sešli ve vlaku: „Hoďte to za hlavu,“ řekl nám, „Zahradní technika Fieldmann vám pomůže se vším.“ Kateřina tedy nejdřív vykřikovala, že ona si nechce na zahradu zvát nějakého Fieldmanna, který všechno udělá za ni, když ale pochopila, že Fieldmann je značka zahradní techniky, povolila. A od té doby je po panice.

Začalo to, samozřejmě, trávníkem, který pokrývá většinu plochy zahrady. Mě, jako laika, by vůbec nenapadlo, že krom sekání trávy je potřeba dělat ještě něco jiného. Ale zahradní technika Fieldmannmě rychle vyvedl z omylu. A tak jsem si přivezl první tři pomocníky – benzínovou sekačku s pojezdem, elektrický vertikutátor a speciální zahradní vozík, takovou trávovnici (podle vzoru popelnice).

Nejdřív shrabete všechno staré zetlelé listí, ulámané větvičky, prostě všechny důsledky zimy – a pohodlně je odvezete v řečené „trávovnici“, tedy zahradním vozíku. A pak trávníku dopřejete očistnou kůru. Mimochodem, ten vertikutátor je vážně hodně důmyslný vynález. To počkáte, až tráva začne růst, pak ji posekáte sekačkou a hned pak na ni vyjedete s vertikutátorem. Ten prořeže trávník do hloubky kolem 3 milimetrů, tedy pozor – v noci už nesmí mrznout, a dokonce sám sebere všechen odpad. Proč to všechno? Zlepší se příjem vláhy, vzduchu i živin a trávník se daleko líp prokoření, omladí se a vertikutace dokonce omezí i růst plevele – třeba pampelišek. Pak už trávník jenom pohnojíte a tam, kde dostal přes zimu nejvíc zabrat, dosejete travní semeno – a máte do podzimu pokoj. Tedy, krom pravidelného sekání, samosebou, ale s benzínovou sekačkou Fieldmann s pojezdem, která seká, mulčuje a ještě sebere všechnu posekanou trávu, je to příjemná procházka po zahradě, dokonce i tam, kde se zahrada zvedá do svahu. Koukal jsem, že soused, který má o dost menší trávník, si od Fieldmanna vybral elektrickou sekačku – a úplně mu stačí.

Trávník bychom tedy měli, ale co ty keře a stromy… Když je neostříhám, nepokvetou, nebudou plodit, to je jasné, ale ta dřina… A zase přispěchal přítel Fieldmann a vybavil nás plotovými aku nůžkami a zahradními nůžkami – taky z aku programu – takže jsme je pěkně přes noc nabili a pak bez námahy ostříhali keře, stromy i živé ploty. Kateřina tedy nejdřív měla hrůzu z té hromady odřezků, větví a větviček, ale zahradní technika Filedmann dodala zahradní drtič, který si poradil i se čtyř centimetrovými větvemi!

Fieldmann nás ještě vybavil aku strunovou sekačkou na dočištění nepřístupných míst a aku zahradním fukarem, který nažene zbytky trávy a spadané listí, kam právě potřebujete. Tenhle tip se nám vážně vyplatil. On má totiž Fieldmann ještě k tomu všemu úplně rozumné ceny, což se mnoha jeho konkurentech vážně říct nedá. Tak hezké jaro s Fieldmannem!