Povzdech nad nešikou - To je ale dřevo - je dost častý. Ale slyšeli jste, že by se o někom tvrdilo, že má dřevěné srdce? Určitě ne. K dřevěným předmětům máme totiž vztah nejen pro ten otřískaný příměr dřeva k našemu průvodci od kolébky po rakev, ale protože je tak trochu jako my: má dobré i špatné vlastnosti, vyrostlo, žilo a také není nesmrtelné. Je tedy přirozené, že se jím rádi obklopujeme. Kdo s ním pracuje, by o něm mohl vyprávět.
Jako stavební materiál dřevo sloužilo dlouho, protože bylo na většině míst dostupnější a také tvárnější, než zdivo a kámen. A tam, kde ztratilo význam konstrukční nebo ho vytlačily jiné materiály, přesto v bohatších interiérech nacházelo uplatnění nejen v nábytku, ale i jako obklad jinak studených a málo přívětivých zdí.
U dřeva je pořád na co koukat
Dřevo samozřejmě nabízí svou krásu v různorodosti struktury, kterou mu dal život stromu. Kresbu let umí se dřevem pracující šikovní lidé využít při řezu materiálu. Každé prkno, každá palubka, každá lať je jiná a vnímavému uživateli vypráví jiný příběh. Tím ale možnosti, které nám dřevo dává, nekončí: barevnost jeho povrchu můžeme proměňovat, jeho kresbu prohlubovat nebo naopak tlumit. Vnímáme ho téměř všemi smysly, je příjemné i na dotek a taky voní. Estetická jedinečnost ale není jedinou výhrou, kterou nám volba dřeva pro naše interiéry nabízí.
Slyšíte, že nic neslyšíte?
Problém mnoha domů je v tom, že jejich konstrukce nese a dokonce zesiluje zvuky jako buben. Ty, které vznikají uvnitř domu při běžném provozu, ale i hluk zvenčí, z prostředí, které je k nám v tomto ohledu stále nepřátelštější, což má i zdravotní dopady. Ono se řekne, Vždyť to vlastně nic není, ale lékaři tvrdí, že rámus ve všech svých podobách má vliv nejen na rozvoj neuróz, ale třeba také na růst krevního tlaku, který sice nebolí, ale zabíjí. Dřevěná podlaha přitom dobře tlumí kročejový hluk a obložení stěn snižuje jejich průzvučnost.
Pohladit dřevo
Když se dřevěné plochy dotkneme, je to příjemné: dřevo prostě nestudí. I u hladkých ploch v jemných senzorech konečků prstů cítíme jeho strukturu a romantici s trochu básnickou strunou snad i slunce, které strom k sobě vytahovalo ze semínka. Jeho paprsky, které do sebe zdánlivě obyčejné prkno naakumulovalo, jako by byly dostatečnou zárukou výborných tepelně izolačních schopností dřeva.
Ostatně ve starých dřevěných chalupách bývalo tepleji, než v kamenných hradních sálech. Víte, jak středověcí „bytoví architekti“ tento rozpor řešili? Svérázně: uprostřed velkých komnat nechávali v některých případech postavit ještě dřevěný pokojíček. Z vlastní zkušenosti nejspíš potvrdíte, že po dobré dřevěné podlaze je radost chodit bosky.
Stěny, které se nepotí
Protože je (nebo bylo) dřevo živé, umí ještě jednu věc: dokáže do své buněčné struktury v době přebytku vázat z atmosféry vlhkost, kterou pak v suchu zase vzduchu odevzdá. Pára se nesráží na stěnách, nevznikají nebezpečné plísně - ne nadarmo Finové své sauny obkládají dřevem. Nejen v tak extrémních podmínkách však tradiční materiál oceníme.
Ve dřevem alespoň částečně vybaveném interiéru je nám příjemně a bez jakýchkoliv pochyb se nám i žije zdravěji.
Zdroj informací: autor článku; Serafin Campestrini s.r.o.
Publikováno: 31. 3. 2023, Autor: Jiří Jan (text), Serafin Campestrini s.r.o. (foto)
, Profil autora: Redakce
